Úplné zatmění

Nikterak objevně zrežírovaný milostný příběh dvou prokletých francouzských básníků sice má pár slušně zrežírovaných scén, ale cesta, kterou si Agnieszka Hollandová k dosažení cíle zvolila, zdá se mi být poněkud nešťasnou. Z básní Rimbauda a Verlainea uslyšíme sotva pár veršů a klidně by tedy mohlo jít o jiné dva výstřední homosexuály. V takovém případě by navíc nedošlo k rozporu mezi realitou a značně zdramatizovaným filmovým scénářem. Hollandové jako by skutečně šlo pouze o co nejvyhrocenější příběh o lásce a bolesti, jehož inspirace životy dvou milovaných i zatracovaných poetů má za cíl pouze přilákat pozornost lidí fascinovaných jejich dílem (ačkoliv právě o díle se nakonec nedoví kolem a kolem vzato nic). Pro ty, kteří si jméno ani jednoho z nich nespojují s nějakou básní výjimečných kvalit, tak opravdu může jít - jak píše Anthony - pouze o dva úchyláky, jejihchž (sebe)vražedné hry patří k těm nejlepším částem filmu. Celkem umírněné dvě hodiny děje se dost táhly, ve snaze o "absolutní" gradaci film navíc nekončí ve chvíli, kdy by skončit měl. Výkony DiCapria a Thewlise (ještě, že jsem Vězně z Azkabanu viděl již před Úplným zatměním, nevím jak bych na jeho vstřícnost k Potterovi pohlížel poté :) jsou pozoruhodné a na mnoha místech zcela logicky přehnané, nikoliv však kdovíjak dechberoucí a tudíž nepovyšující celý snímek na nezapomenutelný herecký koncert. 60% Zajímavé komentáře: Anthony, cold, GREGOIRE (25.06.2007)

Tak tenhle film bych si na svědomí nevzal. Slova přece vypadají jinak, než znějí obrazy. Co namítat proti tomu, že JANR skvěle rozběhl štafetu a držel kolík, dokud ho nemohl předat Jimu Morrisonovi... "Občas vídám na nebi nekonečné pláže poseté bílými, veselými národy. Velká zlatá loď třepetá v raním vánku nade mou svými pestrobarevnými praporky. Vytvořil jsem všechny slavnosti, všechny triumfy, všechna dramata. Snažil jsem se vynalézt nové květiny, nové planety, nové bytosti, nové jazyky. Věřil jsem, že získám nadpřirozené schopnosti. Ale což! Musím pohřbít svou představivost i své vzpomínky. Jak skvělá kariéra vznětlivého umělce a vypravěče!" (jeden z posledních paragrafů Sezóny v pekle, překlad RT)... Myslím, že před touto vizí ztrácí film veškerou vypovídací sílu a stává se pouze estetickou záležitostí..... "Film je ze všech umění nejtotalitnější. Všechna energie a pocity jsou nasáty do lebky, ztopoření mozku, lebka nafouklá krví. Caligula toužil po jediném krku pro všechny své poddané, aby jednou ranou mohl setnout celou říši. Tímto přetvářejícím činitelem je film. Tělo existuje kvůli očím, stává se suchou lodyhou k podpírání těchto dvou jemných nenasytných klenotů." (Tohle je ale už Jim Morrison, překlad RT.) Pozn (pozor reklama!): Asi před 20 lety jsme s (dnes již zesnulým) skladatelem Patrickem Morrisem z Londýna zvažovali, jaká Rimbaudova básnička by byla nejlepší pro zhudebnění na jeho nové CD: Snadno jsme se shodli na "Au cabaret-vert"). V Zelené hospodě v Rimabudově rodišti Charleville-Mézières se nyní pořádají hudební festivaly; letos v srpnu tam budou třeba KoЯn (na ty já ale nemusím). (15.03.2017)

Na to, jací byli Rimbaud s Verlainem bohémové, drží se tento film dost při zemi. Je to docela tradiční zpracování, které občas působí možná až schematicky - R. přijede za V., pohádají se, R. odjede, zase přijede, odjedou spolu, rozejdou se, sejdou se.. atd. atd. Na konci už nám na nich vlastně ani tak moc nezáleží. Přesto hodnotím nadprůměrně, protože jisté kvality film přece jen nabídnout může - kamera, hudba, herecké výkony... Jen kdyby tuto látku dostal do ruky třeba Stanley Kubrick... (14.03.2011)

Kvalitní a dobu vystihující. David Thewlis je výborný, DiCaprio asi taky, ale jako herec je pro mne maximálně nezajímavý, takže nemohu posoudit. Každopádně oba dva své role zahráli perfektně a Rimbaud je skvěle odporný a hodný pořádné rány. Myslela jsem, že prokleté básníky mám ráda, ovšem tenhle film mě donutil to ještě hodně přehodnotit. (01.02.2010)

Takže máme tu spleť postáv, kde Rimbaud je mladý manipulátor - geniálny, ale odporný, Verlaine je sebaľútostivý slaboch, ktorý si svoju frustráciu vybíja na manželke a čaká, že ho bude ľutovať. Takéto typy by človek v živote stretnúť nechcel a preto divák jednoducho nedokáže sympatizovať s hlavnými hrdinami a nemá sa čoho chytiť. Inak herecké výkony sú tu dobré, ale dej nudí a priznám sa, že som nemal chuť stále sledovať bozkávanie medzi Jackom Dawsonom a profesorom Lupinom. (23.01.2015)