Milý Johne

Lasse Hallström se tu teda pořádně vyřádil, sice se to tváří jako obyčejný romantický drama, ale Hallström z toho teda udělal fakt výživnou záležitost a strká divákovi stále víc stupidnější a vykonstruovanější zvraty nebo jestli chcete, zvratky, až ho totálně znechutí. Nemůžu sice říct, že by to bylo horší než německý doktorský lahůdky z hor, ale Hallström by se s tim radši chlubit neměl (18.04.2010)

Netvárme sa, že ZÁPISNÍK JEDNEJ LÁSKY bol veľdielo - klišovitá (a pri tom zdrvujúca) romantická záplatka obohatená o citlivú líniu zo starobinca. A tak podobne je to aj tu. Romantika je romantická, rodinná téma a téma autizmu je dojímavá. Tentoraz však škodí fakt, že tu ide aj o Afganistan a americké valstenctvo (čítaj: šírenie slobody). Napriek tomu "to niečo navyše" je pomerne zaujímavo podané a miestami tak trochu rúca zaužívané klišé romantických príbehov. Slabšie ako Notebook, ale nie zase o toľko... (21.05.2010)

Boj za americké ideály po romanticku. Drama, jehož vyvrcholení je divákovi tak trochu ukradené, spojilo dva velké snílky. Ještě stále trochu uznávaný Lasse Hallström a velkou částí publika proklínaný Nicholas Sparks, který sází na romantické pohledy do dálky, procházky v rozkvetlých loukách nebo snění nad dopisy. Vše zabalené v teplých barvách. Tak to prostě musíme brát nebo se vyhnout velkým obloukem. Nikdo nás totiž nenutil nastoupit. (06.05.2015)

Milý Lasse, nepředložil jsi nám nic nového pod Sluncem, prostě jen další tuctový snímek hrající na city (a že kapesníky v kině dokonce občas spouštěly kánon)... hořkosladký příběh, který už tak za týden s úspěchem zapomenu plus neokoukaná, ale taky neztotožnitelná ústřední dvojice... no moc se to nevyvedlo, ale kdo nečeká moc, dostane tak akorát... za soundtrack půl hvězdy nahoru. 60% (19.04.2010)

Svatá šnorchlino! Celkem dlouho jsem byl ušetřen takovýchto citově vypjatých pokřivenin a parodií na romantické filmy a stejně tak jsem tušil, že jednou to zas přijde, jako se vrací rýma nebo komáři. Milý Johne je tak předvídatelný a nehorázně tupý, až to skutečně bolí. V jistých chvílích jsem opravdu čekal sitcomový smích, čestné skautské. Tatum, ta krychle s ušima, je absolutní neherec a Amanda Seyfried vypadá, jako by jí někdo vrazil násadu od smetáku do řitního otvoru. Lásce dvou takto poškozených a vyšpulených lidí sice je lehké uvěřit, ale ne okolnostem, jakými se to přihodilo. Protrpěl jsem to peklo až k závěrečným titulkům a zapřísahal se, že tohle dobrovolně už nikdy pouštět nebudu. 30% (12.05.2014)