Rozervaná objetí

Překvapení. Nečekala jsem nic, dostala malý skvost v podobě nevšedního příběhu. I když jde o dost často užívaná témata (nemoc, milostný troúhelník, žárlivost), ale v žádném případě se nedá mluvit o klišé nebo kýčovitosti. V samém závěru objevujeme velice silný vztah takřka rodinné pouto. I když některé bolesti nikdy nepřebolí, vyrůstá nový život v podobě velmi silných vztahů i znovu setříhaného filmu. (25.11.2014)

Rozervaná objetí jsou kvalitním barevným snímkem, který vzdává hold španělské kinematografii. Bylo zajímavé sledovat, jak se vyvijí vztah mezi hlavní herečkou a režisérem. Jak už je u Pedra zvykem i zde uvidíte gay románek a vysvětlení všech problému se opět vysvětluje tím, že se děj přesune do minulosti. To mám na jeho filmech nejraději, protože můžete sledovat život ve španělsku, jak v současné době, tak i v minulosti a můžete díky tomu porovnávat rozdíly, jak v kultůře, tak v chování lidí. (31.12.2011)

Kamera? Dokonalá. Herci? Úžasní. Scénář? Komplikovaný. Zápletka? Nic moc. Celkový výsledek? Monstrózně dokonalá nuda, co prošumí. Film, který je jiný tak moc, až je těžké docenit jeho kvality. Ale nebudu plácat do větru. Docela se u toho člověk nudí. Vyberte si jakýkoliv jiný Almodóvarův film a budete spokojenější... (31.01.2010)

Asi se budu trochu opakovat, ale Almodóvar jednoduše dokáže natočit i ten nejstupidnější a nejprofláklejší námět s nadsázkou, originalitou, stylem a noblesou, že rázem přestává být stupidním. V Rozervaných objetích se jedná o příběh jak vystřižený z telenovely, který ale chytrou režijí, výbornými hereckými výkony a umným střihem povýšil na umělecké dílo. Část odehrávající se na Lanzarote je pro mě osobně jenom onou pověstnou třešničkou na dortu. (09.09.2011)

Každý režisér má slabé chvilky. Pedro Almodóvar občas zklouzává trošku k limonádě, ale obvykle jde spíš o záměrnou nadsázku a já si naprosto nestěžuju. Ovšem stvořit takovýhle telenovelácký paskvil přecpaný klišé odshora dolů (spoiler, pokud jste naivní: poslední kapka, kterou jsem vzhledem ke katastrofálnímu vývoji celé téhle stvůrnosti víceméně čekala, bylo oznámení: "Je to tvůj otec."). Nejstarší (Černá roucha) a nejnovější (tohle) Pedrovy filmy, co jsem viděla, si můžou podat ruku - jsou to nesmysly, přičemž první z těchto dvou je aspoň potrhlý. Snad se nám maestro nevrací do dětských let, jinak si v jeho příštím díle Penelope asi bude hrát s panenkama... (28.07.2010)