Agora

Agora je film rozsiahly a nevšedný, plný protikladov. Alejandro Amenábar spracoval jednoducho a vkusne filozofickú tému fanatizmu - a je úplne jedno či si viac budete vo filme všímať fanatizmus náboženský alebo fanatizmus k vede a racionálnym argumentom. V popredí bojuje filozofia versus náboženstvo, krásna mysliteľka Hypatia a sfanatizované masy kresťanov, v pozadí mrazivá idea, že história sa skutočne opakuje, keď si pomyslím na náboženský extrémizmus a fanatizmus menšín v súčasnom arabskom svete. (11.01.2011)

[imdb: 7.4/10] | me: Hmm, určite téma, która sa bežne nevyskytuje, len neviem či som sa stotožnil s hereckým ansáblom a spôsobom prevedenia. Nevyvolal vo mne žiadne dojmy ani pocity. Celý čas som sa snažil prísť na pravú podstatu a náboj, ale vždy som stratil chuť v obrovskom množstve "vášnivého" filozofovania a hlbokých úvah. Hlavní hrdinovia sú nevýrazní a nevytvárajú si s divákom žiadne puto, divák tak ostáva chladný. Veci sa menia, dej napreduje, ale to všetko pomimo, dosť nazaujímavo a zdĺhavo. ... konfrontácia filozofie a viery v časoch dávnej Alexandrie v nevyváženom pomere tempa a hĺbky problematiky. 2 a pol * (19.02.2010)

Agora je výpravný, emocionálně strhující příběh o odvážné ženě, která byla pro lidské vědění ochotna riskovat vše. Amenábar se naštěstí zaměřuje hlavně na její příběh a historické skutečnosti, než aby nám polopaticky vysvětloval, že náboženství je absolutní zlo... to už si musí každý divák po zhlédnutí filmu přebrat sám. (05.08.2010)

Film o tom, že proti hrubé primitivní zášti je rozum bezmocný. Je úplně jedno, jestli je zvůle a upocené násilí pácháno jménem kříže, hvězdy, Davidovy hvězdy, rudé hvězdy, hákáče nebo půlměsíce, je pořád stejné, smradlavé a usoplené. Představitelé svaté církve, která v této době budovala svou budoucnost na krvavých základech, byli ze všech ukoptěnců ti nejhnusnější. Z těch dnešních flanďáků, vymydlených a navoněných, by asi nikdo nechtěl návrat ke kořenům, zato pravoslavní popíci, smradlaví špinavci v kutnách s bíbrem a hárem, ti v tom jedou dodnes. Ale zpět k filmu, zaslepená idiocie a vychcanost moci mi připomněla blížící se volby a břichaté tlučhuby z rudooranžových partají, papalášské manýry a konec demokracie prostřednictvím demokratických metod. A v tomto spočívá hlavní poselství filmu: Jako demokrat nesouhlasím s tvým názorem, ale do posledního dechu budu bojovat o tvé právo ho mít. Jak smutná ironie v dobách, kdy rudotemno zalívá choré mozky a tučná břicha už se třesou očekáváním dalších hodů... (21.02.2010)

Při sledování tohoto snímku si říkáme, jak jsou ti lidé strašné plemeno, co si vzájemně dokáží udělat. Klademe si otázky, jak mohli být tak zaslepení a vraždit se skrz jiné vyznání víry. Agora vypráví příběh ze 4. století po Kristu a my žijeme v 21. století a přesto jsme se nezměnili. Dále se vraždí pod záštitou náboženství, pácháme zvěrstva ve jménu boha a omlouváme tím své činy. Víra v něco je neškodná a možná i užitečná věc, ovšem ve většině lidských pojetí se zvrhne do podob, které důvěrně známe z historie. Je až nepochopitelné, jak rychle se křesťanům podařila zlomit dlouholetá pohanská tradice. Film Agora je velmi zdařilý příběh, dobře natočený a poměrně působivý. (18.01.2011)