O perlové panně

Nebýt poměrně podařeného konce, kdy Hanzlík hezky mluví nad vínem, byla by tato pohádka tak nebývale bezkrevná, až se musí divák divit. Už od začátku je vše špatně - bitky a bitky, nuda a nuda, šeď a šeď. Nic, co by upoutalo divákovu pozornost. Pohádka to rozhodně nebyla, spíše jen příběh s jakýmsi pohádkovým nádechem. Ale že jde natočit tak nudný příběh s velmi slušným obsazením, to jsem vskutku nečekal. (02.05.2012)

Jako pohádka to neobstojí. Pokud ovšem vlasatému Blažkovi stojí při vyslovení jména Lucie, jedná se o erotický film s pohádkovými motivy, který mě překvapil a nemohl jsem si ho nechat ujít. Vyhodil bych akorát Hanzlíka, naprosto zbytečný v tomhle filmu a víc bych se zaměřil na rozehrání vztahu mezi ústřední dvojicí, která po sobě jede. Místo hard je z toho soft a to filmu ublížilo. Zajímavý námět a spolu s ním i tvůrci se pak vydali cestou sice více televizní než filmovou, ale přesto, že se z filmu dalo vytřískat víc, je z něj cítit erotický náboj. Kdo ho nezaregistroval o hodně přišel a bude to pro něj jen nudná pohádka bez kouzla. 60% (22.04.2012)

Docela hezká pohádka se spoustou zvláštností. Vůbec jsem nepochopil, jestli se postava Filipa Blažka umí teleportovat, nebo jestli jenom umí lézt hrozně rychle, celá ta postava byla zvláštní. Dějová linie s Korneliem Kudlou je podle mě parodie na Dona Quijota, hlavně tím jak si představuje nepřítele ve věcech, jeko například ve vyvěšených hadrech. Hlavní děj se mi docela líbil, jeho konec mě i mile překvapil. Všechny ostatní aspekty filmu byly fajn, ničím výrazé, ale dalo se na ně koukat. 6/10 (07.01.2023)

Bez ohledu na své zřetelné slabiny PERLOVÁ PANNA představuje jednak určitý, zčásti úspěšný průnik žánrů (pikareskní román a pohádka s bájí), jednak jasná převládnutí nepřehlédnutelných pozitiv. Básnická atmosféra, zdařilá snaha o postižení drsností doby a jeden z mimořádných hereckých výkonů tradičně skvělého herce Jaromíra Hanzlíka netvoří zdaleka jejich vyčerpávající výčet. Základní idea - čest a poctivost vítězící, je-li třeba, i silou - rovněž působí v kontextu devadesátých let a jejich bledničkových postav téměř revolučně. Naopak děj jinak působivého díla retardují vedle ne zcela zvládnutého průniku žánrů neúnosně dlouhé a ve své podstatě zbytečné soubojové scény, za hranicemi pochopení je Lukavského papírem šustící postava a jen obtížně lze pochopit smysluplnost značné části scén s potulnými herci i pijáckých replik Jana Hartla a Oty Jiráka. Budí to dojem sporého námětu a snahy dodržet stůj co stůj potřebnou, předem objednanou dobu trvání. A se standardem, jehož úroveň je v polistopadovém kontextu vysoko nad průměrem doby. (08.04.2008)

Neotřelá, působivá a trochu nostalgická pohádka o hledání, lásce a perlách. Nebo pro děti převyprávěný rytířský román. Nebo příběh o psychopatickém malíři a kouzlech. Ať to je žánrově cokoliv, tak to má své kouzlo a to nemluvím o tom kouzlu, které se vztahuje k těm perlám, myslím kouzlo toho příběhu. Mimochodem, kdo z vás si taky všiml filmového psa - "Kopretiny" z Císaře a tambora? (05.09.2010)