Planina v ohni

Guillermo Arriaga měl při svém režijním debutu nastavenu laťku proklatě vysoko, ale nutno uznat, že ji překonal se ctí a splnil mnohá velká očekávání. Jeho režijní rukopis není sice tak efektní jako stylově cizelovaný rukopis letitého soudruha, režiséra Alejandra Gonzáleze Iñárrita (jejichž rozkol znamenalo Arriagovo rozpolcení do scenáristy i režiséra), v podstatě natočil rezervované komorní drama, ale po scenáristické stránce (tedy tam, kde je nejsilnější) jde skutečně o projekt mimořádný. Zpočátku jsem si říkal, že tenhle x-tý klon Magnolie už je jen jedním z mnoha, že nemůže ničím překvapit, prostě příběhy několika zprvu nijak nesouvisejících hrdinů, jejichž osudy se v určitém bodě protnou, ale pak se začalo vyjevovat, že Arriaga komponuje svůj snímek opět ryze postmoderně a rozvíjí koncept použitý již v předchozích společných filmech, především pak ve 21 gramech, tedy příběh s porušenou linearitou děje a zpřeházenými časovými rovinami, jejichž oddělení není divákovi nijak signalizováno a v němž se volně míchá několik úrovní minulého s přítomným, což se ve výsledné skládačce ukáže jako vysoce funkční tvar, zvláště je-li toto podpořeno překvapivým a originálním finále, které je ovšem, nutno dodat, ve filmech Guillerma Arriagy naprostou samozřejmostí... Vynikající herecké výkony, komorní vyznění a krásná hudba. Film plný jizev, jejichž osahávaní může být mnohdy očisťující... (21.03.2012)

CITÁT - Šoustali až při tom uhořeli........... Tak to zatím sleduju asi čtyřicet minut a vůbec to není optimistické. Začíná to ohněm a smrtí, krajina ve filmu je šedá nevýrazná, žádné veselé barvy. I prostředí, ve kterém hlavní postavy žijí, je deprimující. Je to divná planina. Film se pak vydává cestou právě k tomu původnímu požáru. CITÁT - Tam nesahej, tuhle část svého těla nemám ráda.......... Scéna " pálení kaktusů " a jizva na památku je důkazem pocitů, jaký maj lidé v tomto snímku. Po této scéně už mi bylo skoro jasné, kdo si úvodní oheň asi užil nejvíc. Další důkaz ponurosti je scéna v 56 minutě. Silvie a kuchař se baví o lásce a ..... ale nejde o to, co chtějí, jde o prostředí ve kterém se ocitají - tak tedy baví se o lásce mezi popelnicema, určitě romantické. Chápete co jsem myslel pojmem ( dojmem ) depresivní ? V tomto případě je to jasná symbolika Láska a Popelnice. CITÁT - Santago, to jsem já Miriam, ty tady nezemřeš........... Osoby, osudy a příběhy dostávají ke konci filmu své časové údaje a divák procitá. Perfektně natočený smutný životní příběh z ještě smutnějším koncem ( záleží na úhlu pohledu ). Toto není film pro pěkné nedělní odpoledne, spíš pro vyčerpávající škaredý čtvrtek. Po příchodu z práce nebo po perném dni - to aby každý věděl, že na tom zase není tak špatně, jak si myslí. A že někde existují lidé, co jsou na tom hůř. CITÁT - Já mám taky jizvu.......... (02.10.2011)

Několik velmi silných a upřimných scén, Mercedes-Benz SL 500 a výtečná Kim Basinger. Jinak je to ovšem vcelku dost velký kalkul, neboť střípkovitým příběhům na dlouhou dobu jaksi odzvonilo právě proto, že je v dnešní době používá každý druhý režisér. Zdaleka už to však není tak cool, jako za dob 21 Gramů. Režisér tohoto snímku si to zjevně nemyslí. Podle toho to taky tak dopadlo. Tedy vcelku rozpačitě. Ale jako hodnotný film na sobotní večer určitě ano. Díru do světa neudělá, ale ostuda to také není. (05.12.2010)

Réžijný debut výborného scenáristu sa celkom vydaril. Je tu cítiť štýl, ktorý odpozoroval od kolegu Iňaritta. Hlavný rozdiel medzi ich filmami vidím v tom , že Iňarittu spájal a striedal tri zdanlivo nesúvisiace príbehy , kdežto Arriaga vyrozprával jeden príbeh v ktorom striedal časové roviny. Obsadenie, herecké výkony , hudba...to všetko klapalo, ale predsa som sa neubránil dojmu, že filmy od Iňaritta sa mi zažrali pod kožu viac. Slabšie štyri hviezdičky. 70%. (14.01.2011)

Velmi pomalu plynoucí snímek rozjíždějící se v několika časových rovinách objasňuje okolnosti podivné tragédie milenecké dvojice uprostřed pouště, uhořivší v karavanu za bílého dne. Potomci obou uhořelých milenců hledají cestu z bludného kruhu minulosti, odkrývají svá temná zákoutí a snaží se najít cestu zpět odkud vyšli. Je to trochu nejasný popis, ale vše ostatní by bylo vyzrazením děje. Ačkoli se děj odehrává v poušti, horka ani vášní si ve snímku moc neužijeme, je to spíše niterný film, většina děje se má odehrávat v divákově mysli. To je právě ten problém. Sice jsem nějaké ty myšlenky rozpoutal, ale uragán úvah to nebyl, a místy jsem se už nemohl dočkat rozuzlení. To přišlo a jakžtakž jsem byl spokojen. Bylo ale už i líp. (24.02.2011)