Vicky Cristina Barcelona

Příjemné drama a opět jak je zvykem u Woodyho Allena výborné dialogy s dobrým vyprávěním. Vůbec jsem se nenudil a příběh mě rychle vtáhnul, už kvůli odvážným dialogům Javiera Bardéma a jsem rád, že se každou minutou příběh posunoval dále. Film, který vcelku rychle odsejpá a má kvalitní hudbu, já hodnotím 4 hvězdičky… (19.01.2009)

Woody Allen a jeho oslava krás prosluněné Barcelony, sexappealu krásných žen a přirozeného mužského charismatu. A při vší úctě ke Scarlett a Peny, moji maličkost nejvíce oslovila (co do výkonu i do krásy) Rebecca Hall. Pro ženy, ukrývající pod maskou ledové královny šarm a smyslnost, mám prostě slabost. 85%. (08.12.2013)

Hmm, nechal sem se pěkně nachytat, prej že to má bejt komedie, hmm, buď má Woody Allen skrytej humor a musí se to někde zapnout jak skrytý titulky, nicméně hledal sem marně a nebo to je prostě jen další Allenova vztahová dramatická ukecaná vyprávěčka o ničem. Musí se ale Allenovi nechat, že vztahy umí nastínit fakt dobře, ale mě to prostě nic neřikalo, bylo to takový nijaký, bez jiskry a bez pořádnýho nápadu a já to jen sledoval aniž by mě to nudilo a nebo bavilo (15.01.2009)

Woody Allen má fantastické umění vyprávět a dokovaď mu budou síly stačit, bude asi jediný, který to divákovi bude cpát na plátno a tímpádem ho plně uspokojovat filmy, které sám napíše a později také natočí. Vicky Cristina Barcelona na jednu stranu není nijak neobvyklý film, co se příběhu týče, ale má tak dokonalé umění dialogu, že se od toho nedá odtrhnout a musí se to dokoukat na jeden zátah, to je prostě povinnost. Přitom film se odehrává v prosluněné Barceloně a Oviedu, a to pro mě v těchto zimních dnech je něco jako pohlazení po duši, protože už mám té zimy pokrk. Takže představte si nový film Woodyho Allena sami. Jestli ho máte rádi, budete se bavit. Má svůj osobitý styl, kterému vévodí humor a umění vyprávět, tady humor trošku nechal stranou, každopádně vyprávění upustil uzdu a huba mu mele ostošest. (18.01.2009)

"Navzdory všemu, život schvaluju." Já se tedy osmahlému malíři Juan Antoniovi zase tak moc nedivím, neboť finanční problémy ho evidentně netíží a v jeho posteli se nepravidelně střídají tři krásky, které, přes často pronášená moudra, nemají nejmenší tušení o tom, jaký život by vlastně chtěly žít. Rozhodně nemohu napsat, že by se mi na tento snímek špatně koukalo, ale nad některými replikami zmíněných dam se po průchodu zvukovodem postupně podivovali nejen bubínek, kladívko, kovadlinka, třmínek či Eustachova trubice, ale dokonce ani orgány vnitřního ucha nedokázaly zakrývat svou rozpačitost z toho, jaké perly k nim občas dorazily. (10.09.2016)