A Woman Under the Influence
A Woman Under the Influence
A Woman Under the Influence
A Woman Under the Influence
Režie:
John CassavetesScénář:
John CassavetesHudba:
Bo HarwoodHrají:
Gena Rowlands, Peter Falk, Fred Draper, Lady Rowlands, Katherine Cassavetes, Matthew Labyorteaux, Matthew Cassel, Christina Grisanti, Xan Cassavetes (více)Obsahy(1)
Tento drásavý portrét manželství a ženy na pokraji šílenství, považovaný mnoha kritiky za mistrovské dílo, se nepodobá ničemu, co do té doby americký film vytvořil. Složitý a neučesaný obraz rodinného života zkoumá proměnlivé vztahy, popudy, emoce a střety, z nichž se rodí problémy. Citově křehká Mabel (Gena Rowlandsová) je provdána za vznětlivého, panovačného Nicka (Peter Falk), stavebního předáka, který pracuje pro město Los Angeles. Když pošle všechny tři děti k matce, aby mohla strávit volný večer s Nickem, Mabel ztratí veškerou jistotu. Láskou ke své rodině žije tak silně, že když manžel schůzku zruší, ve zkratu se opije v místním baru a přivede si domů jiného muže. Film navozuje mnoho otázek bez snadných odpovědí: zda a jak se chovat podle očekávání našeho okolí, zda je možné být citově upřímnou osobou a zároveň dospělým/rodičem/manželkou, jaká vzplanutí lze promíjet, v jakých situacích se cítíme dobře a jak omezují role, které hrajeme, nás samotné i ostatní. Za ztvárnění bláznivé Mabel získala Rowlandsová po zásluze několik ocenění za herecký výkon. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (59)
Ukažte mi prstem na někoho, kdo je v tomhle filmu "normální". Myslím, že nejblíž by tomu mohla být Mabel, chtěla by se chovat přirozeně, ale v tom prostředí, které ji tvrdě nutí předdefinovanou roli, to není možné. A ona na to nestačí, není silná, chce s lidmi vycházet. Je mi jí líto. ()
Ano vskutku, pocit uvěznění může přijít i u rodinného krbu, kde je každý člen rodiny zdánlivě na tom svém správném místě. Obyčejný předměstský život to schovává velmi poctivě, ale o to děsivější ty tlaky, manipulace, a rutiny jsou. Načež pouklízíš nádobí, utřeš stůl, zhasneš, jdeš spát, a druhý den s krásným zapomněním opakuješ vzorec znova. Zpověď o nepochopení. Ta závěrečná válečná naháněčka po baráku je silné kafe. ()
Podobné filmy jsou přesně důvod, proč mě retro přestává bavit. 2,5 hodinová stopáž (sledoval jsem na čtyřikrát), neskutečně natahované scény (oslavy) a nulový příběh bez jakéhokoliv konce sledující obyčejný život jedné pošahané rodiny. Abych byl fér, fantastičtí herci to táhnou. Peter Falk vypadá jako v Colombovi, ale zdání klame - jeho manžel je hrubiánský, panovačný k celému okolí a veskrze nesympatický. A Gena Rowlands? Ohyzdná, pomatená ženská, která se chová jak na drogách, člověku je za ni až trapně... a ve finále mě ji vlastně po návratu (já nevím co dělat..) bylo líto. Zahraný je to tak, že jsem něco podobného snad ještě neviděl, ale nuda to byla pekelná. PS: Viděl jsem teď pár nových filmů zasazených do sedmdesátek a došlo mi co mi na tom pseudoretru tak vadí. I když režisér trefí vizuál, songy, oblečení, filmové postupy, lidi se zkrátka chovají jinak než v minulosti. Příklad? Tata hulí před děckama, klidně jim nabídne pivko, po domě běhá nahatá holčička, jako uklidnění ženy pomůže pár facek. To jsou prostě věci, co by dneska neprošly. ()
Úžasný studijní materiál každého sociologa a nezávislého filmaře. Mohla by to být zajímavá zkušenost být pozván na návštěvu do rodiny asociála Petera Falka a citově vysáté Geny Rowlands. Celou dobu jsem přemýšlel, který z dvojice ovlivňuje toho druhého víc. A kdo je více vyšinutý. Trýznivý pohled na disfunkční rodinu pozvaní hosté snesou mnohem snáz než vlastní potomci, kteří mají jejich emoce denně na talíři. Režijní vedení herců s důrazem na improvizaci přibližuje film skoro až k dokumentu. Intenzivní záležitost. ()
"Dad, will you stand up for me?" "Sure." "No, I don't mean that. Sit down, dad." Totálny blázinec, v ktorom vystupujú postavy dvoch druhov - tie šialené a potom tie úplne šialené. Napriek všetkej tej šialenosti je táto prenikavá psychologická dráma desivo pravdivá a veľmi znepokojivá. Divák je nútený prežiť všetky tie šialené stavy spolu s postavami, čo vyvoláva poriadne trýznivé pocity. Viniť za to treba najmä Genu Rowlands (Mabel), ktorá je ako kráľovná Šiši priam famózna. Výborne jej potom sekunduje Peter Falk (Nick) ako kráľ šialencov. Toto je poriadne silná káva, ktorú budú citlivejšie povahy dlho rozdýchavať. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. ()
Tenhle film jsem viděla na LFŠ v Uh. Hradišti a dlouho jsem se z něj nemohla vzpamatovat,nic podobného jsem před tím (a vlastně asi ani potom) neviděla.Je to neuvěřitelně silné a mistrovsky natočené. ()
Herecky zvládnuto na výbornou, zahráno přesvědčivě až příliš syrově. Film má své silné okamžiky ve vypjatých scénách obou manželů, horší je, že to co k nim vede, je strašně zdlouhavé (dokresluje to sice prostředí ve kterém se film pohybuje, ale divácky to moc přivětivé není). Každopádně příjemné pokoukání to není. ()
"Come on girls, die for Mr. Jensen." Tak tohle bylo náročný. Režiséři, co chtějí dvě a půl hodiny koupat diváky v nepříjemných pocitech, mě musí svými schopnostmi fakt oslnit, aby jim to prošlo. A to se Cassavetesovi celkem podařilo, i když tam byly i části, kdy jsem se sám sebe musel ptát, proč se tomu dobrovolně vystavuju. Líbí se mi jak dlouho se Cassavetesovi daří ukazovat vztahy mezi členy rodiny v relativně pozitivním světle, aniž by však diváka nechal byť jen na chvíli pochybovat o tom, že vše se může velice rychle vymknout kontrole. Mabel je fascinující a nesmírně tragická postava, má v sobě spoustu lásky a něhy, ale neumí to vždy dát najevo správným způsobem, ve snaze zavděčit se každému zachází příliš daleko, a když pak reakce neodpovídá jejím očekáváním, neví jak své pocity zpracovat. Uvědomuje si, že její chování ostatní přivádí do rozpaků a znervózňuje, ale to jen ještě víc znervózňuje a přivádí do rozpaků jí. Když k tomu přidáme manžela, který má problémy se zvládáním vzteku, je prostě zaděláno na katastrofu, kterou je těžké sledovat, ale nesledovat jí je ještě těžší. Genu Rowlandsovou jsem jinak myslím v ničem neviděl a totálně mě svým výkonem uchvátila. 8/10 ()
Freemind: "Obvykle mi nevadí rozvláčnost vyprávění, pokud něčemu slouží.." ()
V mnoha věcech megahusté, nic takového moc často nevidíte. Ten herecký výkon je fenomenální. Takový rozklad osobnosti v přímém přenosu jsem neviděl od … Černé labutě? ()
Otec nezávislých filmárov občas trochu zbytočne preťahuje scény a svojsky narába s hercami, tento film je však hlbší ako Mariánska priekopa a má u mňa päť, plus dlhé úvahy o spoločnosti- myslím, že tento film je dnes aktuálnejší než v čase svojho vzniku. ()
Psychicky velmi náročný a vyčerpávající snímek, který nabízí pohled na ženu, která se nachází na pokraji naprostého šílenství v podobě bipolární poruchy. Nabízí se tak pohled velmi citově založené ženy, která svoji rodinu miluje více než cokoliv na světě a je pro ni schopna udělat cokoliv. Vedle sebe má velmi výbušného a paličatého manžela, který touží po tom, aby se jeho manželka přestala chovat tak odlišným způsobem a začala být normální. Nabízí se tak otázka, jak se má žena vlastně chovat na základě svého okolí, aby ji ostatní považovali za vynikající matku svých dětí a perfektní manželku a přitom zůstala citově upřímná. Gena Rowlands je naprosto fantastická a předvádí neuvěřitelný herecký koncert a společně s Peter Falkem přivádí diváka do velmi nepříjemných životních situacích. Velmi působivá kamera, která nabízí velmi detailní záběry tváří, které mnohdy zhoršují celkovou orientaci celé scény a společně s hereckými výkony přivádí diváka k šílenství. Největším problémem celého filmu je neúprosně dlouhá délka, film je neskutečně roztahaný a dlouhý a v mnoha místech opravdu nic neříkající a nudný. Herecky naprosto geniální a ohromující, psychicky náročná podívaná, kterou John Cassavetes stavěl především na hereckých výkonech, ale tak trochu zapomněl na diváka jako takového. "Mabel is not crazy, she's unusual. She's not crazy, so don't say she's crazy." ()
Super! A Woman Under the Influence je film, kde Cassavetes neuvěřitelně lidským způsobem předkládá pohled na sociální struktury společnosti se vším všudy. A hlavní protagonisté Rowlands a Falk věrně, emotivně či empaticky zahrávají nejisté a tak nějak hledající se manžele jejichž něha, vztek, bezmoc, šílenství, zkrátka neskutečná škála všech možných emocí, mě udržely v pozoru a napnutého od začátku do konce. ()
Příběh dvou podivínů, kteří se i překážky stále milují. Filmový herecký zážitek. Jak Peter Falk, tak hlavně Gena Rowlands podávají dokonalý výkon a kradou si celý film pro sebe. Emočně plný příběh. Připravte se na hodně křiku, emocí, lásky a bláznovství. 85%. [KVIFF 2021] ()
Dvě a půl hodiny hysterického řvaní. Kamenujte mě, ale tohle není umění, ani zábava. Starat se o psychicky nemocného sranda není (vím to z vlastní zkušenosti), a fackami střídajícími se s křikem se to jen zhorší. Asi nejsem dost sadista (nebo masochista), abych si užívala pohled na alkoholem ochucenou degradaci a ponížení. ()
Vrchol "amerického umění". Petr Falk podává životní výkon. Velkým negativem filmu je jeho délka a z ni vyplývající pravděpodobnost, ze ho málokdo uvidí více jak jednou. 90% ()
Mezi hollywoodskými krasavicemi určitě nebylo a není mnoho těch, které by si troufly pitvořit se na kameru tak, jak to uměla Gena Rowlands, manželka Johna Cassavetese a dramaturgický i citový středobod několika jeho snímků. Řekoameričan Cassavetes proslul tvorbou, jíž vládne herecký výkon a v níž se angažovaný autorský postoj spolu s novátorským tvarem blízkým dokumentu zpěčuje lesklé hollywoodské zábavě. Režisér sám viděl ve svých filmech jakési mapy, mající za úkol pomáhat projít pokud možno bez úhony nebezpečnou zemí, kde "lidé citově umírají v jednadvaceti, někdy i dřív". Mě jakožto středoevropského diváka současně uspokojují i zneklidňují. Na "Ženě pod vlivem" obdivuji autorský záměr a tělesné nasazení hlavní představitelky, líbí se mi těkavá kamera s citovými nájezdy detailů, křehký klavír, režisérova matka v úloze Velké tchyně... jenomže lecos je mi tak vzdálené, jako bych sledoval reportáž z jiné planety. Pouštět se do rozboru díla si netroufám - raději si ještě jednou s chutí přečtu, co o něm napsal RADEKTEJKAL. ()
V poslední době sem zažil několik diskusí o tom, co je umění, jakej je jeho smysl, co by mělo bejt považovaný za snobský a co ne atd. Teď když sem viděl 'Woman Under the Influence' mám odpověď, se kterou můžu žít. Tenhle film (a všechny ostatní Cassavetesovo filmy, co sem viděl) tě nutí myslet na lidi, který miluješ. Cejtíš pro ně, znáš je, zamiluješ se do nich ještě víc, silnějš. Vykopne tě z tvý netečnosti a pošle tě do víru emocí, životů, postav, pout. Lidi. To co je člověku vlastní - to má Cassavetes chycený jak koule. Scéna kde Mabel přijde domu a vidí svý děti - ty vole, chcípnu, jestli tu scénu ještě někdy uvidim. Ta nejvic srdcelámající věc, co sem kdy na plátně viděl. ()