Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Tři bratři dostanou od mistrů, u kterých se vyučili, vzácné dary. První stoleček, který sám prostírá, druhý oslíka, z něhož se sypou dukáty a třetí kožený pytel s obuškem. Nejmladší bratr byl z nevšedního daru udiven, ale netuší, že ho bude brzy potřebovat... (oficiální text distributora)

Recenze (27)

Armin82 odpad!

všechny recenze uživatele

Marnej pokus fritzků oživit jednu českou legendu, kterej jim ale vůbec nevyšel. Proti němcům nic nemám, ale něco solidního natočit a ještě k tomu pohádku, to je pro ně příliš velký sousto. Jednak nemají dobrý herce, druhak mají dost specifickej humor, kterej málokdo chápe. Nějaký filmový myšlení a vžití se do diváka, u nich taky postrádam. Já vlastně ani nemůžu říct, že by se mi na tom něco líbilo--->10% za snahu ()

Jezinka.Jezinka 

všechny recenze uživatele

Tři bratři, tři řemesla, tři kouzelné předměty, mluvící koza, oslík, bílý psík a vesnický idiot (nikoli jeden ze tří dříve zmíněných bratří) v klasické německé pohádce, jejíž česká verze je neskonale lepší, i když v té není mluvící koza. Ač je pohádka typicky německá, i když nedokážu přesně definovat čím, ale poznala jsem to po pár vteřinách, když jsem na ni náhodou přepnula, není zdaleka tak špatná, jak se zdá ze zdejšího hodnocení. Není ale ani zdaleka tak dobrá, jak by s tím oslem, psem a kozou mohla být. ()

Reklama

JBpivosaj odpad!

všechny recenze uživatele

Ještě horší efekty než v roce 1955 ? To snad ne! 3 adolescenti, co si ani nezapamatujou správně příkaz pro své "kouzelné" veci a zvíře, je fakt trapné. Další hnůj jako Kosmáček, Sněženka a Ruženka....Snad už neuvidím nic podobného ! Když hraný pohádky, tak ty starý. Když nový, tak animovaný, jinak tohle nemá prostě cenu. ()

Jirkacek 

všechny recenze uživatele

Televizní pohádka z německé produkce Stolečku, prostři se! z roku 2008 dlouho unikala mým očím a tak jsem ji shlédl až na začátku roku 2020. Pravda je, že jsem nikdy nijak pohádky bratří Grimmů nevyhledával, protože jsem vždy měl raději ty naše české. Pohádky jsem jako dítě pochopitelně miloval a v období socialismu se vždy těšil na nový štědrovečerní přídavek a samozřejmě také na opakování těch starších, protože v době dvou televizních programů se na obrazovkách objevovaly jen vzácně. V dospělém věku pro mne pohádkové příběhy představovaly hlavně únik z reálného světa, jehož pochopení pro mne bylo s přibývajícím věkem čím dál složitější. Ale vraťme se k pohádce Stolečku, prostři se!, na kterou jsem byl zvědavý hlavně z toho důvodu, jak si povede v konfrontaci z kvalitními starými pohádkami. Hlavním hrdinou byl nejmladší ze tří bratrů Max (Remo Schulze), který nebyl zrovna šikovný a jeho otec mu neustále něco vyčítal. Jednoho dne jeho dva starší bratři Emil (Franz Xaver Brückner) a Jockel (Christian Polito) odešli do světa, aby se naučili nějakému řemeslu a tak se spolu rozloučili, i když jim Max záviděl. Toužil se také prosadit a získat respekt nejen u svého otce (Helmut Zierl), ale rovněž u dívky z vesnice jménem Lotte (Linn Sara Reusse), kterou chtěla matka (Karin Thaler) provdat za syna bohatého statkáře, protože neměla manžela a peníze. Jednou měl napást mluvící kozu a i když to udělal, mlsná potvora si stěžovala u pantáty a i když Max tvrdil, že se nažrala dost, otec věřil spíše koze. Zklamaný Max tedy další den odešel do světa, ale slíbil otci i Lotte, že se někdy vrátí domů a krásnou dívku si vezme za ženu. Na cestě do světa zachránil psa, kterého chtěl jeho pán zbít a tak už kráčeli dva. Zanedlouho byl v lese napaden lupiči (náčelník Ingo Naujoks), kteří mu sebrali jediné jídlo a tak měli oba hlad. Potom narazili na pěkný dům chudého krejčího (Winfried Glatzeder), u něhož díky své poctivosti dostali najíst a dokonce se u něj začal učit řemeslu. Nešikovný Max si dost užil, než se naučil šít, nicméně ho napadlo vyrobit kalhoty s kšandami, které do té doby nikdo nevyráběl. Krejčí novému vynálezu nevěřil, jak se však ukázalo, byl to zlomový moment pro všechny. Jednoho dne si totiž přijel bohatý pán (Dietmar Bär) pro peníze za pronájem domu, ale krejčí ani jeho žena (Ursula Karusseit) neměli peníze. Boháč tedy souhlasil s tím, že si od krejčího koupí nějaké kalhoty místo nájmu, ale žádné mu nebyly dobré, dokud si nevyzkoušel ty od Maxe. Byl s nimi tak spokojený, že zanedlouho přivedl další pány, kteří si je nechali ušít a brzy je nosili lidé po celé zemi. Spokojený krejčí pochopil, že se Max přece jenom dokázal vyučit svému řemeslu a tak se s ním rozloučil a za odměnu mu dal na cestu známý obušek v pytli. Cestou domů zmlátil obuškem lupiče a pak se setkal se svými bratry v lese, kteří se také vyučili řemeslu – nejstarší Emil truhlářem a prostřední Jockel mlynářem. A protože se oba rovněž osvědčili, dostalo se i jim neobvyklé odměny. Zatímco Emil si vysloužil kouzelný stoleček, který na přání prostíral ty nejvybranější pochoutky, Jockel si domů vedl osla, kterému stačilo říci „Oslíčku, otřes se!“, a už se z něj sypaly dukáty. Oba však o kouzelné předměty přišli, když se jimi neprozřetelně pochlubili hamižnému hostinskému, který je vyměnil za obyčejné zvíře a stolek. Max se rozhodl svým bratrům pomoci a šel do hospody, kde s pomocí obušku namlátil hamižnému majiteli (Michael Brandner) i svůdné hostinské (Christine Neubauer). Pak se už všichni tři vrátili domů ke šťastnému otci právě včas, aby se Lotte nemusel vdávat za tlustého syna statkáře. Ženichův otec dostal zaplaceno oslími dukáty a Max si tak mohl vzít Lotte za ženu. A ještě jedna svatba byla, když se otec tří synů vzal maminku Lotte. A byl konec. Pohádka tak skončila jako téměř vždy dobře, nicméně právě u těch z produkce bratří Grimmů bych se nedivil, kdyby tomu tak nebylo. Pohádka se mi docela líbila, tak ta naše česká s názvem Obušku s pytle ven s legendárním muzikantem Ladislavem Peškem, hostinským Josefem Beyvlem a kouzelným stařečkem Františkem Smolíkem, ta byla neskonale lepší. Ačkoliv byla pohádka typicky německá, nebyla zdaleka tak špatná, jak by se mohlo zdát ze zdejšího hodnocení, na druhou stranu mne nijak nenadchla a těch 60 minut docela uteklo. Suma sumárum, televizní pohádka Stolečku, prostři se! ode mne získala dvě prostřené hvězdy **. () (méně) (více)

Adalbert 

všechny recenze uživatele

Tischlein deck dich je uveden v Grimmových Kinder- und Hausmärchen pod číslem 36. Snímek Ulricha Königa je klasickým televizním pojetím známého příběhu, který jako první zachytili v písemné podobě právě bratři Grimmové. Tato televizní pohádka je však ještě o jeden level bizarnější díky naprosto šíleně zakomponovaným rádoby "trikům", které jsou velkým soustem i pro rok 2008. Když to porovnám například s 53 let starším zpracováním Jaromíra Pleskota, ukáže se bizarnost animací v plné nahotě (korunu tomu všemu nasazuje mluvící koza). Určitá roztomilost toho celého mi však nedovoluje dát až příliš špatné hodnocení. ()

Galerie (19)

Zajímavosti (2)

  • Natáčení probíhalo od 14. 5. 2008 do 2. 6. 2008. Točilo v Německu v muzeu v přírodě a ve městě Detmold v Severním Porýní-Vestfálsku. (Pampa)
  • Jedná se o první pohádku ze série německých televizních pohádek „Sechs auf einen Streich“. (Pampa)

Reklama

Reklama