Tak trochu jiná love story

Nejdřív bych chtěl totálně odepsat českej dabing v tomhle filmu. Všichni byli neskonale strašní, ale taková Lucie Vondráčková, tu by to vůbec neměli nechat dělat v žádném filmu. To byla první vlaštovka, která mi naznačila, že ten film bude stát docela za prd. Nepřesvědčivé herecké výkony se proplétají v docela stupidním ději, kterej je navíc těžce předvídatelnej. Postavy se chovají hloupě až podezřele debilně. Herectvo v podstatě nesympatické, kromě záporáckého Nikolaje - jeho obličejová ksichtózní mimika v záběru na začátku filmu, to je a) strašně přehnané, upocené a ne moc přirozené, b) přesto asi nejlepší herecký výkon celého filmu. Celé se to dělá víc mysteriozním, než to ve skutečnosti je. Nejvíc mě vlastně pobavila jedna taková hláška, kterou pronesla zhrzená manželka, která najde cizí kalhotky: "Já přece nemůžu mít tuhle velikost! Po dvou dětech mám přece širokou prdel!" chch, to pobavilo. (10.02.2020)

Celkem originální zpracování kde název rozhodně vystihuje co že si to zde vzali tvůrci na paškál. Tak trochu nedotažený momenty, kde jsem mhouřil oči nad reálností střídají nápadité scény a celé to nadbíhá a připravuje půdu k závěrečné půlhodince která nepostrádala šťávu s houstnoucí atmosférou, vychytanými dialogy a solidními hereckými výkony. Závěrečný zvrat s koncem samotným jsou fajn tečkou. Úsměvný odkaz na hollywoodské happy endy kde pošlou hlavního hrdinu do kopru za použití divákova nadhledu mě utvrdil v jakési nadsázce s kterou jsem většinu filmu sledoval. 69% (26.08.2013)

Taková love story, která je "tak trochu jiná". Jo, takovou love story můžu! Ole Bornedal mě už podruhé hodně překvapil a připoutal mě očima k obrazovce, tak jako u nedávno viděného Fri os fra det onde. Perfektní příběh, s vynikajícím odhalením a perfektním koncem. Opět vynikající herecké výkony, nádherně nasnímaná kamera a dechberoucí hudba, kterou povětšinu filmu tvořila akustická kytara. Nejvíc mě odvařilo, když asi v půlce filmu se střídají pasáže (asi pět minut), když Jonah v obchodním domě nakupuje s manželkou a s dětmi a říká své ženě, že končí a nemůže dál kvůli Julii, a do toho jsou zase střihy když je s Julií a její rodinou a k tomu hraje Vivaldi a jeho Čtvero ročních období a to tak, že v tom obchodňáku je to slyšet jakoby v povzdálí, zatimco záběry s Julií hraje Vivaldiho hudba na plný kule!! To má takovou sílu a výbornej nápad, že jsem se tetelil blahem! Bomba!! A veškerou hudbu nahrála Pražská filharmonie, v čele s dirigentem Máriem Klemensem. Ufff, kult!! (16.03.2011)

„Krásna, tajuplná žena. Nezačínajú tak snáď všetky filmy noir?“ pýta sa jedna z vedľajších postáv. Áno, v tejto modernej dánskej variácii na film noir je tých čiernych komponentov dosť: nelineárny dej, komentár hlavnej postavy (cynické intro nemôže nepripomenúť Sunset Blvd.), typický noirový antihrdina (utekajúci od tepla domova... k nejakému vzrušeniu) a zápletka s amnéziou a ukradnutou/zamenenou identitou. Festivalový noirík. (17.11.2017)

Slušná dráma miestami i s humorným prístupom, ktorá je plná všakovakých zaujímavých postavičiek a prekvapujúcich situácií. Navyše to bolo výborne natočené, zahraté, s peknou kamerou a s typicky chladným, severským prístupom k výstavbe dejovej linky... Ono vážne väčšinou platí, že s pravdou sa ďalej zájde a že lož má krátke nožičky. O tom sa dosť radikálne presvedčil aj hlavný hrdina, pritom stačilo tak málo - povedať pravdu, a najlepšie už hneď na začiatku. V boji pravdy a klamstva vždy víťazí ten, kto má lepšiu pamäť. A obyčajne je to ten, kto stojí na strane pravdy, pretože ten si narozdiel od toho druhého nič pamätať nemusí. Slušný nadpriemer. 80/100 (30.05.2017)