Bezvadná dvojka

Děj - Koizumi Risa je obřice, měří celých 170 cm! Ehm... Risa je obřice dle japonských adolescentních měřítek. Dokonce si myslí, že byla v minulém životě žirafou. Atsuhi Ootani je naopak mrňous, o minulém životě si nejpíš nic nemyslí. Společně tihle dva potrhlí třídní šašci tvoří ústřední dvojici seriálu Lovely Complex. Nespokojení se svým milostným životem i s tím, že jsou označování za komediální duo Hanjin Kyoujin (něco jako Pat a Patachon či Laurel a Hardy), uzavřou spolu ti dva z hecu sázku. Kdo z nich si první najde partnera/partnerku, vyhrává. Žel věci se často mají jak v té písničce od Jablkoně:"Bára miluje Káju, já zase miluju jí, Kája se zbláznil do Kláry, Klára o Pepovi sní..." Abych neřeháněl, takhle komplikované to zase není. Žánr, postavy - Lovely Complex je typická středoškolská Rabukome (romantická komedie), ve které se kupodivu nevyskytují žádné nadpřirozené jevy a bytosti, ale většinou poměrně přirozeně se chovající studenti. Já osobně takovou věc považuji za plus. Ústřední dvojka, hlavně Risa, je sympatická, plná (až přeplněná) života a tropí blbiny. To mám též raději než zakřiknutého, zamilovaného, nesmělého slušňáka a nevinnou křehkou holčičku. Verdikt - Z předchozího se zdá, že jsem byl se seriálem spokojen. Žel je tomu tak jen částečně, seriál je totiž vzhledem k zvolenému tématu a zpracování příliš dlouhý, takže se v něm často objevují hluchá místa, ve kterých jen čekáte na další podstatnou událost. Zkrátit ho na polovinu, jistě bych mu **** dal. Humorné situace jsou humorné jenom občas, ale naštěstí jen málokdy sklouzávají k trapnosti. Třetí vada je vadou asi jen pro mě - středoškolské rabukome mě v poslední době nějak štvou. Pokud však divák tímto charakterovým nedostatkem netrpí, může pro něj Lovely Complex být dobrou volbou. Lepší ***. (06.12.2007)

I přes to, že mě Risa iritovala svýma výlevama a Ootani svou neuvěřitelnou natvrdlostí, hodnotím 80%. A proč? Protože jsem se dokázala do těch dvou pěkně vžít a po docela dlouhé době co jsem viděla naposledy nějaký rabukome, se i velmi dobře bavit ^__^. Plus body za to, že konec dopadl díky bohu přesně podle mých představ, jinej bych nesnesla :-D. Gambatte Ootani! (21.03.2011)

Ona: lakotná, sobecká a manipulativní. On: nerozhodný, vzteklý, věčně si stěžující. Oba dva: násilničtí a zamindrákovaní. To je teda dvojka! Všechno možné, ale bezva ne. Nechovají se jako středoškoláci, ale jako děti ze základky, které se neustále mlátí a nadávají si. Když přijde na lásku, tak se z Risy stane stíhačka kombinovaná s harpyjí a – kupodivu – všichni spolužáci jí přesto fandí. Jakoby kluk neměl právo odmítnout dívku, která se mu vnucuje a kterou bere jako kamarádku (ani to nechápu proč). Jakoby neměl právo na vlastní rozhodnutí. Jakoby láska byla něco, na čem jde pracovat tím způsobem, že se neustále vnucuješ, podbízíš, nenecháš svůj objekt touhy volně vydechnout …. – ok. v některých případech to může fungovat, ale za jakou cenu? Opravdu si jde na někom lásku vynutit, není to nakonec jen rezignace? _____ Výtvarně se mi líbilo, jak anime přehnaně karikovaně zpodobňovalo duševní stavy hrdinů. Dějově se série moc nehýbe. Je to věčně: „Miluji ho. On mě ne. Vykašlu se na něj, nechám to plavat…… Miluji ho. On mě ne…“ A tak pořád dokola. SHRNUTÍ: Ne, znamená ne – a to i když to řekne kluk. (11.03.2019)

Potřebovalo by to méně: křiku, vtipů, opakování, přešlapování na místě, primárního páru. Potřebovalo by to více: dialogů, romance, preciznější načasování, vyvíjení vztahů, ostatních postav... Celý seriál je podáván z pohledu hlavní hrdinky, obřině Koizumi. A to je špatně. Její motivy, pocity, okamžiky smutku i štěstí jsou nám známé, ale všechny ostatní postavy jsou zahaleny v roušce tajemna. Chtělo by to mnohem víc "vylívání srdíčka" ostatních postav, abychom alespoň trochu tušili, co se děje v jejich hlavách. 7.-18. díl se nic podstatného neudálo a to je škoda, přitom se stačilo zaměřit na ostatní postavy (chci více dívky ve špatném těle!), než pořád dokola opakovat patent Koizumi-Otani. Skoro všechny postavy se chovají zcela normálně, přirozeně a uvěřitelně. O to víc mi tam chyběl nějaký vývoj vztahu. V závěrečným titulcích poslední epizody mi tak trochu chyběly klišoidní fotografie z budoucnosti. Jo, a hlavní mužský charakter je opět klasicky - idiot. Ale Risa je moc sympatická, praštěná a teatrální, líbila se mi. S klidným srdcem můžu doporučit shlédnutí jejího trápení s chlapama. (24.05.2011)

Prospělo by tomu zkrátit. Pořádně zkrátit. Aspoň tak na jednu třetinu původní délky. Ze seriálů jsem zvyklý na určitou dávku toho, kdy jeden touží po druhém a pak si to vymění, zatímco se u toho druhého vždy objeví nějaký ten Paolo/Emily (Přátelé), Max/Rachel/Christopher/Nicole/Alex/Jason (Gilmorova Děvčata), Roy/Karen (Kancl), atd. Tady to však zbytečně natahovalo už tak zdlouhavý děj, kterak Risa objevuje meze, jak moc dokáže býti Otani tupý. Jako entry-level oddechové anime pro dospívající je to fajn. Neřeší se záchrana světa, neřeší se tragédie, drama, nic. Jen obyčejný středoškolský enemies-to-lovers slow burn románek. Vynikající soundtrack v žánru bossa nova, který třebaže zní jako z kláves Casio, je příjemně melodický. Malé bezvýznamné plus za absurdní názvy epizod a již tradičně za mou oblíbenou feature anime - teaser na příští epizodu na konci dílu. (05.10.2019)