Oddělené světy

Téma vášně a trpělivosti v setkání víry s nevírou již stálo u zrodu zpracování vícera děl. Je právě TO, o čem jsem přesvědčen to jediné a pravé? Nebo mi z úzce vymezeného úhlu pohledu na svět něco podstatného uniká. Mladá dívka, jejíž víru testuje setkání s první láskou nakonec odsouvá zčásti zkostnatělá dogmata (přejatá výchovou) a vydává se svou vlastní cestou. Něčí pravda nemusí být nutně poplatná jinému, striktně a trojjedině. Film přichází s mnohaúrovňovou možností k zamyšlení… otázka hodnot, lásky k Bohu versus lásky k dítěti, témata identity, identifikace, introjektů, osobní svobody, bezmocnosti… vlastně volby, nejsou vynechána. (11.10.2011)

A další dánský film, který se mi nelíbil. Řekl bych, že je to pohled na Svědky Jehovovy (kteří mimochodem v ČR nejsou oficiálně považování za sektu) pod zorným úhlem současné relativistické liberální společnosti. Jako by byly jen dvě možnosti, buď oddanost sektě nebo hedonismus okolní novopohanské většiny, zastávající heslo: "Dělej si, co chceš, co cítíš, co je příjemné atd." Rozhodně si nemyslím, že se jedná o kvalitní film. Místy až primitivně polopaticky ukázané principy Svědků Jehovových, většina postav naprosto bez hlubších charakteristik, přičemž scénář se hlavně soustředil na ukázání, jak jsou krutá oddělení osob v rámci rodiny. Idealizuje však zároveň okolní svět (neboť, jak víme - co např. dnes páchá nevěra a obrovská rozvodovost). Stejně tak by se dalo natočit drama např. na téma nedodržení věrnosti, zdrženlivosti u tzv. "normálních". lidí ---Navíc, vůbec mi nepřipadlo pravděpodobné, že by ten mládenec vzhledu recidivisty (pouze s egoistickými zásadami) měl zájem o trvalý vztah a je otázka, jak dlouho by tento pár byl spolu, ale to už je jen spekulace. (21.05.2012)

Pokřivené vnímání světa v podání Svědků Jehovových mi bylo vždy jasné a jejich náboráře jsem vždy hnal od domu svinským krokem, po shlédnutí tohoto skvělého filmu asi přidám ještě pár kopanců, aby se ti zmanipulovaní kreténi probudili. Zavrhnout své vlastní děti jen proto, že o tom rozhodli nějací grázlové si vůbec nedokážu představit, tohle nemá s vírou v Boha nic společného. Ona víra versus různé instituce, jenž kážou svou jedinou "pravdu" je vůbec zajímavé téma, ale na dlouhou rozpravu. Dávám plný počet, protože mě to zdravě nasralo a malý ! SPOILER ! : Dcera se ptá otce: Miluješ víc Boha než mě ? Samozřejmě, stvořil MĚ a daruje MI věčný život... Přijde mi to od tebe dost sobecké....KONEC SPOILERU. A podepisuju. (13.01.2012)

Dánská režie se nám snaží uvědoměle ukázat lidské předsudky vůči jinému vyznání, odlišnému životu atd. Pěkná ukázka toho, jak jsou Jehovisté dementní a vlezlý a my je na druhou stranu nechceme pochopit. Vlastně ani nevím, k jaké straně se film přiklání. Znát postoj režiséra, mohla být tahle hádanka vyřešena. Takhle je to fifty fifty a asi to tak má být, jednoduše jen ukázat úskalí světa svědků Jehovových. To se povedlo, ale zajímá mě to úplně stejně, jako když mi nějaký to jejich jelito zabouchá na dveře. Stejnej nesmysl by se mohl natočit o každý organizaci a sektě. Norsko má ale potřebu světu ukázat situaci Jehovistů. Jako zarputilý ateista, pohrdající veškerou vírou a všemi náboženskými organizacemi jsem se snažil o nezaujatý postoj, ale tady je všechna snaha marná. Nuda k uzoufání, nesmyslný bláboly, nesympatičtí herci (až na Rosalinde Mynster - ta se opravdu snažila). Film je podle skutečného příběhu a mladým lidem v rodinách Jehovistů možná pomůže v jejich situacích a rozhodováních, pro ty ostatní je k ničemu. Pokud ale patříte mezi ty, kteří těmhle pošukům otvírají dveře rádi, a snad dokonce s nimi řešíte jejich apokalyptické vize a listujete v jejich kýčovitých knížečkách, pak se na film 100% podívejte. Pro vás dávám 100% a doufám, že vám film otevře oči. Pro ty, kteří jako já těmito lidmi víceméně pohrdají, bych doporučil pustit si úplně něco jiného. Hodnotím 15%, které patří pouze Rosalinde Mynsterové. (06.03.2012)

Skutečný příběh o vítězství srdce a zdravého rozumu nad zvráceným bohem, který nutí otce a matky vyhnat a již nikdy nespatřit své děti, pokud se „proviní“ něčím tak lidským, jako je láska (nebo taky čtením nedoporučených knih nebo sledováním TV...) Pokud nás tento Bůh odmítá přijmout se všemi lidskými chybami, potřebami a city, tak jaké nás tedy chce? Vygumované poslušné robůtky, kterým pak za odměnu nadělí věčný život? Takový Bůh, který vám sebere veškeré právo na vlastní úsudek a svobodnou vůli, aby za to vykšeftoval do svého rajského královstvíčka další rozesmáté šťastné figurky si má říkat Bůh?? A skutečně nás tento „Bůh“ počastuje svojí milosrdnou přízní jen když nosíme uniformu jedné z mnoha jeho politických stran, které si říkají církve nebo sekty? Jsem šťastná za Sáru, jejíž příběh jsem ve filmu sledovala, že zvolila tak, jak zvolila. Pokud bych také někdy musela volit mezi vírou, rodinou a láskou..a nepochybuji, že je to ta nejtěžší volba, zvolila bych stejně jako ona. (13.11.2011)