Bezvadná dvojka

I přes to, že mě Risa iritovala svýma výlevama a Ootani svou neuvěřitelnou natvrdlostí, hodnotím 80%. A proč? Protože jsem se dokázala do těch dvou pěkně vžít a po docela dlouhé době co jsem viděla naposledy nějaký rabukome, se i velmi dobře bavit ^__^. Plus body za to, že konec dopadl díky bohu přesně podle mých představ, jinej bych nesnesla :-D. Gambatte Ootani! (21.03.2011)

Jedno z mála anime, kde mi přišly "škleby" docela pěkné a neštvaly mě. To samé s 1000x provařeným ječením postav ve všech možných situacích... snad proto, že mají oba poměrně příjemné hlasy a nepitvoří se přes míru. Navíc je velmi osvěžující, že je celé anime v kansaiském dialektu... Dokonce dokola opakované ukončení gagů (z kterých je to celé slepené) čistě jen obrazovou legráckou = něčí karikaturou mi poměrně sedlo, narozdíl od spousty konkurence. A co se týče příběhu -- nojo, co na rabukonu vymyslet, žejo? Zajímavá je ta opačná výšková konfigurace (mimochodem znám několik mladých Japonek přes 170cm, v 16ti je to až takový extrém?), Seiko-čan, a docela se mi zamlouval Umibouzu :) (20.09.2011)

Prospělo by tomu zkrátit. Pořádně zkrátit. Aspoň tak na jednu třetinu původní délky. Ze seriálů jsem zvyklý na určitou dávku toho, kdy jeden touží po druhém a pak si to vymění, zatímco se u toho druhého vždy objeví nějaký ten Paolo/Emily (Přátelé), Max/Rachel/Christopher/Nicole/Alex/Jason (Gilmorova Děvčata), Roy/Karen (Kancl), atd. Tady to však zbytečně natahovalo už tak zdlouhavý děj, kterak Risa objevuje meze, jak moc dokáže býti Otani tupý. Jako entry-level oddechové anime pro dospívající je to fajn. Neřeší se záchrana světa, neřeší se tragédie, drama, nic. Jen obyčejný středoškolský enemies-to-lovers slow burn románek. Vynikající soundtrack v žánru bossa nova, který třebaže zní jako z kláves Casio, je příjemně melodický. Malé bezvýznamné plus za absurdní názvy epizod a již tradičně za mou oblíbenou feature anime - teaser na příští epizodu na konci dílu. (05.10.2019)

Tak toto je vôbec prvé anime, ktoré ma poriadne pobavilo, čo sa týka vtipov a situácií. Zvyčajne mi tie opičky vadia, no v tomto prípade to tvorcovia dávkovali rozumne a hlavne ten casting bol doslova perfektný. Dej ničím výnimočný a ani samotný príbeh, no prevedenie a komediálne prvky spôsobili, že som si to pozrel za pár dní. Dal by som 9 z 10, pretože dokonalé to určite nie je. //Po niekoľkonásobnom vracaní sa musím priznať, že som hromadu vtipov a narážok pri úvodnom pozeraní ignoroval. Definitívne najlepšia komédia doteraz a to môžem napísať, že prekonáva aj akýkoľvek film. (01.08.2013)

Ona: lakotná, sobecká a manipulativní. On: nerozhodný, vzteklý, věčně si stěžující. Oba dva: násilničtí a zamindrákovaní. To je teda dvojka! Všechno možné, ale bezva ne. Nechovají se jako středoškoláci, ale jako děti ze základky, které se neustále mlátí a nadávají si. Když přijde na lásku, tak se z Risy stane stíhačka kombinovaná s harpyjí a – kupodivu – všichni spolužáci jí přesto fandí. Jakoby kluk neměl právo odmítnout dívku, která se mu vnucuje a kterou bere jako kamarádku (ani to nechápu proč). Jakoby neměl právo na vlastní rozhodnutí. Jakoby láska byla něco, na čem jde pracovat tím způsobem, že se neustále vnucuješ, podbízíš, nenecháš svůj objekt touhy volně vydechnout …. – ok. v některých případech to může fungovat, ale za jakou cenu? Opravdu si jde na někom lásku vynutit, není to nakonec jen rezignace? _____ Výtvarně se mi líbilo, jak anime přehnaně karikovaně zpodobňovalo duševní stavy hrdinů. Dějově se série moc nehýbe. Je to věčně: „Miluji ho. On mě ne. Vykašlu se na něj, nechám to plavat…… Miluji ho. On mě ne…“ A tak pořád dokola. SHRNUTÍ: Ne, znamená ne – a to i když to řekne kluk. (11.03.2019)