Valčík s Bašírem

Klíč k Valčíku dává už na začátku Boaz, když mluví o filmu jako o psychoterapii. Bez ohledu na relevanci takového zobecnění, "Vals Im Bashir" takovou psychoterapií je. Nesměřuje ale jen k Arimu, který rekonstruuje vytěsněné vzpomínky (a hlavně: důvody jejich vytěsnění - vlastní vinu), ale i k celému Izraeli. Každý z těch kdo mají pomoci Arimu vzpomenout si, přiznává vlastní slepá místa paměti. Vytěsněn nakonec zůstává celý masakr, označený 16. prosince 1982 Valným shromážděním OSN za akt genocidy; grotesknost a neakceschopnost OSN v takových případech je chronicky známá, problematický statut pojmu "akt genocidy" také, míra zodpovědnosti na straně Izraele nebyla ale nikdy oficiálně prozkoumána. Právě existence viny, ať už osobní, nebo národní (jakkoli mlhavý pojem to je) je motivem celého snímku, který se uvnitř sebe sama neustále pokouší unikat od vědomí této viny do snů, vizí, falešných vzpomínek, do všech přeryvů mezi vizuálními pojetími. Závěr je pak nevyhnutelným (nikoli jen lacině šokantním, protože k němu se přes veškerý odpor, ve freudovském smyslu, od počátku směřuje) pohledem do odpudivé tváře Reálna, na nafouklá těla mužů, žen, dětí... (12.03.2010)

Velmi zajímavý animovaný pohled na izraelsko-palestinský konflikt. To je Valčík s Bašírem. Hlavnímu hrdinovy Arimu se podařilo všechny ty hrůzy války vytěsnit a jednoho dne, když se mu svěří jeho přítel se zlými sny, začne se pídit po své minulosti a své úloze v konfliktu. Setkává se se svými bývalými kamarády a spolubojovníky a pomalu skládá mozaiku své minulosti. Některé obrazy jsou velmi kruté a překvapivě silné na animované podání. Nevím proč,ale při sledování mi stále v mysli vyvstávala vzpomínka na počítačovou hru Polda a opravdu nevím jakou to mělo souvislost. Každopádně zajímavý film, který stojí za to shlédnout. (19.12.2010)

Umělecky hodně nepovedený film. Všudypřítomný komentář zabíjí emoce a vyvolává pocit, že skutečné mluvící hlavy by byly lepší, Folmana daleko více zajímají hrátky s formou než příběh samotný, a vůbec ta ztráta paměti je evidentně kalkul, aby to bylo více arty a cool. Ale přesto zachytil to základní, to co se Evropa učí, žít na pomezí války a zmaru, a přijmout absurdnost a hrůzy boje jako část lidské podstaty, i když se s tím nelze nikdy vyrovnat. (11.12.2015)

Dobre nacasovana premiera... aktualni. (22.01.2009)

Buďte v klidu. Pusťte si gramofonovou desku, udělejte si kafčo a pak zapátrejte v paměti, jestli jste náhodou kdysi nebyli ve válce v Libanonu. Aby se vám lépe vzpomínalo, doporučuji si pustit prvních a posledních deset minut tohoto filmu. Animované obrázky v pěkném sledu za doprovodu pěkné hudby vás provedou děním na Blízkém východě. Ale je to jako bloudění slepce ve tmě. Autor sází na sílu samotných událostí a do toho se dosti uměle snaží vmastit silný pocit beznaděje. Zapomíná však na jakékoliv rozumné provázání těchto všech událostí. Nejsem zrovna ten pravý, kdo by měl lpět na narativní složce, ale úroveň atmosféry tohoto animáku bohužel nedosáhla takového stupně, abych se nad to mohl povznést. Je to netradiční animovaný dokument, který vám vtiskne do podvědomí něco o válce Izraele s Libanonem, ale k tomu, abyste se dokázali do této problematiky vžít, potřebujete vjemy, které si musíte obstarat sami. Film vám jich dá minimum. (29.01.2009)

Animovaný film, který v sobě spojuje válečné a psychologické drama, přidává rozhovory dokumentárního stylu a velmi sugestivně podává událost, která je tak důležitá pro novodobé izraelské dějiny a při tom je ve světě tak neznámá. A závěrečné užití autentických záběrů jen podtrhuje celkové vyznění. Silný a zajímavý film, ale přeci jen mi tam ještě něco chybělo, aby to bylo za 5 hvězd. (07.06.2009)

Vizuálně skvělé, ale téma mě trochu minulo... (17.01.2010)

Velmi příjemná forma animace. Jak už hodně uživatelů zmínilo, tak i já se musím přidat. Výborná dopravodná hudba, která se občas měnila v ten hlavní artikl a byla doplněna "doprovodnými obrázky". (24.05.2010)

Auto-terapie Folmana. Snímek velmi zajímavý a poučný, nejen že nově donesl některé historické informace, ale i vizuální stránka byla příjemná. A pokud to někdo bral jako pohádku, tak konec dokumentárního filmu ho snad probere. (09.02.2012)

Dost zajímavý a dobrý film s velmi neobvyklím zpracováním, ale přes veškeré kvality to na maximum není. Dobré 4*. (31.01.2009)

Síla. Trochu The Wall, trochu Vonnegut. Strašné věci se dějí dnes zrovna jako před sto nebo před tisíci lety, dopouštějí se jich nebo u nich asistují nic nechápající mladí kluci a prožívají to... třeba takhle. Zvláštní, že zrovna teď tomu pár generací v téhle části světa uniklo; naše zásluha (nás kluků, co jsme se nedopouštěli a neasistovali) to rozhodně není. — Vyjadřovací možnosti té prapodivné realisticko-nerealistické animace jsou neuvěřitelné; nikdy jsem třebas ve filmu neviděl takhle postiženou náladu okamžiků, kdy se noc láme do svítání... — Pro mě vrcholně působivá subjektivní výpověď, která jde, i díky neobvyklé formě, do nevídané psychologické hloubky (včetně té sebeobranné potlačenosti emocí), pokud vykalkulovaná, tak jen v tom smyslu, jak co nejpřesněji předat těžko sdělitelný prožitek postupného dolování děsivých událostí z vlastní vzpouzející se paměti. Takových rozhodně neznám moc. (02.04.2010)

Vypadek pameti v dusledku vytlaceni straslivych udalosti nelidske genocidy privadi autora k postupnemu rozkryvani pozadi libanonskeho konfliktu se zaverecnym rozpomenutim se na genocidu v taborech Sabra a Satila. Cely film je az do konce animaci, zaver vsak nesel vyjadrit lepe, nez se povedlo autorovi vyjevit. Jedna se o dokonaly polodokument (to polo, je jen diky umeleckemu ztvarneni), ktery jasne dokazuje z_urvenost vsech valek a nasili v dusledku jakekoliv lidske rozlisnosti (nazor, barva pleti, vyznani, prislusnost). Zaver filmu je opravdu velice silny a emotivni - podobne pocity jsem mel naposledy snad jen u Schindlerova seznamu. Opravdu kvalitni filmovy zazitek. (06.08.2010)

hudba, vše. (29.10.2011)

S otevřenými ústy jsem přemýšlel v sále po skončení Bašíra. Nedokážu popsat, jak úžasný zážitek to byl. Dostal mě konec... 90% (07.03.2012)

Valčík s Bašírem je o vojákovi, který viděl tančit jiného vojáka mezi kulkami za doby prezidenta a vojenského vůdce Bašíra Džamáílího, který se narodil v Bejrútu v křesťanské rodině jako jedno ze šesti dětí zakladatele vlivné pravicově nacionalistické politické strany Katáib. Film je svým zpracováním a poselstvím unikum, ale mě sedl asi stejně jako hermelín v oleji a jalovci. Celosvětový příjem k 17. 10. 2019: $11,130,000, což je 5,57 násobek rozpočtu (17.10.2019)

No tak to byla síla. Tak působivý konec se jentak nevidí. Ale s takovými záběry by byl působivý snad jakýkoliv snímek. Trochu mi přijde na škodu, že se autor pro takové záběry rozhodl, protože i animovanou stylizací mohl dosáhnout hodně silného zážitku. Pro mě zůstávají jedničkou v této tematice Válečníci, ale na tomhle filmu bych stejně nic neměnil, protože byl parádní, chvilkama trochu nudný, ale rozhodně jde o dílo, které oživilo světovou kinematografii. (29.01.2009)

Sugestivní vyprávění samotného Ariho, jeho přátel a dalších účastníků svaté války. Každý má svůj vkus a u animáků to platí dvojnásob. Někomu animace sedne, někomu ne. Bašírosvká je pro mě nejlepší jakou jsem kdy viděl a spolu dohromady s vynikající hudbou mně dala K.O. Trochu mám pocit, jestli Folman není tak trochu blázen. Tak "poetickou" a zároveň šokující a dojemnou věc vytvořit na základě takového tématu? Navíc to všechno zabalit do 80minut? Tohle by se mělo pouštět ve školách dětem místo Mauglího. Víc takových. (12.02.2009)

Rozhodně ne film, na který by jste zapoměli pár minut po shlédnutí. Jak myšlenkou, tak zpracováním a slabým nádechem mystičnosti protkaný film zaujme hned v prvních minutách a pustí až v závěrečných titulkách. Jedinou slabinu vidím v lehké rozvlečnosti některých částí. (19.07.2009)

Půjdu proti proudu, ale čekal jsem od Valčíku s Bašírem víc. Film má nezpochybnitelně silnou a emotivní myšlenku, poslání, jenž chce předat, stejně tak animace je skvělá a hudba působivá (i když mi místy přišlo, že trochu vykrádá Mansellovo Requiem za sen), ale přesto jako celek pro mě nefunguje. Působí totiž jako mozaika někdy více, někdy méně emotivních či zajímavých výjevů, scén a příběhů, které však nedrží při sobě. Možná kdyby byl film kratší, bylo by to pro něj lepší. (27.04.2010)

Já nevim, ze začátku to vypadá nadějně (povídání na pozadí her několika dětí) ale pak je to vlastně zanimovaný dokument s mluvícími hlavami...Síla z toho jde a hudba je taky dobrá, ale jinak... (21.05.2010)