JCVD

JCVD uzavírá první dekádu nového tisíciletí ve velkém stylu. I když si poklonu zaslouží i pánové za kamerou, věnuju následující řádky výhradně téhle akční ikoně. Pár let zpátky by si totiž na belgického atleta asi nikdo dvakrát nevsadil, ale filmový svět je nevyzpytatelný a Van Damme vrací úder všem těm, kteří jej odepisovali a bavili se nad jeho úpadkem a vykřesává úsměv na tváři těm, kteří na něm a jeho heroickém projevu vyrostli. Jednoznačně klobouk dolů. Každý se s odklonem slávy vyrovnává jinak, každopádně tohle je nepřekvapivější film roku. Stejně jako Sylvester Stallone v šestém pokračování Rockyho se i Van Damme s odzbrojující pokorou vrhá vstříc divákům. A tváří v tvář glosuje svoje největší průšvihy. Nebojí se mluvit o drogách nebo o natáčení mizerných filmů ve východoevropských produkcích. Nemine ho ani soud o opatrovnictví svých dětí nebo si píchne do akčního konkurenta Stevena Seagala, který dostal u producentů přednost, protože shodil svůj pověstný cop. Jenže zatímco Seagalova kariéra začala raketově roku 1988, tak stejně rychle v polovině 90. let utichla. A někdejší hvězda se dlouhé roky jen nedůstojně zaprodává neschopným producentským živlům. Vedle něho Van Damme měl nejhorší období na přelomu tisíciletí, pokašlávání diváků bylo stále více evidentní, a belgický playboy se už nahoru nevysápal, i když si v poslední době nevede až tak úplně zle (alespoň není jako Seagal k smíchu). JCVD, vyprávěný z různých úhlů pohledu, se po právu řadí mezi jeho nejlepší snímky, i když je naprosto jiný, než celé ty dlouhé roky točil. Hned úvodní sekvence je smutným konstatováním jeho úpadku. Mladý čínský režisér ho během natáčení hrubě přehlíží, unavený a otrávený herec tak přijíždí do rodné země (výborná, prý improvizovaná scéna z taxíku) a jeho první kroky vedou na poštu. Jenže právě tu si vybrali i zcela jiní klienti, a Jean-Claudův život se obrátil naruby. Za přepážkou se kromě rozpačité úřednice skrývají i tři lupiči, kteří slavného herce strčí mezi ostatní rukojmí. Shodou náhod a několika policejních imbecilů je právě zoufalý Van Damme považovaný za pachatele loupežného přepadení. Ideální chvíle pro média a stovky jeho zarytých fanoušků.. Výborný sebeironický nadhled je tím nejlepším, co JCVD nabízí. Protože nějaké přepadení pošty je tu úplně na vedlejší koleji. Akční ikona do projektu vložila srdce, navíc OPRAVDU velmi slušně hraje a ještě stíhá na požádání odkopávat cigáro od pusy. Diváka pak do kolen dostane několikaminutový plačtivý monolog plný jeho životních pádů. Van Damme z ničeho nic vystoupá „vzhůru do nebes“ a začne vzpomínat. Hlavně na to zlé.. Tohle zúčtování s temnými léty je upřímné a dojemné, škoda jen, že nemůže zaručit absenci dalších takových období. Jean-Claude, my jsme nezapomněli. Výborná nostalgická záležitost!! (07.04.2010)

Film s Van Dammem, tentokrát jako dovoz z Belgie. Podle mě jde o unikátní film, protože myslím, že něco podobného ještě nikdy nikdo nenatočil. Takováhle samozpověd s příběhem je perfektní nápad. Sice by se tam dalo leccos vypilovat, ale tenhle film není určen snad ani těm fandům. Tenhle film si Van Damme udělal pro sebe. Samozřejmě, že ti fandové si to užijou ze všech nejvíc. (28.12.2008)

Bohužel nesdílím pozitivní pohled na tenhle snímek, který měl být jakýmsi průnikem Jeana-Clauda Van Damma z béčkových vod do teritoria seriózní kinematografie. Nikdy jsem nebyl jeho fanouškem a ani v dobách jeho největší slávy jsem neviděl víc než tři čtyři jeho největší hity. Tím méně je mi známá jeho filmografie z doby úpadku kariéry. Jsem nicméně ochoten věřit, že jde pravděpodobně o jeho nejlepší herecký výkon a nemůžu přehlédnout snahu, s jakou se pokusil uniknout ze své škatulky. Potíž je v tom, že té snahy bylo moc a ta, jak známo, snadno přechází v křeč. Tohle totiž měla být stylová čistá komedie, nikoliv slepenec stylů, kde převažuje pokus o thriller. Úvodní titulková sekvence je totiž výborná, Van Damme se v ní evidentně nebere vážně a stejně tak nebere vážně žánr, ve kterém je jako doma, a ta nadsázka má docela švih. Jenže pak zvážní, místy sází na sentiment a oprašuje svůj status hvězdy. Kombinace žánrů sice někdy fungují, ale obecně je daleko jednodušší natočit čistou žánrovku než žánrového křížence. A tady se to podle mě nepovedlo. Na tom snímku je cenný nápad, se kterým se ale náležitě nepracuje. Kdyby se Van Damme dal cestou např. francouzské komedie Prachy v prachu, mohlo to dopadnout výborně jako poctivá komediální zábava. Ten pokus o artový přesah zkrátka Van Damme nezvládl. Snad je to i tím, že do toho nejspíš hodně kecal a přitom neměl špičkového režiséra, který by šel tvrdohlavě za vlastní vizí a hvězdu ukáznil. Celkový dojem: 45 %. (09.02.2014)

Van Damme reflektuje sebe a svou tvorbu ještě o něco důrazněji než Stallone a přinejmenším z jeho strany se podařilo na výbornou. Úvodní akce je výborná, přehazování rolí a dohadování se s producenty vás nutí přehodnotit dosavadní postoj k belgické mlátičce a několikaminutový proslov do kamery je jeho nejlepším výkonem vůbec včetně bojových schopností. Jen škoda, že jsou tyto výjimečné momenty obaleny nepříliš zajímavým tématem přepadení banky, které neodsýpá zrovna dvakrát nejlépe a Van Dammeovi nedává moc prostoru ukázat, zda je/není tím hrdinou z jeho filmů. Balancování a vyhodnocování vztahu mezi fikcí a realitou zde samozřejmě je, ale ne v takové míře, jaká by Van Dammeovi v takovémto rozpoložení příslušela. 7/10 (29.12.2008)

Rozhodně sem viděl zábavnější filmy s Van Dammem(i když scénka u soudu nebo rozhovor o Stevenu Seagalovi jsou teda děsná prdel), ale určitě ne takový, ve kterých by hrál líp. Začáteční natáčecí akcička je jen takovej akční bonus, jinak je to spíš komediální drama, ve kterým se Jean-Claude Van Damme herecky překonává a zmlátí tam všehovšudy asi jen jednoho člověka, což je takřka neuvěřitelný. Za zmínku taky stojí zajímavě poskládanej příběh, kdy se například jedna scéna odehraje dvakrát a pokaždý z jinýho pohledu nebo se příběh dovysvětluje flashbackama, který pak pokračujou až do současnosti (15.12.2008)