Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Scénář třídílného televizního filmu scenáristy Josefa Klímy a režiséra Jiřího Svobody je pozoruhodný svou tématikou, žánrem i způsobem filmového vyprávění. Napínavý, téměř detektivní příběh ze současnosti s prvky thrilleru je fabulován na pozadí skutečných událostí přírodní katastrofy na březích Indického oceánu v závěru roku 2004, kdy ničivá vlna tsunami zasáhla do života statisíců lidí. Letadlo přiváží z Thajska do Prahy těžce poraněného pacienta, který přežil tsunami. Muž má u sebe doklady na jméno Robert Kraus, trpí ale částečnou ztrátou paměti a tak když se v nemocnici objeví Marcela Krausová, jeho dcera, nepoznává ji. Vybavují se mu vzpomínky jiného muže. Je to Adam Klein, podnikatel, který odjel se svou mladinkou manželkou Veronikou na luxusní dovolenou, aby v exotickém Thajsku spolu strávili bezstarostné vánoce a konec roku 2004. Adam byl šťastný, když se tam po třiceti letech setkal s Robertem Krausem, se svým kamarádem z mládí, který v sedmdesátých letech emigroval ze socialistického Československa. Muži ve druhém poločase svých životů se nevyhnuli vzpomínkám, konfrontaci s dávnými ideály, ale ani úvahám o své budoucnosti. Adam dokonce Robertovi trochu záviděl štěstí svobodného života v hipísácké kolonii. Úplný opak života Adama, podnikatele s nespolehlivým tchánem za zády. Právě tchánovy finanční problémy byly častým důvodem konfliktů v jinak harmonickém manželství s Veronikou. Navíc si tady v Thajsku nemohl nevšimnout tajemného mladíka Marka, který se až podezřele často objevoval v blízkosti jeho mladé ženy. Po jednom bláznivém mejdanu v hipísácké kolonii se dozvěděl pravý důvod Markovy přítomnosti, a to byl impuls k dramatické roztržce s Veronikou. Byla to náhoda nebo osud, že se zraněný Adam a jeho zachránce Robert ocitli v jedné loďce na hladině oceánu právě 26. prosince 2004 ve chvíli, kdy k nim dorazila ničivá vlna tsunami? Když se z mnoha střípků vzpomínek pacienta konečně složí celá mozaika vzrušujícího příběhu, dojde mu, že by prozatím neměl nikdo vědět, kým opravdu je. Nemůže nic prozradit dokonce ani sympatické Marcele, která je šťastná, že se konečně setkala se svým otcem. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (2)

Recenze (40)

triatlet 

všechny recenze uživatele

I v tomto případě platí, že "méně znamená více". Kdyby se toho drželi tvůrci tohoto třídílného filmu a vměstnali by děj do jednoho celovečerního snímku, tak by u mě uspěli asi víc. Postupné přidávání dalších postav a nelogičností s téměř pohádkovým závěrem, to mi přišlo už překombinované. Zajímavé byly retropasáže v podobě proměny Kleina st (Bartoška) a Krause st. (Schmitzer) z let 2004/2005 v hipíky (Tomsa a Prachař) a fakt chytrej rotvajler, kterého záměna identity nemohla zmást. ()

Slarque 

všechny recenze uživatele

Maximálně nelogický scénář spoléhá zejména na všemocnou a všudypřítomnou náhodu a na blbost diváků. Solidní kamera, zajímavá hudba a slušné herecké obsazení pod Svobodovým vedením dává filmu poctivý (netelevizní) výraz, ale všudypřítomné flashbacky nudí čím dál víc a spousta nakousnutých motivů je po chvíli naprosto zapomenuta. Bez použitelného scénáře by se točit nemělo (50%). ()

Reklama

StarsFan 

všechny recenze uživatele

Zatraceně zajímavý námět zabíjí dlouhá stopáž a málo prostoru pro všechny linie příběhu. Že si právě odporuju? Ale vůbec ne. Vlna trpí takovou malou vadou na kráse; totiž místo toho, aby se její příběh každým dalším záběrem posouval kupředu, se nostalgicky vyžívá v tom, co už divák viděl, a tu samou scénu vloží do děje klidně několikrát. A jen tak mimochodem vždy od hlavního tématu odskočí a přinese nové šokující odhalení tom, co vše postavičky v minulosti udělaly. Divák, který se začíná těšit na novou zápletku, je ale hned zklamán; v dalším okamžiku se zase vrátí na obrazovku ony známé - a už tolikrát viděné - nic-nového-neříkající flashbacky. Přitom nejasností a nedořešených věcí je tam řada: Jak hlavní postava přišla ke svému tetování na zádech, které má její kamarád, když ještě pár dnů před zásahem tsunami měla záda (dle záběrů od moře) bez tetování? Jak se k hlavní postavě dostal pas jeho nejlepšího kamaráda? Jak je možné, že když televize věčně rozebíraly osud známého podnikatele, nikdy neukázaly jeho fotku? Proč hlavní postavu nikdo v okolí, ani v nemocnici za ty týdny nepoznal? A taky: Jak to tedy sakra vůbec skončilo? No nic. Za první díl jsem chtěla dát lepší tři hvězdičky, za ten zbytek už si je ale Vlna bohužel nezaslouží. Snaha byla. Jen by to chtělo nerozvádět 100+1 dějových linií a narvat to všechno do jednoho celovečerního filmu. ()

Mulosz 

všechny recenze uživatele

Poslední část ukázala, že lineární vyprávění by slušelo celému filmu mnohem více, čímž by se také podstatně zkrátila jeho délka, zrychlilo tempo a ubyl by prostor pro zbytečně okaté a samoúčelné exhibice s narativní i formální stránkou. Takto působil film v prvních dvou částech jako jeden velký zmatek, kdy se děj kvůli neuistálému opakování záběrů posouval kupředu doslova hlemýždím tempem, příčemž struktura příběhu neměla konce ani kraje. Je jasné, že to byla výzva divákovi, aby zapojil své mozkové buňky, ale zde bez dalšího platilo, že někdy i méně je více. Je třeba pochválit na české poměry docela rychlou reakci na světovou událost (jindy ta reakce trvá třeba patnáct let, viz sametová revoluce, opět jako první zpracovaná Jiřím Svobodou - nepočítáme-li Troškův narychlo splácaný paskvil Zkouškové období). Tím však přínos scénáristy Josefa Klímy končí, neboť slušný námět byl dále rozvíjen dosti toporným scénářem a dialogy, který se omezoval na jednovětá prohlášení anebo hysterické výkřiky. Až ve zmíněném třetím díle vložil postavám do úst i komplikovanější souvětí, které se občas zdály být i na místě a měly svou pointu. O zbytečné režisérské exhibici již také byla řeč. Jiří Svoboda na svých přednáškách na FAMO v Písku říkal, že t.č. ještě neví, jakým způsobem se povede natočit onu osudovou vlnu. Pokud tedy můžeme aspoň něco ocenit z ve filmu nabídnuté ukázky všeho, co televizní technika dokáže, tak by to byla určitě ta vlna. Zbytek přetechnizovaných pasáží se však jeví spíše mechanicky než působivě. Do toho všeho se line vtíravá melodie písně Rolling Stones, se vší úctou k písničkářství Jiřího Schmitzera (které je mi jinak velmi sympatické), on není zrovna vhodným revivalem Micka Jaggera. Škoda, vzhledem k pohotové volbě námětu, postavě režiséra a plejády skvělých herců, kdy i do nejmenších štěků byly obsazeny známé tváře, se film mohl stát kultem a snad možná i měl tyto ambice. Místo toho jsme však byli po tři nedělní večery svědky velkého zklamání. Jiřího Svobody si jako filmaře vážím, ale příště by se mohl více krotit. ()

hrona 

všechny recenze uživatele

Musím uznat, ač se mi líbí Satisfaction, měl jsem té písně během všech dílů už opravdu plné brejle. Vystříhat neustálé flashbacky dát tomu trošku větší šmrnc a celkově z třídilného cyklu udělat jeden, dle mého názoru by to byl jednoznačně nadprůměrný film pro kino. Pánové Bartoška, Šmicer a Dlouhý - palec nahoru. Krom již zmiňované otravné skladby, soundtrack perfektní. ()

Galerie (37)

Zajímavosti (1)

Reklama

Reklama