JCVD
-
Jean-Claude Van Damme
-
JCVD
-
Le rois des Belges
-
JCVD
-
JCVD
Komedie / Drama / Krimi
Belgie / Lucembursko / Francie, 2008, 96 min
Režie:
Mabrouk El MechriScénář:
Vincent RavalecKamera:
Pierre-Yves BastardHudba:
Gast WaltzingHrají:
Jean-Claude Van Damme, Zinedine Soualem, François Damiens, Mourade Zeguendi, Anne Paulicevich, Isabelle de Hertogh, Norbert Rutili, Jean-François Wolff, Janine Horsburgh, Valérie Bodson, Karim Belkhadra, Patrick Steltzer, John Flanders, Bernard Eylenbosch, Raphaëlle Lubansu, Jérôme Varanfrain, Hervé SogneStřih:
Kako KelberKostýmy:
Uli Simon70%
Hodnocení uživatelů
Premiéry
Nevhodný mládeži do 15 let
V kinech
od:
|
09.04.2009 Artcam |
|---|---|
|
Na DVD
od:
|
18.06.2010 H.C.E. |
|
Na DVD
od:
|
04.09.2011 H.C.E. |
|
Na DVD
od:
|
24.05.2012 H.C.E. |
|
Na DVD
od:
|
15.11.2012 H.C.E. |
castor
JCVD uzavírá první dekádu nového tisíciletí ve velkém stylu. I když si poklonu zaslouží i pánové za kamerou, věnuju následující řádky výhradně téhle akční ikoně. Pár let zpátky by si totiž na belgického atleta asi nikdo dvakrát nevsadil, ale filmový svět je nevyzpytatelný a Van Damme vrací úder všem těm, kteří jej odepisovali a bavili se nad jeho úpadkem a vykřesává úsměv na tváři těm, kteří na něm a jeho heroickém projevu vyrostli. Jednoznačně klobouk dolů. Každý se s odklonem slávy vyrovnává jinak, každopádně tohle je nepřekvapivější film roku. Stejně jako Sylvester Stallone v šestém pokračování Rockyho se i Van Damme s odzbrojující pokorou vrhá vstříc divákům. A tváří v tvář glosuje svoje největší průšvihy. Nebojí se mluvit o drogách nebo o natáčení mizerných filmů ve východoevropských produkcích. Nemine ho ani soud o opatrovnictví svých dětí nebo si píchne do akčního konkurenta Stevena Seagala, který dostal u producentů přednost, protože shodil svůj pověstný cop. Jenže zatímco Seagalova kariéra začala raketově roku 1988, tak stejně rychle v polovině 90. let utichla. A někdejší hvězda se dlouhé roky jen nedůstojně zaprodává neschopným producentským živlům. Vedle něho Van Damme měl nejhorší období na přelomu tisíciletí, pokašlávání diváků bylo stále více evidentní, a belgický playboy se už nahoru nevysápal, i když si v poslední době nevede až tak úplně zle (alespoň není jako Seagal k smíchu). JCVD, vyprávěný z různých úhlů pohledu, se po právu řadí mezi jeho nejlepší snímky, i když je naprosto jiný, než celé ty dlouhé roky točil. Hned úvodní sekvence je smutným konstatováním jeho úpadku. Mladý čínský režisér ho během natáčení hrubě přehlíží, unavený a otrávený herec tak přijíždí do rodné země (výborná, prý improvizovaná scéna z taxíku) a jeho první kroky vedou na poštu. Jenže právě tu si vybrali i zcela jiní klienti, a Jean-Claudův život se obrátil naruby. Za přepážkou se kromě rozpačité úřednice skrývají i tři lupiči, kteří slavného herce strčí mezi ostatní rukojmí. Shodou náhod a několika policejních imbecilů je právě zoufalý Van Damme považovaný za pachatele loupežného přepadení. Ideální chvíle pro média a stovky jeho zarytých fanoušků.. Výborný sebeironický nadhled je tím nejlepším, co JCVD nabízí. Protože nějaké přepadení pošty je tu úplně na vedlejší koleji. Akční ikona do projektu vložila srdce, navíc OPRAVDU velmi slušně hraje a ještě stíhá na požádání odkopávat cigáro od pusy. Diváka pak do kolen dostane několikaminutový plačtivý monolog plný jeho životních pádů. Van Damme z ničeho nic vystoupá „vzhůru do nebes“ a začne vzpomínat. Hlavně na to zlé.. Tohle zúčtování s temnými léty je upřímné a dojemné, škoda jen, že nemůže zaručit absenci dalších takových období. Jean-Claude, my jsme nezapomněli. Výborná nostalgická záležitost!!(7.4.2010)
Gilmour93
Zpověď smutného karateklauna.. Vyzvracené kamerové filtry, nasvícení jak při termonukleárním výbuchu, až dojemná snaha o artový přesah, či hloupá zápletka kolem přepadení pošty jsou tentokrát druhotné a prim hrají vyjmenovaná slova po P, která kopírují Jean-Clauedovu bohatou kariéru. Pytel (boxovací), Pysk (rozseknutý), Třpytit se a Pýcha jsou už jen stínem z minulosti, nyní je čas pro Klopýtat, Pykat a Zpytovat. Některé druhy sebereflexe však mohou snadno vyvolat i reflex dávivý - kamera suplující psychoterapeuta a hromádky popela na hlavě poté, co se člověk dobrovolně probudí z vlastního snu, totiž efekt pochopení, potažmo dojmutí, navozují jen ztěžka. Mám teď jen trochu obavy, aby Svaly z Belgie začas neudělaly tu poštu v rámci publicity doopravdy..(14.5.2012)
Djkoma
Herecky možná nejlepší film Jean Claude Van Dammea, ale co? To mám být nějak šťastný? Tenhle kluk se nenarodil, aby předstíral, že mu je 60sát, nedokáže chodit, neměl v životě štěstí a nemá na účtě ani korunu. Tenhle člověk tu vždycky byl jen proto, aby mlátil jiné lidi v jednoduchých filmech. Takhle to přeci dělal už Bruce Lee, tak proč by nemohl i JCVD? Mohl a taky to stále dělá, jen asi chtěl jednou být na nějakém festivale a projít se po červeném koberci. Já mu to přeji, ale přesto... Tohle není ten, kterého jsem v dětství tak rád sledoval jak se učí bojové umění v bazénku a chytá se zavázanýma očima cokoliv mu jeho mistr hodí. JCVD je umělecký film, který se v určitých chvílích dostává do sebeparodie, která mi tolik nesedla. Třeba scéna na poště, kde se JCVD zpovídá, mi připomněla 25. hodinu a upřímného Edwarda Nortona v jeho zpovědi do kamery. Filmu nelze upřít snaha u myšlenka, kde třeba "jak by to mohlo být" v závěru působí skvěle, ale jiné zase působí podivně. Milovníci JCVD si budou pouštět dokonce života prvních pár minut tohoto filmu, v kterých je to právě on ve své snad nejdelší akční scéně v životě. A že mu to sakra jde... a doufám, že ještě půjde, protože JCVD není film, na který čekám celou jeho kariéru.(31.12.2008)
Cervenak
"Bol si to práve ty, kto dostal Johna Woo do Hollywoodu. Nebyť teba, doteraz by v Hongkongu natáčal holuby." VYNIKAJÚCO hrajúci (žijúci?) Jean-Claude vo filme, ktorý je veľmi šikovne vymyslený, prekvapivo vážny a obdivuhodne odvážny v plávaní proti prúdu diváckych očakávaní. Chvíľami je to ťažkopádne natočené (hlavne v tých zlomkoch akcie) a po hodine som si vravel, že už ten koncept začína byť únavný a cez 6/10 sa nedostanem... lenže potom prišla úchvatná, emóciami nabitá záverečná polhodina s nefalšovane dojímavou Jean-Claudovou spoveďou, a hodnotenie vyletelo prudko hore. Pri záverečnom frajerskom kope som tlieskal. Aj keď vzápätí prišlo... vy viete čo. :-)(10.3.2009)
Bluntman
Chytré, vtipné a přitom dojemné, (sebe)uvědomělé nejen z hlediska ústředního představitele, ale celkově jako postmoderní snímek. V J.C.V.D. je vše "meta" - nahlížíme za: skutečnou osobu Jean-Claude van Varenberga, ikonu béčkových bojových filmů konce 80. let a 90. Jean-Claude Van Dammea, médii a diváky konstruovaného J.C.V.D., vznik laciných D2V bijáků, fanouškovský diskurz, žánrovou podívanou - biografii a heist movie, formální stránku (úvodní akční scéna snímaná v dlouhé a nepřerušované jízdě, která je výrazně zrnitá vs. zbytek filmu snímaný v dlouhých statických záběrech; výrazná prosluněnost exteriérových scén vs. potemnělost interiérových; zcizovací efekt, v němž J.C.V.D. promlouvá k divákům; viditelné filmové políčko; přepisování již viděného; změny hledisek objasňující, jak došlo k loupeži; nechronologická výstavba apod.). Oceňuji to víc než nostalgické krasosmutnění, popř. návrat golden eighties Stallonea.(13.12.2008)