Farář u svatého Dominika

Považoval jsem Binga Crosbyho za muzikanta, který fušoval i do herectví, protože měl parádní hlas. Ale snímek "Farář u svatého Dominika" ukazuje, jak moc byl dobrým hercem a jakékoli uznání si za tento film zaslouží, protože předvedl skutečně jedinečný, civilní výkon, kdy mi z něj, ale i z celého příběhu spadla brada. (30.03.2017)

Milý, poklidný film. Vztah mladého a starého kněze je plný vtipných i dojemných okamžiků. Ovšem časté hudební vložky již tak pomale plynoucí děj téměř zastavují. Na konci film se lze stěží ubránit slzám. – „Naše neshody byly jen v našich metodách, nikoli v našich srdcích.“ – „Vždy myslí na ostatní, a to umí udělat život krásným.“ (12.09.2013)

Tento film definitívne prelomil predsudky amerických protestantov voči katolíkom, ktorých dovtedy považovali za "málo amerických" a skostnatelých. Farár O Malley, stvárnený vtedajším idolom Bingom Crosbym, nastolil nový archetip katolíckeho kňaza. Mladého, pekného štramáka, empatického voči svojim ovečkám. (15.12.2015)

K této vlídné moderní hagiografii si poznamenávám jen případné vyznání Maurice Maeterlincka: "Mám rád faráře. Jsou to zpravidla velmi dobří lidé; ti nejlepší, kteří nám zbývají. Představují jiný svět. Řeklo by se, že obývají méně těžkou a méně chimérickou planetu, než je naše. Mnohdy jsou to světci a my se toho ani dost málo nenadějeme, neboť poznáváme světce, tak jako poznáváme přítele, až když je mrtev. I ti, kteří nejsou svatí, jsou obdivuhodní. Ejhle nejšťastnější z lidí. Rádi bychom se jich zeptali na jejich tajemství; ale to, jakmile je řeknou, vyprchá. Domýšlíme se, že mají nějaké jiné, o němž hovoří jen mezi sebou; avšak žádný z nich ho nevyzradil. Musí býti tak posvátné jako tajemství vyznání. Jsou svědomitými a neúnavnými herci namáhavé férie. Jsou jako ovce a mnohdy jehňátka ve smečce vlků. Kdby všichni zmizeli, byla by naše města zrovna tak, jako lesy bez ptactva. Skoro všichni jsou dnes tak chudí jako ti jejich chudí, avšak jakoby si toho nevšímali. Zázrak je v tom, že v svých téměř prázdných kostelích nepozbývají odvahy, mluví na poušti, jako kdyby se obraceli k davům a žehnají nepřítomným, jako kdyby se kolem nich tísnili." Muzikál jako liturgie. (12.01.2016)

Going my way je z rodu takových těch optimistických, nekomplikovaných komedií, u kterých se nebudete asi popadat smíchy za břicho, ale zato vás u nich zahřeje u srdíčka. Hudební čísla ( těch je tu celkem dost ) sice působí zastaralým dojmem, ale na druhou stranu je tu řada zábavných situací, které bez problémů udrží vaši pozornost až do konce, který je náležitě dojemný. Myslím, že nejlépe se tento film hodí na dobu vánoc, kdy je člověk v nejlepším rozpoložení právě pro tyto pohádkové příběhy. (14.03.2013)