Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Film „El paso“ diváka zavede do kotle vášní, emocí a živelnosti. Režisér Zdeněk Tyc se po úspěšných „Smradech“ už podruhé vrací do světa Romů, který v nás zpravidla vzbuzuje strach a rozpaky, přestože o něm vlastně vůbec nic nevíme… „El paso“ je inspirováno skutečným osudem romské vdovy, matky devíti dětí. Filmová rodina Horváthových má dětí sedm. Příběh začíná okamžikem nečekané, tragické smrti otce. Matka Věra najednou stojí sama proti úřadům, odhodlaná udržet svou početnou rodinu pohromadě za každou cenu, jenže zoufale nepřipravená. Sociální odbor dává k soudu žádost na odebrání jejích dětí a následné svěření do ústavní péče. Ze dne na den jsou vystěhováni na periferii do sociálního bytu o jedné místnosti. Případ Věra versus město se dostane k mladé, ambiciózní advokátce. Svět Romů nezná a ani ji příliš nezajímá, celou kauzu bere zpočátku jako odrazový můstek své začínající kariéry. Navzdory svým předsudkům, nepochopení a občas i samotné Věře, která blonďatou advokátku zpočátku odmítá vpustit do svého světa, případ nevzdá. Naštěstí není sama, kdo stojí na straně rodiny proti většině. Je tady ještě lehce nepraktický, ovšem o to pro svou práci zapálenější, kurátor Kochta. Jeho snaha pomoci Horváthovým je přiživována také ryze soukromým zájmem o atraktivní advokátku…

„El paso“ nekončí happy endem, jen jeho příslibem. Bez lakování na růžovo nabízí pozitivní příklad. A také čas na přemýšlení, zda být Romem opravdu znamená být vinen. (MFF Karlovy Vary)

(více)

Recenze (80)

Aktuálně.cz (Kamil Fila)

"Nejde tu o pochopení cizí kultury, ale o trapnou sebechválu těch, kteří se cítí být lepší než ostatní. Rozhodně bychom se neměli v těchto pocitech vyžívat, a považovat filmy, které takové dojmy spouštějí, za umění, realistickou sondu či příspěvek do diskuse nad vážným tématem." více

Filmpub.cz (František Fuka)

"O dost lépe je na tom kamera a vůbec obrazová stránka filmu. Zdeňku Tycovi se dost často daří úspěšně navodit dojem, že se díváme na dokumentární film. Tento dojem je ale bohužel většinou brzy rozbit tím, že někdo promluví..."

Filmweb.cz (Stanislav Šulc)

"A smutná je ještě jedna věc – problematická ideologie není zdaleka největší průšvih El Pasa. Ještě horší je amatérismus, s jakým je natočen. Scénář nabízí jedno trapné a vyprázdněné klišé za druhým, postavy spíše než bytosti z masa a kostí připomínají konstrukty sestavené ze symbolů a atributů (zlý…" více

MovieZone.cz (Vít Schmarc)

"Co se oné „autentické roviny“ týče, tu Tyc umí, což prokázal už ve Smradech. I tady mu jdou na ruku výteční neherci – především Irena Horváthová, která jakoby ani nevnímala přítomnost kamery a do postavy matky vpašovala uvěřitelnou směsici vášně, svéhlavosti a omezenosti člověka, který není schopný…" více

Premiere.cz (Aleš Smutný)

"Film ale i tak nabízí ‚tycovsky‘ tradiční a poměrně atraktivní směs moralizování, sympaticky neidealizovaného pohledu do života Romů a sugestivního líčení tragédie jedné ženy, které je nejsilnější v momentech, kdy je před kamerou sama." více

Rozhlas.cz (Agáta Pilátová)

"Některé scény jsou proto zbytečně popisné, opakují se až k nepravděpodobnosti (jízdy stařičkým autem, které vždy spolehlivě selže před kopcem, nebo Věřino náruživě vyčítavé odmítání čemukoliv rozumět, ač není omezená ani hloupá). Na celkovém sympatickém dojmu z filmu to však příliš neubírá.…" více

Tiscali.cz (Jan Jaroš)

"Tycův obraz úřední zlovůle a neschopnost postižených jí vzdorovat kolísá mezi příklonem k sociologickému průzkumu exotické komunity a věrností dramatu zpola soudnímu. Nejméně ze všeho je vystižen romský způsob života v jeho nepřikrášlené, syrové podobě, s vysvětlením příčin často konfliktního…"

Reklama

Reklama