The Black Balloon
Biela vrana
Režie:
Elissa DownKamera:
Denson BakerHudba:
Michael YezerskiHrají:
Rhys Wakefield, Luke Ford, Toni Collette, Erik Thomson, Gemma Ward, Henry Nixon, Lisa Kowalski, Firass Dirani, Ngoc Phan, Andrew Ryan, Kate Box, Claire McCarthy (více)Obsahy(2)
Patnáctiletý Thomas Mollison chce vyrůstat jako každý teenager v jeho věku. Má to ale těžké. Protože je jeho otec voják, rodina se často stěhuje a plachý chlapec se jen těžko sžívá s novým prostředím. Jeho život však ještě více ztrpčuje skutečnost, že jeho starší bratr Charlie je autista. Zatímco rodiče Charlieho dávno přijali, Thomas nikoli. Stydí se za něj a ve skrytu duše ho nenávidí. Pak ale potká Jackii, které Charlieho společnost nevadí. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (183)
Film mi ukázal, že si nemám nač stěžovat. Hlavně není důvod. Zajímavé drama, které s podobným námětem tady bylo sice již několikrát, ale tady ukazuje jak je život ostatních členů rodiny autisty opravdu těžký. Film se zaměřuje spíše na pocity a strasti mladšího bratra, a docela mu to vychází. Jen mě zklamalo hraní - kompars- postižených lidí. I tak je to kvalitní film. ()
Jak ukázat přiblblým teenagerům, podobným těm spolužákům Tommyho, jaké to je být 16letý kluk, mít za bratra mentálně postiženého, mít ho rád takového jaký je a ještě si nabalit roštěnku? Natočit Black Balloon. No nevim, zda je to ale ten nejšťastnější příklad z filmařského hlediska. Hlavní problém je už v představiteli Charlieho, ten jeho autismus jsem mu teda nesežral ani náhodou a otravuje celý film tím, jak příliš moc se snaží…marně. Už jsme toto téma viděli několikrát dříve zpracované a mnohem lépe. Snímek nepřináší zhola nic nového a učelovost situací, jako třeba nákup v supermarketu (a stane se co? No?) byla minimálně na protočení očí. A připadá mi, že to s tou „reálností“ tvůrci asi fakt mysleli vážně…možná tak v Americe nebo v Austrálii. Díkybohu za Toni Collette v roli matky Maggie, jež byla jedna z mála věcí co mě na filmu neiritovaly. ()
Pro mě je tohle další skromnej film ve stylu Keith, Little Miss Sunshine atd. Mít doma autistu musí bejt nehorázně těžký a klobouk dolů před každym kdo to zvládá, a právě proto chápu i chování Thoma, kterej díky Charliemu v podstatě ztrácel veškerej soukromej život. Naštěstí se objevila úžasná Jackie a ... A dál už se koukněte sami. ()
Asi jsem nebyl nalazen na notu tohoto filmu, ale docela mne zklamal. Nudil jsem se u neho totalne, nedonutil mne totiz premyslet nebo se alespon zamyslet nad nekterymi vecmi. Vetsina scen byla v podstate klise a filmari nedali do sveho dilka zadnou originalni myslenku. A v neposlednim rade me iritovali hlavni predstavitele "normalnich" lidi, kteri mi byli naprosto nesympaticti a hlavne mi neprislo, ze by umeli hrat. ()
Viděl jsem opakovaně, ale netroufl jsem si hodnotit dřív, než po shlédnutí amerického Co žere Gilberta Grapea? Přestože byl Gilert Grape pravděpodobně předobrazem Bílé vrány (v obou filmech jsou důležité scény koupání, v obou filmech spolu mají bratři fyzický konflikt), jde o filmy odlišné a není zcela férové je porovnávat. Charlie je autista žijící v normálním světě a normální rodině. Jeho bratr Thomas by chtěl žít normální život a vlastně ho i žije - jen kdyby nebylo Charlieho. Odlišnost Charlieho je zásadní, zásadní je i vývoj vztahu obou bratrů. Teenagerovskost filmu vychází z faktu, že Thomas je mladší a méně vyspělý, než Gilbert Grape - což však neznamená, že výsledek musí být nutně horší. Vztah obou bratrů je propracovanější, nálada je uvolněnější, divák má pocit krásna. Přestože mi taneční scéna z konce filmu připadá být trochu umělá, hodnotím oba filmy stejně. 85% ()
Reklama