Rozervaná objetí

Druhý film, který jsem měl tu čest vidět od vele uznávaného španělského režiséra. Tím prvním filmem byl Volver, který mě zcela uchvátil a ohromil, takže očekávání bylo velké. A zklamaný jsem nebyl, opět jsem se přesvědčil, že Almodóvar je schopný napsat skvěly a strhující scénář. Nalezl jsem zde vše, co jsem od tohoto žánru očekával - silný příběh, vášeň, zradu, nenávist, pomstu. Jedná se o jakousi ódu pana režiséra na filmovou práci. Dále se zde můžeme ujistit v tom, že člověk zničený nevěrou je schopný kvůli pomstě ochoten ničit životy jen aby se necítil odkopnutý. Blonďatý anděl na začátku mi napomohl k tomu, že zbytek filmu jsem se nemohl od filmu odtrhnout oči kvůli marnému doufání, že znovu pomůže hlavní postavě přes přechod :-))) Herecké výkony byly jedním slovem vynikající, Penelope tradičně skvělá, Lluís Homar nenápadně připomínal Patricka Swayzeho (co ten by za takovou roli ve své kinematografii dal), ale zahrál uspokojivě (překonávat slepecký výkon Al Pacina je nadlidský úkon) a u Blanci Protillo jsem se ujistil v tom, že je velká herečká, každé její gesto, úsměv, pláč, hlt ginu s tonikem, či pózička s cigaretkou jsou natolik upřímné a pravdivé, že před ní smekám. (22.04.2010)

Překvapení. Nečekala jsem nic, dostala malý skvost v podobě nevšedního příběhu. I když jde o dost často užívaná témata (nemoc, milostný troúhelník, žárlivost), ale v žádném případě se nedá mluvit o klišé nebo kýčovitosti. V samém závěru objevujeme velice silný vztah takřka rodinné pouto. I když některé bolesti nikdy nepřebolí, vyrůstá nový život v podobě velmi silných vztahů i znovu setříhaného filmu. (25.11.2014)

Snímek ROZERVANÁ OBJETÍ jsem viděl poprvé před 5 lety na 44. MFF KV v krásném prostředí kinosálu v Grandhotelu Pupp, a velmi se mi tehdy líbil - jistě to bylo báječnou letní atmosférou i mou tehdejší intenzivní náklonností k Almodóvarově filmové tvorbě. Tomuto filmu se totiž rozhodně nedá upřít, že je nádherně barevný, vášnivý i plný emocí, jak je ostatně u mistra zvykem. Žel, po druhém zhlédnutí po letech jdu s původním hodnocením o jednu hvězdu dolů, protože mi ten film nově přišel až příliš melodramatický a dějově nepravděpodobný. Má oblíbená Penélope Cruz je samozřejmě úžasná a Lluís Homar i José Luis Gómez jí sekundují více než vydatně, ale nevím, prostě už to nebylo ono jako tenkrát ve Varech, a přišlo mi, že tenhle film je nekonečný a že jeho dvě hodiny trvají ve skutečnost celou věčnost. A kdo ví, možná jsem se skrz tisíce filmů prokoukal už do fáze, kdy mě Almodóvar nebere. A to je ještě ta lepší varianta - horší možností je, že mě pomalu přestává bavit koukat na nové filmy úplně. No nic, pořád se nemůžu ubránit dojmu, že to nejlepší na tomhle filmu je jeho prvních 5 minut, v nichž hlavní postava svede náhodnou dívku, která ho převedla přes cestu a doprovodila domů - dodnes si pamatuji to nadšení, jímž tento skvostný úvod zapůsobil na celý kinosál, okouzlený tou chutí do života, která z toho sálala. To byl i důvod, proč jsem měl chuť si tento film pustit po letech znovu - žel kouzlo se již neopakovalo, přesto stále považuji 4 hvězdy za adekvátní hodnocení tohoto velmi suverénně natočeného filmu. (10.03.2014)

Další povedený snímek Pedra Almodóvara, ale stejně jako u "Volver", si myslím, že podruhé by mě to už příliš nebavilo.....zápletka odhalena, nadšení z příběhu opadne. Ale o to víc se zase budou bleštit a vyčnívat ty detajly, které opravdu za to stojí..... Penélope Cruz odvádí opravdu skvělý herecký výkon. Během filmu vystřídá několik rolí - od sekretářky, přes milenku bohatého finančníka, až po "začínající ne příliš dobrou" herečku, to celé zaobalené svým skvělým hereckým výkonem.... Zní to trochu kýčovitě a formálně. Tak neformální rychlé shrnutí: KLADY: zajímavý poutavý příběh, místami vtipné, Penélope Cruz sama o sobě také vydá za velké plus. ZÁPORY: místy, především v 2. půlce, mi to přišlo trochu zdlouhavé..... (04.09.2009)

Přepsáno v dubnu 2020. Film Rozervaná objetí jsou více potřebou točení, než mistrovským uměleckým dílem. Do popředí se bezostyšně prodrala melodramatická linie, temperament telenovely jde za svými divokými zvraty bezohledně, trpí tím zejména šarm výstřednosti a osvobozující přirozenost pohybu. Pedro Almodóvar díky svým zkušenostem stále umí směle rozeznít rozpolcenost niterných pocitů, je zde ironie i cynismus a politická korektnost zdatně podporuje vynaložené úsilí, ale je také profesorský, rozvernost Žen na pokraji nervového zhroucení a pocty režisérským velikánům náladu nezvednou. Hlavní postavou skvostné vzpomínky na nejšťastnější a nejuspokojivější část osobního života je Mateo Blanco alias Harry Caine (zajímavý Lluís Homar), filmový režisér a slepý spisovatel. Současnost není svázána bolestí minulosti, proto se její připomínka stává inspiračním impulsem a návratem k vlastní osobnostní podstatě. Vzájemná přitažlivost se zde nedokáže přizpůsobit žádnému omezení. Hlavním zájmem tělesné touhy je Magdalena Rivas (velmi zajímavá Penélope Cruz), žena, která byla okolnostmi života přinucena k mileneckému svazku finančního bezpečí. Vášeň si ale nevybírá chladnokrevnou úvahou vlastního prospěchu. škádlivá variace na Ženy na pokraji nervového zhroucení potěší, ale neuchvátí. Významnou postavou je Diego García (velmi příjemný Tamar Novas), mladý diskžokej a Harryho nadaný asistent filmových scénářů. Jeho zvědavost je počátkem melodramatického uragánu. Nakonec i on je bojem katarze odměněn. Výraznou postavou je Judit García (zajímavá Blanca Portillo), Mateova produkční, Harryho agentka a Diegova starostlivá matka. Je svědomitá, proto ty výčitky a strach svědomí Dostojevského zločinu a trestu. Důležitou postavou je Ernesto Martel (velmi dobrý José Luis Gómez), finančník, Magdalenin uchvatitelský milenec a producent Mateova posledního filmu "Dívky a kufry". Té vášni melodramatického výkřiku dodává potřebou příchuť. Z dalších rolí: otce nenávidějící syn, zamilovaný do Matea, Ernesto Martel Jr. alias Ray X (Rubén Ochandiano), Magdalenina chudobná matka (Ángela Molina), kuplířka luxusních společnic Madame Mylene (Kiti Mánver), diskrétní odčítačka ze rtů (Lola Dueñas), sladké Harryho rozptýlení (Kira Miró), či herečky Mateova posledního filmu Dívky a kufry (Chus Lampreave, Rossy de Palma a Carmen Machi). Rozervaná objetí zřejmě uspokojí všechny skalní příznivce výstředního Španěla, přesto si dovolím tvrdit, že Pedrovi došel poetický dech, vhodně ho nahrazuje bohatými zkušenostmi, ale jistá křečovitost tím nezmizí. (09.09.2010)