Šaráda

Slabší čtyři hvězdy. Je zajímavé srovnávat Šarádu s filmy, kde je partnerkou Grantovi Katharine Hepburn (Leopardí žena, Příběh z Philadelphie). Kupodivu nejméně se to odráží na dialozích. Jiskřivé, vtipné a jadrné jsou v obou případech. Ovšem dvě věci se změnily. Cary už je přeci jen starší pán a přesto, že je stále sekáč, jeho koketování už zavání gerontofilií v kontrastu s mladou krásou Audrey. U ní je druhý problém (už ryze subjektivní), že křehká naivní poupata, které obvykle ztělesňuje, neobstojí vůči drzému půvabu služebně starší herečky. Ani jedno z toho by ovšem tolik nevadilo, kdyby měla Šaráda trochu zajímavější vedlejší postavy a originálnější děj. Takhle jsem si užíval opravdu jen vynikající slovní přestřelky. (21.11.2009)

Včera jsem měl náladu, která by hravě mohla konkurovat horšímu já Bruce Bannera. Pohledem bych klidně mohl rozčtvrtit i ex-Stalinovu sochu z Letné, ale jelikož ta už je od dvaašedesátého v propadlišti dějin, radši jsem si svůj pohled šetřil na něco jinýho (na agenty CIA s parukama, třeba!). A protože na podobné nálady mám Audrey Hepburn s jejím milým úsměvem, nemohl jsem udělat jinak, než si pustit něco z její filmografie, která je ukázkovým příkladem lidský píle a vytrvalosti. Šaráda se ale nedá zařadit do nějaké kategorie nebo podkategorie jedné z kategorií, ale jelikož kategoricky odmítám názor, že film složený z více žánrů nemůže být pecka, nebyla to až tak velká výzva, jak se na první pohled zdálo. Je tam napětí, humor, jiskření. Velký filmový mišmaš, který moji špatnou náladu roznesl na kopytech. Cary Grant podlehl kouzlu Audrey Hepburn a já zase podlehl myšlence, že do Švýcarska jedině s nabitou pistolí a pyžamem....85% (27.06.2009)

Čerstvě ovdovělá Reggie (Audrey Hepburnová) se dozvídá, že měl její nebožtík prsty v nějaké černotě a čelí pěti záhadným mužům, z nichž kždý doufá, že ho přivede k ukrývané kořisti... Pokud byste od Audrey čekali další plachou naivku, tak na to rychle zapomeňte. Reggie je realistická žena, o manželovi si dávno nedělá iluze a na každou zmínku o něm reaguje se sarkasmem hodným Jiřiny Jiráskové. Stanleymu Donenovi se podařilo s nevídanou bravurou skloubit konverzační švih nejlepších komedií Billyho Wildera s dramaturgickými postupy thrillerů Alfreda Hitchcocka (vychází se z mylných předpokladů, divák je vždy o krok před hrdinkou v ohrožení, nelze se spoléhat na policii atd.). Jediné, co na mě působilo malinko rušivě, byl neortodoxní dabing, kde Cary Grant duní basem Bohumila Švarce a Audrey Hepburnovou nakejhala Veronika Freimannová. Jde ale spíš o nezvyk, jinak je to slušná práce. (Na DVD má dabing lepší technickou kvalitu než originální zvuková stopa). 100% (17.01.2008)

Máte chuť na dobrou konverzační komedii? Žádný problém dialogy jsou v tomto filmu velmi vtipné. Nebo raději lovestory? Audrey Hepburn a Cary Grant jsou spolu náramně roztomilí a pořádně to mezi nimi jiskří. A nebo raději kriminálku? Jistě je tu a pořádně napínavá, kde nikdy nevíte, kdo je ten hodný a kdo to jen předstírá. Akční scény? Černý humor? Překvapivé konce? Paříž? Upřednostňujete dobré herecké výkony? Tak to se vám Šaráda mísící v sobě bravurně několik žánrových stylů, aniž by to narušilo celkový konzistentní tvar celého snímku, bude jistě líbit. Alespoň já se nenudila ani minutu a když už se mi třeba zdálo, že je té romantiky akorát dost, přihodili scénáristé vždy nějakou tu mrtvolu nebo temnější dramaticky vypjatou scénu. Rozhodně doporučuji. (26.02.2013)

„Paní Lampertová, víte co to je CIA?“ - „Předpokládám, že to asi není letecká společnost, že?“ Romantický film, kriminálka a černohumorná komedie; tím vším je Šaráda, a nutno dodat, že nabízí více než funkční mix těchto 3 žánrů (humor vládne hlavně ze začátku, ovšem i v průběhu na nějakou tu povedenou hlášku místy dojde, přestože větší prostor dostává úsměvná romantika s přídavkem v podobě napínavého krimi, u kterého divák dlouho tápe podobně jako hlavní hrdinka). A co se týče právě postav, obsazení dua Hepburn-Grant bylo mistrovským tahem, působí maximálně sehraně, příjemně to mezi nimi jiskří a jejich dialogové výměny je radost poslouchat. Do očí bijící zadní projekce (alespoň po zvukové stránce nejsou odfláknuté) spolu s nějakým tím místem, kdy filmu lehce docházel dech, jsou jedinými kaňkami na této velmi zábavné podívané, u které po opakovaném zhlédnutí zvyšuju hodnocení na slabší plný počet. „Miluji tě, Adame.“ - „Ano, to už jsi mi řekla.“ - „Ne, posledně to bylo: Miluji tě, Alexi." (18.01.2010)