El Paso

Chudák vdova, devět dětí, slovo antikoncepce nikdy neslyšela, chce to osvětu. Chce to víc pomáhat, větší sociální dávky. Taky bych navrhovala, aby bydlení a jídlo platilo město nebo obec. Jak Ti ubozí mají jinak vyjít ? Kde mají brát na chlast a pobavení. Za to, že jsou ve většině případů blbý jak ,,punštok" můžou školy a hnusní bílý učitelé. Oni za to nemůžou, oni jsou jen divoká krev nejspodnější kasty Indů. Pak jistě chápete, že jim nezbývá udělat nic jiného než EL PASO. Už mi ty filmy o utlačované a nepochopené menšině lezou krkem. (20.05.2014)

Obsah i formu tentokrát pominu (podobně jako u všech českých filmů poslední doby jsem měl většinu času pocit, že se dívám na nudnou televizní inscenaci), ale musím zmínit herce, které jsem tentokrát vůbec "nerozdejchal". A to kompletně všechny herecké výkony. Romské role ještě jakžtakž ujdou, asi to s neherci prostě líp nešlo, ovšem "profesionálové" hodně nemile překvapili. Tak falešný "herecký koncert" jsem dlouho neviděl. Lindě Rybové jsem ve filmu nevěřil ani slovo, její právnička se chovala a vypadala spíš jako manekýnka, ale ještě mnohem horší byl "rozverný terénní pracovník" Davida Prachaře. Škoda že se u nás nedávají nějaké herecké anticeny, už bych měl letos prvního kandidáta. Ovšem ostatní herci také nezaostávají, obzvlášť "komiksové karikatury" - Vladimír Javorský, David Matásek nebo "dámy ze sociálky". Nevím jestli to Zdeněk Tyc s herci neumí nebo byl scénář tak špatný, že to nešlo "uhrát", výsledek je každopádně tristní. El Paso není sice taková hrůza jako "Už", ale nic, co byste museli vidět podruhé. Ani poprvé. (09.05.2009)

El paso čili přepadení (někteří Romové ho používají i v jiných významech, třeba vězení...) je silným a potřebným projektem, zvláště v naší společnosti, která je s tolerancí k jiným etnikům trochu na štíru. Režisér Zdeněk Tyc jako by věřil v sociální rozměr filmového média, jak si ho v sobě neslo ještě v 60. a 70. letech minulého století, a tak se snaží svým filmem pojmenovat jeden z nejzávažnějších problémů naší současnosti - sociální vyloučení romského etnika. Příběh inspirovaný skutečným osudem paní Pužové a jejích dětí z Českých Budějovic, za kterou Zdeněk Tyc dojížděl při psaní scénáře, je proto zfilmován naprosto civilně, bez okázalých efektů, jak je ostatně blízké Tycovu filmovému cítění. Snímek má silný autentický rozměr (tomu odpovídá ručně snímaná kamera, romští neherci i mizanscéna) a jeho dokumentární rovina odráží původní tvůrčí koncept - podle Tycových slov jde o jakousi hranou a dramaticky stylizovanou formu dokumentu. Tyc se jistě nevyhnul schematismu a až karikování některých postav (modelový příklad sociálních pracovnic), ale jak se vůbec dá v takovémto chtě nechtě paušalizujícím pohledu tomuto jevu předejít? Takhle kontroverzní téma nelze obejít smířlivostí (pakliže máte někde poblíž svého bydliště skutečné romské ghetto, víte, že skutečnost je ještě horší...včetně přístupu majority...). Je potřebné pojmenovávat handicapy české společnosti a je potřebné si je umět přiznat. Nevím, jak budou na tento film reagovat sami Romové (mí romští známí, přítomní na premiéře, reagovali jednoznačně pozitivně), dá se ale předpokládat, že mnoho nás bílých bude mít s tímhle filmem apriori problém (o čemž svědčí i diskuze k filmu tady na čsfd...). Zdeněk Tyc zaslouží ale jednoznačně uznání, že se stále zatvrzele ve svých filmových projektech pouští do témat, které mu nepřinesou ani slávu, ani peníze. Jeho zápal lze analogicky přirovnat k entuziasmu terénního pracovníka Kochty - filmové postavy Davida Prachaře. Podobné filmy: Smradi (12.03.2009)

El paso je zajímavý snímek, který trpí svou dvojakostí. Funguje svou komorností spíše jako TV film. Ale sám si dělá medvědí službu - dramatizací až karikaturností shazuje a překrývá jistá poselství a nástiny, korelující s reálnými problémy a nastiňující třecí plochy. A ty zapadnou právě na dramatizaci, která sama o sobě díky snaze o "nepřehnanost" sama o sobě poněkud kulhá. Celkově jsem z El paso rozpačitý. Nemá to bohužel filmových kvalit a jako "informační/edukační snímek" k sociální problematice a problematice romského etnika v této oblasti selhává svým zpracováním, které sice vhodný obsah má, ale ponižuje ho a upozaďuje. Škoda, jinak by to mohl být zajímavý počin, jak pro diváky, tak do ruky účastníkům edukačních procesů a osvěty, či v oblasti sociální práce. Zdeněk Tyc měl asi zvážit, kde bude jeho priorita. Cesta středem - sociální výpověď a rádoby dramatický (humorně odlehčený) film, očividně nefunguje. (02.09.2014)

Po filmu Smradi nám znovu dává Zdeněk Tyc příležitost nahlédnout do romského prostředí, tentokrát je ale problematika zde uvedena mnohem vážnější, už jen proto, že příběh je inspirován skutečnými událostmi. Netroufám si posoudit, zda to nějak takhle, jako v tomto filmu, vypadá v běžných romských rodinách, ale co si troufám říci je to, že díky tomuto filmu si vlastně může divák uvědomit, že ne všichni příslušníci tohoto národa jsou stejní. Jistě, možná je zde až příliš nadržováno hlavní hrdince, možná je příběh trochu zkreslený, to nepopírám. Ale v zásadě je tenhle film vlastně o porozumění, o poznání jiné kultury a o tom, že ať je člověk běloch nebo Rom, má své děti rád bez rozdílu pleti. A myslím, že právě tohle nám chtěl pan režisér svým filmem naznačit. A že pokud se dětem dostává lásky, tak je zbytečné je umisťovat do jiných zařízení. Samozřejmě každý divák si na tento film udělá názor sám, já ale tuhle výpověď vnímám pozitivně a občas jsem se i zasmál, takže s tímhle filmem to rozhodně nebyl ztracený čas. Herecké výkony potěšily a určitě to nikdo z nehreců vyloženě nepokazil. Zkrátka tohle je zajímavý film, který má určitě své opodstatnění a já mu uděluji čtyři hvězdy. (05.02.2010)