Šaráda

"Jaké je pro nejbližší dny Vaše křestní jméno." No přece Brian, Peter, Alexander případně Adam. To dá rozum. Musím se přiznat, že týpek s těmito aliasy, kterej se umí v poklidu osprchovat i v obleku, je mi vzorem. On mě prostě neustále bavil a lepila se na něj v mých očích neodolatelná Reggie, takže chci bejt jako on. Ono to tedy má i drsnější stránku příběhu, která se zase docela slušně zamotala a já jsem si chvílemi připadal jako v legendární Cimrmanově hře Hodina pravdy. Ono se skutečně mohlo stát, že Reggii s Adamem jsou otec a dcera, matka a syn nebo sourozenci. Na to naštěstí neměl autor Mistrovu genialitu, takže se nám to nakonec rozmotalo celkem přijatelně, ale Šaráda to byla opravdu slušná. A ještě nyní mě jímá hrůza z toho, že bych se utopil v posteli. Takže z toho plyne poučení o nebezpečnosti pyžama a já radši budu spát nahej. Dobrou noc. (19.06.2021)

Vynikající žánrová směsice, která se několikrát hladce překlopí od lehké romance k solidnímu thrilleru, v němž se to hemží tajemnými muži, záhadami a zvraty. Opravdu povedený scénář, vypointované vtipné dialogy, které mnohdy zapůsobí o to víc že se jakoby do příslušného žánru nehodí, a také ústřední herecká dvojice vedou k tomu, že je Šaráda svěžím filmovým zážitkem. (25.01.2009)

Američanka Regina Lambert se při odpočinku na horách rozhodne, že se dá rozvést. Po návratu do Paříže zjišťuje, že ji někdo sice ušetřil papírování s rozvodem a manžela zabil, ale ta horší zpráva je, že nebožtík jí po sobě zanechal jen prázdný byt a na policii ji předali ještě poloprázdnou tašku a v ní pár drobností, např. hřeben, kartáček na zuby a několik jeho pasů. „Ještě před dvěma dny jsem si byla u Charlieho jistá jedině jeho jménem. Teď si nejsem jistá ani tím.“ Ještě ke všemu se kolem ní začíná motat skupinka mužů a přitom ona o společnost vůbec nestojí. „Znám už tak dost lidí a dokud některý z nic neumře, nemůžu se seznamovat s nikým dalším“ (a přesně při téhle větě jsem si vzpomněla, že Charade jsem už kdysi dávno viděla). I když u jednoho by snad mohla udělat výjimku, ačkoliv . „Vy jste podvodník a mě by zajímalo proč. - Tak, to je jednoduché. Líbí se mi to co dělám. Baví mě moje práce. Není mnoho lidí, kteří svoji práci milují jako já.“ Skvělé a ještě jednou skvělé dialogy v zapeklité špionážní „Šarádě“ hemžící se hledači pokladu, CIA, mužem mnoha identit, ale hlavně vtipem, trochou napětí , špetkou té romantiky, báječnými herci a především okouzlující Andrey Hepburn. (12.08.2006)

Výborná směsice žánrů! Chvíli Vám příde, že se koukáte na romantickou komedie, aby jste v dalším okamžiku zjistili, že jde vynikající špionážní thriller. Škoda, že takovéhle filmy se už v dnešní době netočí :-(. Cary Grant dlouhá léta odmítl vstanout po boku Audrey Hepburn, ale nakonec nabídku přijal a mě nezbývá, než-li mu poděkovat, že se tak rozhodl. Opět jsem se přesvědčil jaká Audrey Hepburn byla jedinečná herečka. Nádherná, charismatická a s nekonečným hereckým talentem. Ale mluvit o herectví Granta a Hepburnové je nošení dříví do lesa. Jak jsem již jendou napsal, škoda, že takovéhle filmy už dnes nikdo nenatočí. Na závěr mi nezbývá než se ztotožnit s názorem, že po celou dobu sledování jsem měl neodbytný pocit, že se jedná o Hitchcockův snímek :)....... (21.11.2008)

Žánr, který je dnes už klasický sám o sobě, se představuje filmem, který se nezávisle na tom sám o sobě stal rovněž nadčasovým. Zhlédneme-li ho, pochopíme proč. Brilantní výkony obou protagonistů jsou páteří, která činí děj tohoto díla, tažený brilantními dialogy staré školy, zvlášť přitažlivým. V tomto pojetí zaniknou některá méně silná místa (zejména návrat muže s železnou rukou po rvačce na střeše budovy), ale i některé další zvraty včetně poněkud klopotné a tak trochu úmorným opakováním vymleté samoúčelné záměny jmen Grantovy role. Naopak scény mezi oběma protagonisty se vyznačují poměrně slušnou a relativně dobře zvládnutou psychologií obou postav; v některých momentech se přitom více do popředí oproti Grantovi dostává Hepburnová (připomíná to první "ženské" filmy továrny na sny z konce třicátých a počátku čtyřicátých let). Dalším pozitivem je dobře zvládnuté prolínání žánrů starého filmu a výborné humorné komediální scény (výstup s pomeranči). Ve výčtu kladů tohoto pozdního klasického amerického filmu by bylo možné dále pokračovat. Jisté je jedno: divák, který si jeho zhlédnutí dopřeje, rozhodně neprohloupí; v hladivé patině starých časů to na něj nejednou dýchne modernitou "předrockových" raných šedesátých let. A svěžím půvabem mladé a krásné a současně i talentované i již vyzrálé skvělé americké herečky i nestárnoucím Grantovým šarmem. Rozhodně se je na co těšit. (12.09.2008)