Seriózní muž

Zavání to sice trochu neuceleností, ale přesto musím konstatovat, že takto jsem coenovský film nehltal od Big Lebowského. Je zde patrný jistý Allenovský nádech, což však souvisí nejspíš s tématikou, kterou bratři Coenové zvolili. Očekával jsem zklamání, pouhou odlehčenou komedii (film tak sám sebe v traileru prezentoval), a dostalo se mi psychologické studie jednoho muže, který se (ve filosofickém (a snad i matematickém) smyslu) cítí ve světě ztracen, místy velmi vtipně doplněnou humorem. Nicméně zcela chápu zdejší hodnocení (v současnosti 69%), neboť tento film nemůže být pro každého... (22.01.2010)

To lepší z Coenovic edice "zvláštních" filmů (BRATŘÍČKU, KDE JSI?, NESNESITELNÁ KRUTOST) s hodně podivnou atmosférou, která se tváří že šedesátky nebyly nic moc (zvláštní prázdno a mrtvo). Koncept člověka, kterému se nedostává odpovědí a jeho osud je kompletně v cizích otěžích mě občas iritoval. Nicméně A SERIOUS MAN nemůžu upřít pár povedených scének, třeba závěrečná bar micva nebo rozhovory s japonským studentem a jeho otcem. (01.10.2010)

Ovšem to se dá snadno vysvětlit. Příběh, jenž měl oscarovou nominaci za scénář a film roku, po divákovi žádá trochu zralosti, nikoli jen fanouškovskou lačnost po "dalších Coenech". Ostatně Seriózní muž se od "minulých Coenů" silně liší. Nemá jejich typickou zápletku, tedy amatéry zabředlé do zločinu, a navíc se odehrává na židovské půdě včetně prvků hebrejštiny a jidiš. Nicméně nesrozumitelnosti se není třeba bát, univerzálním jazykem Coenů totiž zůstává chytrý černočerný humor, kterému tu dali dosud snad nejhořčí, nejmoudřejší a nejméně efektní podobu.Seriózní muž začíná stylizovaným prologem ve stylu historického hororu, v němž se pojí duchařina se sekáčkem na led. Vlastní děj se pak odehrává v 60. letech, kam vtáhne skvělá hudba Cartera Burwella a ospalá nálada židovské školy, kde učitel zkoumá zázrak techniky – zabavené tranzistorové rádio. Vládne tu navenek vyrovnaný rytmus idylického předměstí – jenže hrdina, místní profesor v příznačném podání Michaela Stuhlbarga, se spokojeně jen tváří. A stojí ho to stále více sil. Vlastní děti ho přehlížejí, studenti vydírají, zkrachovalý bratr využívá a manželka mu zčistajasna oznámí, že odchází s jiným. (16.06.2020)

Úvodní scéna v jidiš z jakéhosi východoevropského štetlu mě nadchla - jako by v obraze ožil nějaký krátký povídkový příběh z pera I. B. Singera. Ta byla bez debat na pět hvězd. I další děj je ovšem vynikající. Lehce bláznivá židovská komedie z americkožidovského prostředí 60.let 20.století, která sleduje osud osudem štvaného šlemila Larryho Gopnika, dobrého člověka, ovšem slabocha, a navíc s nedobrou ženou, praštěným bratrem, uličnickým synem, rozmazlenou dcerou a neuspokojivým okolním světem. Ze všech více nebo méně svérázných postav mě nejvíc pobavil Sy Abelman v podání Freda Melameda - ten chlap má opravdu těžkotonážní a odzbrojující chucpe. Další výborné scény jsou třeba příběh o zubaři Sussmanovi za hudebního doprovodu Jimiho Hendrixe a nebo Dannyho návštěva u rabiho Maršaka. Coeni mě opět nezklamali. A pro mnohé bude jistě třešničkou na dortu účast Simona Helberga (Wolowitz z The Big Bang Theory) ve skvělé roli pomocného rabína. (20.04.2013)

Buď zcela nejosobnější nebo naopak nejméně osobní film bratrské dvojice. V tom, že se pravdu nikdy nedozvíme, tkví celá ta dráždivá sofistikovanost. Osobně mě ale nebaví hádat, když mě až tak úplně nebaví sledovat (jelikož chápu kontexty a vím, že na konci nic nečeká, protože to, ehm, "není důležité"). Odprostí-li se člověk od té diskutabilní hry s neustálou touhou po uzavírání kruhu, zbývá klasická coenovská šablonka v úžasném retrobalení. Ale to je všechno! (6-7/10) (14.01.2010)