Kitaro

Kitaro se rozjíždí jako úplně normální pohádka o klukovi, co věří na lesní duchy a hlavně má rád Kitara, kterému pošle dopis přes poštovní schránku pro duchy, ale velmi záhy se změní v hodně bizarní podívanou plnou všech možných strašidel včetně deštníku s jazykem. Pokud jde ale o děj, tak ten tam moc není. Hlavní hrdinové se ženou za nějakým zlým kamenem, ale celé je to tak skokovité, že si člověk říká, jestli tam třeba něco nechybí co vystřihli. Hlavně je v tom ale plno strašidel a zábavné věci jako strašidlová rave párty, nebeská policie a věci typu, že parta strašidel se nechá najmout na brigádu u krysáka, že budou strašit lidi na sídlišti. Ten zkratkovitý jednoduchý příběh se strašidly ale tak rychle prosviští, že ani nestihne nějak výrazněji nudit, tak to bude trojka. (11.08.2010)

Uguu, konečně pořádně zběsilá, ujetá, roztomilá a maximálně infantilní pohádka. Od liščího čumáčku až po ocásek napěchovaná příjemným humorem, dobrou akcí a spoustou úžasných příšerek (namátkou Tatínek Oko, Kočička, Létající bavlna a mnohé další). Speciální cenu získává konečné řešení pozemské liščí otázky. Kde jsou další takové filmy, já chci ještě! (24.11.2008)

Co si o tom mám myslet... Nejhorší na Kitaru je to, že je hrozně... ulítlý a splašený. A nejlepší je - že je hrozně ulítlý a splašený. Co je jednou klad je za chvíli zápor, a co se mi před pěti minutami zdálo z cesty je za chvíli k popukání. Jako hodnocení beru lepší střed, protože. Protože nevím :) (04.11.2007)

Kitara, hocha zrozeného na hřbitově, půl z člověka, půl z youkai, zná Japonsko už nějaký ten pátek a rozhodně nebyl stvořen jen a pouze pro tento film. Já sám jsem se s ním seznámil v jednom docela odlišném anime seriálu, odlišném stylem, náladou, kde čím... Obě jako by čerpaly z tradic "hravého, přívětivého strašení", které na západě známe např. z Halloweenu či Addamsovic rodiny. Mám však pocit, že přívětivost tohoto zpracování podává si ruku s lepivostí a hravost podléhá dětinskosti. V obou se pak útápí veškerá strašidelnost, která přeci jen ve světě Kitara, který v sobě snoubí současnost s tradiční japonskou mytologií (drtivá většina nadpřirozených bytostí je z ní a fantazie původních autorů Kitara, ne filmařů), má svoje místo. Vrátím se ještě k oné odlišnosti s mnou viděným Kitarem, který nebyl pohledný, nebyl akčním, ale spíše bizarní lstí bojujícím hrdinou, zamilovával se s tušením, že to špatně skončí a lidský svět se ho bál a proto ho neuměl mít, až na vzácné výjimky, rád. Jinými slovy, byl víc než nešťastně zamilovaný dobrácký puberťák s pár nadpřirozenými schopnostmi a znalostí nadpřirozeného světa. A rozhodně nebyl hrán tím mně odporným j-doramovským, ochotnickým stylem. To platí i pro další postavy. (18.07.2009)

Tak tohle je taková šílenost, že se ani neumím představit zda by mohl být film dobrý, kdyby byl alespoň obstojně zrežírován. Ač jsem fanda do japonských flmů a zfilmovaných manga obzvlášť, tak tohle jsem opravdu nepobral. Určitě beru k dobru, že se jednoznačně jedná o film pro děti, ale stejně se někdy nelze zbavit dojmu, že sleduji Teletubbies, které zfilmoval někdo pod vlivem LSD. Také myslím, že měli producenti raději zvolit formát klasické animace, protože speciální efekty jsou trsitní, u masek a kostýmů místy dokonce až na úrovni Power Rangers. (08.07.2009)