Grey Gardens

Trošku nabubřelá TV stanička HBO už zas přišla s něčím zajímavým ve své vlastní produkci. Ne že by nějak tentokrát vybočila ze svého vykalkulovaného středního proudu (jak se jí to povedlo s Generation Kill),takže místo dramatu spíše už zase melodrama.Ovšem mimo zajímavý příběh tu pro mě další dva bonusy. Takhle zprostředkovaně jsem se dozvěděl o dokumentu Grey Gardens a přestože ,,pouze" TV film,tak výběr představitelek hlavních rolí a následně obě herečky vynikající. U mě oblíbená Barrymore dobrá,a u mě jindy nepříliš vítaná Lange fenomenální,-klaním se,kaju se. (19.04.2010)

Těžko mohu slovy naplno obsáhnout nadšení, kterého se mi se zhlédnutím tohoto filmu dostalo a které ve mně film samotný vyvolal. Řeknu to upřímně, na tenhle snímek jsem se původně bál podívat, protože neznám dokument, na jehož základě byl tenhle film natočen, a neznám ani ty dvě ženy, o nichž to bylo. A životopisné filmy příliš v lásce nemám (pokud nejsou o sportu) a prostě a jednoduše jsem se bál, že tenhle film mě nezaujme, že se v něm nebudu orientovat. Vždyť čím mohly být zajímavé dvě ženy, o kterých jsem nikdy neslyšel a jejichž jediná výjimečnost tkvěla v tom, že byly příbuzné první dámy USA? Ale řekl jsem si, že svou nedůvěru zkusím překonat a filmu dám šanci a můžu říci, že toto mé rozhodnutí bylo naprosto vynikající. Tohle je totiž od začátku do konce silný příběh dvou žen, dvou až natolik obyčejných žen, že vlastně byly velmi neobyčejné. Nevadilo jim žít v rozpadajícím se domě spolu s mývaly a jinými zvířaty, bez topení, elektřiny a ostatních vymožeností. Hlavně že byly spolu, dcera potřebovala k životu svou matku a matka zase potřebovala svou dceru. Těžko říci, v čem je vlastně tenhle film tak výjimečný, možná je to až trochu překvapivá samozřejmost s jakou děj plyne, možná je to díky vynikajícím hereckým výkonům Drew Barrymore (která podává svůj životní výkon) a Jessicy Lange, prostě ať je to kouzlo zajímavosti tohoto filmu skryto v čemkoliv, mně se to velmi líbilo a film mě svým příběhem jednoduše dostal a stále na něj musím myslet. HBO si může připsat na poli filmové tvorby další výrazný úspěch. Bez většího zavahání ode mne tenhle film zaslouženě získává pět hvězd. (23.04.2010)

Oslava aristokracie, ve které divák několikrat tančí a zpívá na hraně vysoké děravé střechy, a kdy riskuje střemhlavý pád do závisti, či lítosti. Film s velkou koncentrací malých a geniálních detailů, u kterých Vám přijde, že každé živé a neživé "křoví" je zfilmováno s výjmečnou pečlivostí. A návaznost na původní dokument? - Nemám výhrad a souhlasím s posledním výrokem Edith (mother), kdy zcela lakonicky odmítne novináře z New York times... (12.01.2010)

Výjimečný film. S patřičnou dávkou lehkosti, ironie, smutku i nepochopení servíruje tento skromně působící film jeden neznámý příběh na stříbrném podnosu. Úžasná hudba, výborné výkony v hlavních rolích, milý konec s trochu netradičními titulky, se špetkou vizuální hravosti v jemných barevných tónech. Hrdinky balancují mezi uměním a absolutním sociálním vyloučením. To vše je proloženo dokumentární dějovou linkou. Jenom škoda, že při té skromnosti nedokázal film vyvolat větší emoce. Trochu mi to připomnělo film Edith Piaf z roku 2007. *** Ve zkratce: Jedině nohama napřed. (24.05.2010)

Drew Barrymore mi vyrazila dech. A taky práce maskérky/a. // Viděno podruhé a klidně si to dám zase znova. Nejen proto, že ten příběh (a hlavně vztah) matky-dcery je poněkud “neobvyklý” (a o to víc zajímavý), drásavý a vlastně i dojemný a přitom děsivý a ve výsledku i smutný, ale taky kvůli hereckému koncertu obou Eddií. Dokument (1975) jsem neviděla, ale tohle zpodobnění osudu dvou výstředních dam v podání Michaela Sucsyho rozhodně stojí za zhlédnutí. (04.04.2021)