Premiéra

Cassavetes skvěle pracuje s divákem. Díky proplétání skutečného života hlavní postavy s rolí, již má ztvárnit, která ji psychicky ničí a které se snaží bránit, jsme pomocí sledu reálných divadelních představení, zkoušek a náhledů do osobního života stárnoucí herečky neustále udržování v napětí, při kterém se (v mém případě bez dechu) snažíme rozpoznat, kdo k nám vlastně promlouvá. Skutečná žena-herečka, která se snaží po svém vypořádat s postavou, kterou má zahrát a tím se vyrovnat i sama se sebou? Nebo jsou to v tu chvíli jen předepsaná slova jejího partu (a kterými by mimochodem mohla promlouvat autorka samotné hry - též stárnoucí žena)? Jedná se o okamžitou improvizaci, nebo o nacvičená slova? I když závěr není tak kataklyzmatický, jako předchozí skoro dvě a půl drásající hodiny, přesto si Cassavetes režisér i herec a Gena Rowlands zaslouží maximum. (10.06.2013)

Nekorunovaný král americké nezávislé scény John Cassavetes dává nahlédnout do nitra persony stárnoucí divadelní herečky, jež nemusí bojovat s jakýmikoliv vnitřními démony, ale se sebou samotnou. A má to 144 minut, takže pokud nemáte předem pocit, že téma je něco pro vás, raději od Premiéry ruce pryč. [KVIFF 2022] (23.07.2022)

Každý filmový fanoušek prý zažívá potitivní šok po prvním zhlédnutí filmu pod režijní taktovkou s Johnem Cassavetesem. Ani v mém případě pravděpodobbě nepůjde o poslední setkání s tímto režisérem. Na svou dobu nezvykle konverzační film s vypjatými výkony hlavních představitelů, které ale lze uvěřit v hereckém prostředí, vněmž se příběh odehrává, protože herci jsou asi už z podstaty emociálně trochu labilní. Gena Rowlands skládám za ztvárnění psychologické horské dráhy její hrdinky velkou poklonu, moc se mi líbil i přirozený Ben Gazzara. Potěšilo i cameo režisérova kumpána Petera Falka. [KVIFF 2022] (21.08.2022)

„Já už nejsem já... Někdo se tu za nás vydává!“  Takové přehoupnutí do vtipné komediální smršti v poslední dvacetiminutovce bych po víc než dvou hodinách totálně psycho dramatu rozhodně nečekal. Stejně tak, že se nakonec víckrát zasměji i díky přispění samotného pana režiséra v akci na jevišti... :) John Cassavetes natočil v Premiéře dost neotřelý snímek, který se točí kolem divadla, často se i odehrává na jevišti před živými diváky a také vyloženě evokuje divadelnou či televizní inscenaci, zároveň si však zachovává nezaměnitelný styl vycházející z nezávislé filmařiny a civilního herectví. Díky evokaci divadla pak Premiéře určitě snadněji odpustím i trochu neuvěřitelný happy-endový zvrat (na který tu upozorňuje více komentujících) z úplného dna v podobě deprese a fyzické nevolnosti až k improvizačnímu mistrovství. Byl jsem připraven na šíleně depresivní bizár, pravdou však je, že jsem zůstal od počátku přikován k sledování peripetií stárnoucí herečky a děj plný divadelních výstupů během početných zkoušek a představení mě napínal a často i fascinoval. Gena Rowlands v hlavní roli podala famózní výkon, kdy v postavě divadelní herečky prochází množstvím protichodných psychických stavů a zároveň se obratně pohybuje mezi hysterickým teatrálním afektem (v rámci postavy z jeviště funkčně přítomným) a krásně čistým civilním výkonem. Klobouk dolů. Cassavetesova Premiéra mi hodně sedla, ač v některých záběrech ve druhé polovině jsem se nevyhl pocitu nataženosti a asi bych očekával silnější závěr. [85%] (21.07.2023)

SPOILERY! Stárnoucí divadelní herečka má hrát stárnoucí postavu v divadelní hře a začne ji hrabat ze stáří. Což se projevuje tím, že se chová jak hysterka, chlastá, nereaguje, přehrává, válí se, hádá se a rve s duchem/svým mladším já. V normální realitě by ji vyhodili/nahradili/poslali na dovolenou, hra by se odložila a skončila na psychiatrii. V realitě tohohle filmu kolem ní všichni chodí po špičkách, snaží se jak můžou aby byla v pořádku a přes všechny průsery se zkouší dál na grand finále. V něm kdy herečka zlitá tak, že není schopná stát na nohách se po pár kafích zázračně vzpamatuje, změní tragickou hru na dementní frašku a všichni jsou šťastní, dokonce i autorka hry. Nikdo si ničeho nevšimne, nikomu nic nevadí. Prostě úmorná, divadelně nesnesitelná, od reality naprosto odtržená pičovina s nesnesitelnou Rowlandsovou a ještě natažená na 2,5 hodiny. Odpad dávám jen amatérským srágorám a tady asi nějaké to herectví bylo, ale Cassavetes se tímto řadí mezi mé nejneoblíbenější režiséry. (12.07.2023)