JCVD

Vynikající sebereflexe, filmařsky přitažlivá (hrátky s úhlem pohledu, narušování diegeze), obsahově poutavá (famózní osobní zpověď). Filmařské "Vše, co jste chtěli o JCVD vědět a báli jste se zeptat...". Je třeba ocenit již samotnou odvahu čelit všem svým démonům - drogám, výsměchu, béčkovým sračkám, ve kterých může vyhrát i Steven Seagal díky tomu, že si ustřihne svůj cop.) V podstatě je to vynikající pohled za kulisy, ve kterém se Van Damme představuje v naprosto parádní herecké formě, která využívá oblíbených akčních klišé pouze proto, aby celou tu hořkou pachuť podtrhla. Jeden by skoro až brečel radostí nad tím, jak pěknou tečku za tím vším Van Damme dělá a mám velikou obavu, že to celé totálně zničí filmem Eagle Path, kde nejen hraje, ale který i režíruje. Souboj cti nebyl nic moc a pokud neprojeví v případě své režijní novinky stejnou uvědomělost, jako v případě JCVD, bude to akční fanoušky hodně bolet… (07.02.2009)

Prožil jsem si obrovský šok. Jean - Claude Van Damme byl, záměrně píšu byl, pro mě jakousi ikonou herecké nemohoucnosti. Jistě jsem normální kluk a tak jsem se na jeho filmy rád koukal. Hlavně když jsem dostal na držku od starších kluků, tak jsem si pak rád pustil asi tři filmy s frajerem, který má vynikajcí postavu, ještě lepší fyzičku, má francouzský přízvuk a umí se hodně dobře rvát. A když jsem viděl jak dává na prdel všem těm silnějším, větším i starším, představoval jsem si sám sebe, až na mě zase na Žižkově vyběhne nějaká ta partička, jak je taky všechny seřežu na jednu hromadu, udělám roštěp a frajersky se usměju na nejbližší slečnu. Příště jsem sice zase dostal na držku, ale za ty fajn chvíle u "van dammovek", kdy léčil mou klučíčí hrdou dušičku jsem ho měl vždycky tak nějak zvláštním způsobem docela rád. Jenže znáte to, přijde otázka kterýho herce považuješ za nejlepšího a honí se mě v hlavě všechny možný jména, jen ne Van Damme, pak přijde otázka a jakýho herce považuješ za správnýho chlapa a zase, honí se mě v hlavě spousty jmen, ale Van Damme tam opět není. Proč ? Asi proto, že vlastně to, v čem se vyskytoval nejsou skutečný filmy pro opravdové herce, spíše sportovní události pro fyzicky zdatné chlapy. Jenže najednou přijde film JCVD a na plátně není fyzicky zdatný chlap, spíš unavený člověk s kruhama pod očima, a vráskama, na plátně není herec, spíš bych řekl, že je tam obyčejný člověk. Vlastně přesněji řečeno hodně neobyčejný člověk, protože za mnou prostě přišel chlap se srdcem na dlani a tohle, ano, přesně tohle, já považuju za ten největší znak frajerství a chlapáctví a přesně tak budu po tomhle filmu nazývat Van Damma, frajer a skutečnej chlap ! (17.04.2009)

Když jsem se po zhlédnutí filmu rozhlížel kolem na CSFD, zjevně mi asi něco unikalo a tak jsem si toto dílo musel pustit ještě jednou, abych jej náležitě vstřebal. J.C.V.D. rozhodně není špatným filmem, jen je úplně jiný, než je hercova dosavadní pouť, jak ji známe. Na rozdíl od těch ostatních, většinou velice průměrných i horších případů jeho hvězdné kariéry, zde se jedná o značný pokrok, dalo by se říct i malý zázrak. Píše se rok 2008, video béčka 90. let jsou již historií a neohrožený bijec se vrací na filmová plátna, jak jej dosud neznáme. Naposledy jsem jej viděl hrát ve filmu In Hell z roku 2003, znovu se s ním setkávám tedy až po více jak 5 letech, ale jsem přesvědčen, že mi za tu dobu stejně nic neuniklo :-). J.C.V.D. je jakýmsi návratem či ještě lépe znovuoživením "legendy". Kladem je bezesporu i kamera, zrnitý filtr, temná atmosféra a melancholické pojetí celého snímku. Již nyní budeme na konci filmu na Van Damma jistě vzpomínat v trochu jiném světle a čtvrtou hvězdu dávám právě za osobnost samotnou. Když se na tohoto "staříka" podívám a vidím, čím si za svůj život prošel, vidím změnu a někoho jiného. Je rozvážnější, moudřejší, jeho vrásky tíží pět rozvodů, soudní spor o opatrovnictví dcery a v neposlední řadě i vyléčená závislost na drogách. Jedna věc se ale od roku 1988 a snímku Bloodsport nezměnila, JCVD stále bojuje, dnes však již ne se svými protivníky, ale se svou profesní kariérou. Kdo ví, možná že na stará kolena ještě zamíří vzhůru k filmovému nebi. Jedno však vím jistě, tohle je dílo o jedné z nejznámějších osobnosté filmové scény let devadesátých, která sice už dávno vyhasla, ale její osud je stále ve hvězdách. (7/10) (18.12.2008)

Ze lvího srdce se na stará kolena stal EMO. Taky mě těší, že Žán-Klód pro jednou/alespoň jednou nehraje naprostou lamu v neskutečně debilní akci, ale k tomu, abych označil JCVD za nějakou super pecku, mám dál než do nějakého provinčního belgického městečka. Výchozí situace a následná „dvojí hra“ už dnes není kdovíjak originální, ale i snahu třeba cenit. Na ni tvůrci bohužel rezignují již po nastínění situace, kdy jsme nuceni prakticky totéž sledovat z (nijak zásadně) jiné perspektivy. Velice nenápadité natahování trvá dál a jestli se něčeho žádoucího vážně nedostavuje, potom humoru. Dvě tři uchechtnutí nad odvahou hlavní hvězdy pohlédnout sebekriticky na uplynulá léta a skoro-dojetí nad jejím srdceryvným výlevem v poslední třetině. Mám zvláštní pocit, že celé tohle snadno stravitelné drama (komedie vážně jen okrajově) vzniklo jenom kvůli němu (výlevu). 55% Zajímavé komentáře: Tom Hardy, Blizzard, DaViD´82, Bluntman, kikuka, otík, Warsheek, Amputace (12.04.2009)

"Bol si to práve ty, kto dostal Johna Woo do Hollywoodu. Nebyť teba, doteraz by v Hongkongu natáčal holuby." VYNIKAJÚCO hrajúci (žijúci?) Jean-Claude vo filme, ktorý je veľmi šikovne vymyslený, prekvapivo vážny a obdivuhodne odvážny v plávaní proti prúdu diváckych očakávaní. Chvíľami je to ťažkopádne natočené (hlavne v tých zlomkoch akcie) a po hodine som si vravel, že už ten koncept začína byť únavný a cez 6/10 sa nedostanem... lenže potom prišla úchvatná, emóciami nabitá záverečná polhodina s nefalšovane dojímavou Jean-Claudovou spoveďou, a hodnotenie vyletelo prudko hore. Pri záverečnom frajerskom kope som tlieskal. Aj keď vzápätí prišlo... vy viete čo. :-) (10.03.2009)