Sólista

Výborný film, ktorý stavia predovšetkým na geniálnom hereckom koncerte Jamieho Foxxa a Roberta Downeyho Jr.. Nie je to film, ktorý by nejako brutálne útočil na vaše city, ale po jeho skončení si uvedomíte, že dať mu 4 hviezdičky by bol hriech. UPDATE: Po čase zážitok bohužiaľ dosť matnie a vyprcháva, takže to hodnotenie predsa len musím znížiť. (11.09.2009)

Příběh z takového okraje L.A., až mi to připadalo jako peklo na Zemi. Vše bylo špinavé, záměrně nehezké, kamera chaotická. Příběh bez naděje, i když tam byla snaha nějakou násilně naroubovat. A už vůbec nesouhlasím s tím, že psychicky nemocní by se měli nechat bez léčení, protože jim stejně nepomůže. (08.04.2018)

Čo ja viem... neprišlo mi to síce obzvlášť úžasne, ale nemôžem povedať, že by ma tento príbeh nudil... Sólista je priemerná výpoveď akých je možnosť vidieť mnoho, len v inom novšom podaní, kde herecké obsadenie stojí za zmienku a svojími výkonmi pritlačí na pílu. Vážna hudba mi imponuje, potešila, ale myslím, že na Wrighta v tomto prípade slabé 6/10 (24.07.2009)

Symfonie velkoměsta Ludviga van a Daria Merianelliho. I přes sympatickou ústřední dvojici a tradičně bezchybný vizuál v rukou Wrigtha se nakonec celý film opírá právě a jen o tu hudbu. Tu, která mi tak připomněla symfonii sedmi milionů se všemi barvami svých obyvatel a harmonií tisíce nesvárů. Na pozadí toho se navíc odehrává skutečný příběh, který nemá happyend, vlastně žádný end. Pouze proletí kolem, jako nekonečný zvuk sirény sanitky projíždějící ulicemi, který je dramatický právě pod mými okny, když jej slyším tak jasně jako vidím setkání a spřátelení L-O-P-E-Ze a A-Y-E-R-Se, ale přitom je to jenom krátká cesta přes obrovskou metropoli; taková, kterou podstoupí do konce šichty ještě stokrát. A stejně rychle a nečekaně, jako mě vyrušila na ni znovu v každodenním spěchu zapomenu. Nebo ne a možná si zrovna tento zvuk budu pamatovat. Doufám že se bude celému světu spát dobře. (26.09.2012)

Ta hudba, ta božská hudba! Tak by se mi chtělo komentovat většinu mých nejoblíbenějších filmů (v čele s Amadeem, samozřejmě). Ale tady už ten začátek, jak jede Lopez/Downey na kole. Pak jak nejede na kole - a už ho vezou. Pak to vyšetření, jak zaklepe nohama (v ponožkách, bačkorama naštěstí ne). A všechny ty dojemně směšný momentky i z dalšího děje. Chlapče, Downey Jr., ty jsi nám ale vyrostl. Ta nádherná skladba na konci filmu, podbarvující pak i závěrečné titulky. A ten motivek, tu obtížnou houslovou figuru, kterou Ayers/Foxx donekonečna fidlá na svoje skřipky - si pak broukám několik dní, v duchu i nahlas. A ani na vteřinu mi nejde na nervy. (28.10.2010)