Úplné zatmění

film možná slušný a herecký výkony ještě lepší, jenže koukat na takovou takřka pornografii fakt nemůžu. Nebyly v té době náhodou i prokleté bášnířky? To bych asi snášel líp. A pro vysvětlení, netrpím silnými předsudky vůči téhle menšině, ale koukat na to? :( ee, ve Zkrocené hoře jsem to snášel mnohem líp (20.06.2008)

Tady měl být Oscar za roli Rimbauda. To je básník, kterého hraje Leo. A dalšího už měl mít na polici za roli autistického kloučka v Co žere Gilberta Grapea. Co už naděláme? Stalo se tak za putování hlubokým sněhem, po šarvátce s medvědem, ale tím chci říct, že DiCaprio hrál excelentně už jako mladý cucák. Ano, má mé sympatie, ale jenom hezkou tvářičkou to nebude. Film o prokletých básnících patří k nejlepším artovým snímkům devadesátých let. Pro čtenáře povinnost a filmová lahůdka. (26.01.2019)

Poprvé mě to neuvěřitelně nadchlo a zasáhlo, napodruhé jsem si začal všímat detailů, které nebyly zas až tak košer. I přesto je to "umělecké nadechnutí" mezi Rimbaudem a Verlainem fascinující melodram a jedinečný důkaz toho, že i čítankové mohyly měly svou lovestory. Vyřčenou pochvalu tu bezesporu zasluhuje mladinký Leonardo DiCaprio, který tu zcela nečekaně a možná i trochu předčasně přesvědčil o svém výrazném talentu dávno před kasaštykem jménem Titanic. (19.07.2012)

Top rozporuplnost roku 1995. Na jedné straně "musíte" sledovat, jak Letec vobráží Remuse Lupina, na straně druhé musíte docenit ten majstrštich. Minoritní vlastník Krvavého diamantu vypadá na patnáct, Remus vypadá na návštěvu Dr. Chocholouška a divák se tváří kysele. Původně jsem chtěl dát odpad!, jelikož nepatřím mezi 4% minoritu, AVŠAK nemohl jsem neopomenout um Kaczmareka a Polky Agnieszky Holland. Jak jen někdo, kdo má za manželku takovej kus, může nastavovat anál takovému ptáčátku...Chvílemi příjemné překvapení. 82% (21.05.2012)

Tak strašně moc jsem se těšila, že se mi tenhle film bude líbit, až jsem byla přímo děsivě zklamaná. Prokletí básníci jsou moje nejoblíbenější poezie a proto jsem čekala, že ve mně ten film bude vyvolávat stejné pocity, jako když čtu ty prohnilé verše, ale ono ne... Výkony představitelů jsou sice vynikající, ale oni spíš hrají v romantickém dramatu z Francie devatenáctého století než ve fresce popisující jednu z nejintenzivnějších etap vývoje poezie. Oni nepijí absinth, aby se dostali za dveře, které ještě nikdo nikdy neotevřel, oni ho pijí proto, aby se mohli chechtat zpití na ulici. Oni se nemilují proto, že by jim jejich nehynoucí touha nedala jinou možnost, mám pocit, že jenom aby hlavně naštvali Verlainovu manželku. Oni neumírají, protože by už na tomto světě nenacházeli uspokojení, ale pomalu vyhasínají. Možná je to pravda, ale potom je to nudná pravda. Také mi silně vadí absence jakékoliv dechberoucí scény. Strašně nerada to říkám, ale tenhle film mi přišel velmi... přízemní. A to je ta poslední věc, jak by mi měl připadat. (10.08.2008)