Tokio!

Interior Design *** Něco zajímavého se začalo dít až v posledních pár minutách. Useknout první dvě třetiny, bylo by to za plný počet. Hovno *** Rozhodně nevšední a dotažené do extrému. Samotné bombardování bylo mnohem méně vtipné, než jsem čekal. Působilo na mě spíš skličujícím dojmem. Veškeré rozhovory mezi Merdem a jeho obhájcem byly zábavné, ale časem se staly monotónní. I přes pár skvělých fórů jsem byl celkem na rozpacích. Já bych to zkrátil na polovinu. **** Třesoucí se Tokio - u mě nejlepší část. Bez humoru, ale velmi atmosférické a stylové. (10.12.2008)

Tak tohle je nejpříjemnější překvapení za poslední rok. Excelentně zvládnutý, vtipný, originální a konzistentní povídkový film o japonské společnosti mě bavil jak už dlouho nic. První povídka "Vnitřní design" ve své první polovině zavání sociálním dramatem, aby skončil fantasmagorickou metamorfózou hlavní hrdinky v rámci hledání svého vlastního místa a účelu, "Merde" (fr. Hovno) nás seznamuje s člověkem/monstrem, který žije hluboko pod městem mezi pomníky hrdinům 2.sv.války a ven vyleze jen když cítí potřebu lidem žrát kytky a házet po nich granáty, tento příběh jasně poukazuje na stěsnaný styl života v Tokyu, kde jsou cizí lidé nuceni do sebe vrážet na každém kroku a metro zaměstnává "nacpávače vlaků". Kolem Merdeho se nakonec strhne monstrproces a je odsouzen k smrti - herecký výkon hl.hrdiny a jeho francouzského obhájce je strhující, oba totiž spolu komunikují nespecifikovaným gestikulačním jazykem, který celý děj posouvá úplně někam jinam, než by se mohlo zdát - povídka je navíc stylizována téměř až komiksově a nepostrádá brilantní konec. "Tokio se otřásá" vlastně tématicky navazuje na "Merde", lidé unaveni životem v lidském mraveništi se dobrovolně uzavírají do svých bytů a nevycházejí z nich "na povrch", sledujeme život jednoho takového podivína, jehož život změní setkání s doručovatelkou pizzy, kvůli které se ji rozhodne v největším dobrodružstvím svého života získat... První povídka působí nejpřirozeněji a přitom je nejvíce magická, druhá řeší v podstatě smutné a vážné téma s neobyčejnou nadsázkou, třetí je nejpoetičtější a je jen škoda, že si režisér nepohrál více s jejím zakončením... Tokyo! je skvělé v tom, že dohromady tvoří vynikající celek (u povídkových filmů více autorů je toto vzácné) - pohrává si s fantastickými tématy hravě, obrazotvorně a velice originálně, je to lahůdka sledovat podobnou záležitost. Toto opravdu nezmeškejte!!! Nejlepší povídkový film, který jsem kdy viděl, hrál jsem si s myšlenkou jej dokonce zařadit mezi mých TOP15. 9,5/10 (24.04.2009)

Povídky, v nichž se scifi dotýká reality a přítomnost je už budoucností. Jejich společným označením je Tokio, město, kde již není noc nemožné. Jednotlivé "povídky" mají mírnou gradaci, jsou seřazeny s citem pro míru a katarzi. A také mají mnoho společného: především jsou koncipovány jako "problém a jeho řešení" a vždy se odehrávají ve specifickém prostředí... Gondryho vstup (podle povídky Gabrielly Bellové) je jedním z možných vyústění syndromu "hledání bytu", Caraux uvádí na scénu "nesmrtelného ducha" Nankingu (viz Nankingský masakr z roku 1937) a Joon-ho Bong řeší smírnou cestou "uzdravení" jednoho hikikomoriho a jedné hikikomorky (v době, když už se skoro všichni stali hikikomoriové a pizzu roznáší roboti). Pozn.: U posledního vyprávění jsem se nemohl ubránit myšlence na české hikikomory - babičky, které po desetiletí nevycházejí z domu a čas tráví mezi postelí a televizí, případně v posteli u televize. Na rozdíl od japonských jsou nebezpečné tím (to už jsme na půl cesty u druhého příběhu), že požírají vlastní děti. (24.07.2017)

Nie som schopný hodnotiť tento film. Viem len toľko, že vo mne vyvolal stiesnenosť. Mám neodbytný dojem, že vznikol "sám pre seba" a kultúra, či presnejšie umenie v ňom už prekročilo hranicu pozitivizmu a stalo sa "pseudovýtvorom", ktorý v snahe nájsť doteraz neobjavené výrazové prostriedky degeneroval. (27.09.2011)

Dva francouzští a jeden korejský režisér nám přinášejí tři povídky z japonského Tokia. Dosti svérázné povídky dalo by se říci. Každý režisér má svůj osobitý styl a druh vyprávění ale popravdě mi ani jedna povídka nesedla. Nejedná se o standardní povídky ale spíše o jakási těžce pochopitelná experimentální díla. Alespoň já je moc nepobral. (22.05.2009)