Užívej si, co to jde

Píše-li se rok 2009 a vy jste se narodili v roce 1935, znamená to vzhledem k průměrné délce života jediné: smrt klepe na dveře a je na čase bilancovat. Máte-li majetek, znamená to sepsat závěť, máte-li jako Woody Allen co říct, znamená to vydat memoáry. Takovým memoárem, či předčasným nekrologem, je i Whatever Works. A byť všechna ta rekapitulace a vzpomínky na život místo života samého – atmosféra přípravy na smrt – a zcizující prvky v podobě zásahů autorského já do plynutí příběhu mohou leckoho od filmu odradit, berme na vědomí, že když sedíte v čekárně na urologii s prostatou velkou jak ovčí mozek, to se pak těžko tváří, že jste pořád rock’n’roll. Zvlášť pokud k tomu připočteme břemeno židovské identity ve světě latentního antisemitismus, v němž výčitky svědomí a strach zatěžují každý čin i myšlenku jednotlivce. To vše nicméně ustupuje tématu stařectví, které film ze všech sil rozehrává. Stařectví znamená opravdovost, znamená konec s lhaním a popření všech falešných hodnot, nebo alespoň většiny z nich. Znamená přidat se k těm, kdo každodenně naplňují slova Merleau-Pontyho „nikdy se necítit zcela pohodlně ve svých vlastních pravdách.“ To měl na mysli Pavel Eisner, když říkal, že není žena nejkrásnějším tvorem Stvoření, je jím stárnoucí muž nebo stařec - ovšem vydaří-li se! I postava Borise Yellnikoffa se prostřednictvím nové upřímnosti snaží napojit na ztracenou autenticitu a cestu ke svému autentickému já obnovuje přes misantropii, perverzi a stařeckou prudérii. Na tomtéž „autentickém bručení“ postavil bezmála osmdesátiletý Eastwood postavu Kowalského v Gran Torinu. Je tomu tak proto, že normální život podléhá konformním tlakům, kdežto stařecký život je apriori non-konformní; je vyňat z dosahu působení norem a konformity. Znovunalezení vztahu s vlastní perverzní stránkou tedy může být paradoxně cestou k regeneraci duševního zdraví. Radikální potenciál stařectví konečně leží v obnažení lživé otázky „Kdo jsme, odkud přicházíme a kam kráčíme?“ a v nastolení hrozivě pravdivé „Proč jednou nebudeme, sotva někam patříme a jaktěživ nikam nedojdeme?“ A platí to pro nás všechny bez výjimky: V jakémsi vzdáleném koutu vesmíru byla jednou jedna hvězda, na které zvířata nabyla rozumu. Jen co se příroda několikrát nadechla, hvězda ztuhla a rozumná zvířata musela zemřít. Tak by si mohl každý vymyslet nějakou bajku, a přesto by tím dostatečně nevyjádřil, jak ubohým, prchlavým, prázdným, bezúčelným a svévolným se ve vesmíru jeví lidský život. Je na stařectví, aby nám klam života připomínalo, neboť mladická duše toho schopna není. Člověk je prostá, dětinská mysl, ale stařecká moudrost je nám tajemným zjevením nejvyšších poznatků, bohoslužbou, a poctivé naslouchání seniorům je úřadem kněžským. (01.01.2010)

Přišlo mi to spíš jako Woodyho projekce do postavy Borise. Čili jinými slovy, Woody se z nějakého důvodu rozhodl nezahrát to, co by jistě zahrát svedl, a obsadil (nutno dodat, že výtečně) Larryho Davida. Možná se mu nezdálo vlastní charisma. Whatever Works je vtipnou ironicky sžíravou komedií, u které se možná nebudete svíjet napětím, rozhodně se však dobře pobavíte. A proto s nadějí shlížejme k You Will Meet a Tall Dark Stranger a doufejme, že se film objeví v koukatelném releasu dříve než v českém prosincovém kině. (17.04.2010)

,,Přiznejme si to, Jessico, dobře? Naše manželství nebylo procházkou ružovým sadem. Botanicky řečeno: jsi spíše mucholapka masožravá." Woody Allen sa po dlhšom čase vrátil tam, kde ho mám najradšej. Príval intelektuálnych či náboženských rečí, ma v žiadnom prípade nenechal chladnou, pretože Woody sa opäť predviedol v najlepšej forme. Larry David je najdokonalejšou napodobeninou allenovskej prostoduchosti a celá snímka stojí na vynikajúcich hláškach, skvelých hereckých výkonoch a riešení partnerských vzťahov, čo u Allena nie je ničím novým, no vždy im svojím láskavým sarkazmom a inteligentným prístupom vleje šarm a útrpnú dospelácku iróniu. Kráľovsky som sa bavila a tie scenáristické perly... tie sú jednoducho allenovské a nezabudnuteľné. (05.08.2011)

Woodyho divadlo, zase trochu inak. Rozporuplný scenár, zaujímavé postupy: Boris akoby celý príbeh rozpráva do hladiska kina, naväzujúc kontakt s divákmi aj počas filmového deja. Mladá a pôvabná Melody krásne dofarbuje až nereálne vyzerajúci, rozprávkovitý vzťach s Borisom. Nikdy by som bol nepovedal, že takéto dievča môže byť tak mnohostranné, že chodí s Marilynom Mansonom, a lineárne stým je schopná stvárniť takúto náturu... :) Viac, než príjemná zábava. (18.10.2010)

,,JSEM HLUBOKÝ A CITLIVÝ ČLOVĚK A NEZMĚRNÝM ZPŮSOBEM CHÁPU STAV LIDSKÉ EXISTENCE. DALO SE ČEKAT, ŽE TAKOVÝ INTELEKTUÁLNÍ ROZDÍL TĚ NAKONEC UNAVÍ. S VELKÝM ČLOVĚKEM TO NENÍ SNADNÉ. ANI PRO TOHO, KDO MÁ PRŮMĚRNOU INTELIGENCI“..... /// Ano, plno brutálních dialogů ucumlanýho mikroba s myslitelem úrovně Nobelovy ceny. Allenovsky zábavnejch a stejně tak mnohdy mimo realitu a který stejně tak, jako tak, skončej u sexu. Hlavně si nemyslete, že LÁSKA JE ODPOVĚĎ NA VŠECHNO. Spíš věřte faktoru náhody, kterej ovšem náš mozek nedokáže pojmout. Film plnej štěstí, kde každej nakonec dosáhne to, po čem toužil. A Boris? Ten jen dokazuje, že ,,univerzum“ je pouhou nesmyslnou náhodou. 3a½! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem decibel, kterej neví nic o teorii strun (nebo imbecil?). 2.) Mívám touhu diskutovat o Heisenbergově principu neurčitosti (jen nemám s kým). 3.) Nevím, jestli je dobré si vzít dívku s fenomenální nevědomostí. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ ne (04.02.2012)