Eliška má ráda divočinu

„Dvě porce tý tvý píčoviny…nebo divočiny?“ Tak mně osobně stačila teda jenom jedna porce, podruhé bych si Schmidtovu „muchomůrkovou smaženici“ už opravdu nedal. Stejně jako v pozdějším režisérově snímku Herbert v ringu je kladen velký důraz na vizuál, v tomto případě hodně podmanivý, ulítlý, experimentální, podstatně barevnější a více prosvícený, takže po technické stránce jsem byl snad až na nepříliš zvládnutý zvuk a možná až přebytek „psích“ podhledů docela spokojen. Jenže co se týče filmu jako takového; Eliška je jistě originální, ale jinak hodně chaotický slepenec nepřílišných souvisejících scén (nápad provázat „děj“ s filmem ve filmu jenom přidal na nepřehlednosti), z nichž je spousta dost absurdních, hloupých, trapných či vyloženě nevtipných (to platí i o postavách, jejichž protagonisté si sice natáčení zjevně užívali, avšak divák jejich pochybné kreace už tolik ne), na druhou stranu některé byly tak blbé, až mě rozesmály (min. rozhodně nezapomenu na tu „erotickou“ s hymnou). A přítomnost italštiny byla fajn, ale dost jsem litoval, že jí nevládnu, takhle mi možná některé zdařilejší frky unikly (anebo taky ne). Za ten vizuál a sem tam nějakou vtipnější hlášku dávám ještě 2*. (23.01.2014)

Nespoutaný devadesátkový film plný imaginace, divného humoru a erotické jiskry. Dialogy byly evidentně improvizované (což hercům formátu Polívky, Stivínové či Dejdara jistě vyhovovalo), scénář se asi někde ztratil (a film vysvětluje jak), kamera a střih podléhají momentálním nápadům, jejichž smysl není úplně srozumitelný, ale výsledek diváka vykopne do nebezpečného prostoru mimo zažité a očekávané konvence filmové řeči. 100 minut je trochu moc na volně řazený proud nápadů, ale hravost a vizuální originalita snímku, stejně jako lehce halucinogenní letní atmosféra, barvy, zvuky a chuť starého koupaliště, to vše stojí za ocenění. Tisíckrát raději toto, než pořád dokola Muže v říji, Ženy v běhu a Báby v ledu!!! (10.05.2021)

Otakára Schmidta jsem bral coby dřívějšího člena divadla Sklep jako talentovaného umělce. Tímhle filmem ale u mě skončil (a pak se ještě více degradoval rolí v příšernosti Vyhnání z ráje). Eliška je skutečně film ulítlý tak, že kdyby byl ulítlý ještě o kousek více, opustil by naši Sluneční soustavu. Doufal jsem, že už nikdy nikdo nenatočí podobnou hovadinu, ale Věra Chytilová mě přesvědčila o opaku. (03.08.2002)

Barevný, tripoidní výlet na houbičkách do nitra Otakárovy fantazie! Hudba je na jedničku se čtyřmi hvězdičkami, obrazy (na český film) úžasně smyslné a extravagantní, do toho šeptající, tancující a žonglující Bolek Polívka, sexy kočka Zuzana Stivínová(jaký rozdíl proti pastičkám!) zpívající národní hymnu,nadržená Veronika Žilková, v miniroličce Michal "Vrtulník" Viktořík, Petr Čtvrtníček ulítávající, toť opojný mixovaný nápoj pro všechny čivy ve vašem těle! Budete-li se na konci ledna (na hlavě beranici a na nohou palčáky) choulit v ušáku ve vašem obýváku (sakra, už zase nedovezli ten koks!), díky tomuto snímku se k vám léto aspoň na chvíli vrátí.¤ (11.01.2004)

Naprosto dokonalý úlet v podobě mixu Kouře, Mazaného Filipa, Imaginária Dr. Parnasse a Magical Mystery Tour, lehce okořeněný poetikou postav Saši Gedeona za dokonalé hudby Honzy Čechtického. Nechápu jak jsem toto veledílo české kinematografie mohl ignorovat 23 let.  Mr. Otakáro, smekám. Po 3 letech dávám nějakému filmu plný počet a po 8 letech píšu "recenzi" :D (03.01.2024)