Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Scénář třídílného televizního filmu scenáristy Josefa Klímy a režiséra Jiřího Svobody je pozoruhodný svou tématikou, žánrem i způsobem filmového vyprávění. Napínavý, téměř detektivní příběh ze současnosti s prvky thrilleru je fabulován na pozadí skutečných událostí přírodní katastrofy na březích Indického oceánu v závěru roku 2004, kdy ničivá vlna tsunami zasáhla do života statisíců lidí. Letadlo přiváží z Thajska do Prahy těžce poraněného pacienta, který přežil tsunami. Muž má u sebe doklady na jméno Robert Kraus, trpí ale částečnou ztrátou paměti a tak když se v nemocnici objeví Marcela Krausová, jeho dcera, nepoznává ji. Vybavují se mu vzpomínky jiného muže. Je to Adam Klein, podnikatel, který odjel se svou mladinkou manželkou Veronikou na luxusní dovolenou, aby v exotickém Thajsku spolu strávili bezstarostné vánoce a konec roku 2004. Adam byl šťastný, když se tam po třiceti letech setkal s Robertem Krausem, se svým kamarádem z mládí, který v sedmdesátých letech emigroval ze socialistického Československa. Muži ve druhém poločase svých životů se nevyhnuli vzpomínkám, konfrontaci s dávnými ideály, ale ani úvahám o své budoucnosti. Adam dokonce Robertovi trochu záviděl štěstí svobodného života v hipísácké kolonii. Úplný opak života Adama, podnikatele s nespolehlivým tchánem za zády. Právě tchánovy finanční problémy byly častým důvodem konfliktů v jinak harmonickém manželství s Veronikou. Navíc si tady v Thajsku nemohl nevšimnout tajemného mladíka Marka, který se až podezřele často objevoval v blízkosti jeho mladé ženy. Po jednom bláznivém mejdanu v hipísácké kolonii se dozvěděl pravý důvod Markovy přítomnosti, a to byl impuls k dramatické roztržce s Veronikou. Byla to náhoda nebo osud, že se zraněný Adam a jeho zachránce Robert ocitli v jedné loďce na hladině oceánu právě 26. prosince 2004 ve chvíli, kdy k nim dorazila ničivá vlna tsunami? Když se z mnoha střípků vzpomínek pacienta konečně složí celá mozaika vzrušujícího příběhu, dojde mu, že by prozatím neměl nikdo vědět, kým opravdu je. Nemůže nic prozradit dokonce ani sympatické Marcele, která je šťastná, že se konečně setkala se svým otcem. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (2)

TV spot 1

Recenze (40)

mira007 

všechny recenze uživatele

ČT drama s námětem tsunami roku 2004 ? Několik věcí má tento tv film maximálně nadstandardní: 1) nevybavuji si, že by kdy byl český film odehrávající se někde v Asii - Schmitzer, který kormidluje na moři osmimetrovou loď - drtivá filmů do kina je produkčně stokrát chudší 2) námět přírodní katastrofy 3) špičkové obsazení 4) zajímavá stavba vyprávění prolínání tří časových rovin ... prvnímu dílu bych dal i čtyři hvězdy, ale brutálně to zabilo následující 1) absolutně mne iritovali desetkrát opakované flasbacky ( desetkrát opakované Satisfactiion mi ten song zhnusil ) 2) absolutně se zvrhne zápletka v cosi ulítlého - vrcholem je příjezd drogové baronky Cibulkové, která v Praze hledá plechovku se sto litry z Thajska - ze solidního dramatu se stane absurdní komedie s bambitkama 3) délka stopáže 4) tsunami tady je jen na dvacet sekund , z toho patnáct ze záběrů zpravodajství.... takže to spadne na dvě hvězdy a jestli mi něco utkvělo v paměti, tak jen pohodovej hipík Schmitzer na pláži a Bartoška, který si ve vysokém věku střihl jednu z nejodvážnějších milostných scén Táni Pauhofové . ()

Historik 

všechny recenze uživatele

Je to dobrý film, ale má své mouchy. Hlavní problém je v rozdělení na tři díly. Bohatě stačily dva. (Nebo se z toho měl udělat film pro kina a ne televizní série). Celé by to bylo sevřenější, vypustily by se zbytečně opakované, či nadbytečné scény, celý příběh by se zbavil určité kostrbatosti. Jinak to je po formální stránce rozhodně televizní nadstandard. Svoboda se po zbytečně dlouhé pauze v devadesátých letech výborně chytil a rozhodně má na to, aby v žánru udělal ještě kus dobré práce. Chtělo by to jen dokonalejší scénář. Takže 70%. ()

Reklama

hrona 

všechny recenze uživatele

Musím uznat, ač se mi líbí Satisfaction, měl jsem té písně během všech dílů už opravdu plné brejle. Vystříhat neustálé flashbacky dát tomu trošku větší šmrnc a celkově z třídilného cyklu udělat jeden, dle mého názoru by to byl jednoznačně nadprůměrný film pro kino. Pánové Bartoška, Šmicer a Dlouhý - palec nahoru. Krom již zmiňované otravné skladby, soundtrack perfektní. ()

Slarque 

všechny recenze uživatele

Maximálně nelogický scénář spoléhá zejména na všemocnou a všudypřítomnou náhodu a na blbost diváků. Solidní kamera, zajímavá hudba a slušné herecké obsazení pod Svobodovým vedením dává filmu poctivý (netelevizní) výraz, ale všudypřítomné flashbacky nudí čím dál víc a spousta nakousnutých motivů je po chvíli naprosto zapomenuta. Bez použitelného scénáře by se točit nemělo (50%). ()

Mulosz 

všechny recenze uživatele

Poslední část ukázala, že lineární vyprávění by slušelo celému filmu mnohem více, čímž by se také podstatně zkrátila jeho délka, zrychlilo tempo a ubyl by prostor pro zbytečně okaté a samoúčelné exhibice s narativní i formální stránkou. Takto působil film v prvních dvou částech jako jeden velký zmatek, kdy se děj kvůli neuistálému opakování záběrů posouval kupředu doslova hlemýždím tempem, příčemž struktura příběhu neměla konce ani kraje. Je jasné, že to byla výzva divákovi, aby zapojil své mozkové buňky, ale zde bez dalšího platilo, že někdy i méně je více. Je třeba pochválit na české poměry docela rychlou reakci na světovou událost (jindy ta reakce trvá třeba patnáct let, viz sametová revoluce, opět jako první zpracovaná Jiřím Svobodou - nepočítáme-li Troškův narychlo splácaný paskvil Zkouškové období). Tím však přínos scénáristy Josefa Klímy končí, neboť slušný námět byl dále rozvíjen dosti toporným scénářem a dialogy, který se omezoval na jednovětá prohlášení anebo hysterické výkřiky. Až ve zmíněném třetím díle vložil postavám do úst i komplikovanější souvětí, které se občas zdály být i na místě a měly svou pointu. O zbytečné režisérské exhibici již také byla řeč. Jiří Svoboda na svých přednáškách na FAMO v Písku říkal, že t.č. ještě neví, jakým způsobem se povede natočit onu osudovou vlnu. Pokud tedy můžeme aspoň něco ocenit z ve filmu nabídnuté ukázky všeho, co televizní technika dokáže, tak by to byla určitě ta vlna. Zbytek přetechnizovaných pasáží se však jeví spíše mechanicky než působivě. Do toho všeho se line vtíravá melodie písně Rolling Stones, se vší úctou k písničkářství Jiřího Schmitzera (které je mi jinak velmi sympatické), on není zrovna vhodným revivalem Micka Jaggera. Škoda, vzhledem k pohotové volbě námětu, postavě režiséra a plejády skvělých herců, kdy i do nejmenších štěků byly obsazeny známé tváře, se film mohl stát kultem a snad možná i měl tyto ambice. Místo toho jsme však byli po tři nedělní večery svědky velkého zklamání. Jiřího Svobody si jako filmaře vážím, ale příště by se mohl více krotit. ()

Galerie (37)

Zajímavosti (1)

Reklama

Reklama