Adam a Otka

Vypadá to, že Jaromír Dvořáček četl úplně jinou předlohu než já. Pro mě byla kniha Bohumila Říhy přímočaré dobrodružství s několika jednoduchými charaktery a jedním postupně odkrývaným tajemstvím. Pan režisér v ní naopak viděl fantazijní cestu do dětské mysli. Tu se pokoušel evokovat téměř lyrickou atmosféřou, která se ovšem na pražském sídlišti buduje sakra těžko. Snažil se statečně a zbytečně, protože dlouhé mlčenlivé pasáže spíš nudí, než aby navozovaly kýženou náladu. Nepomohla mu ani hudba Zdeňka Lišky, která by se hodila kamkoliv jinam, ale sem opravdu ne. (18.02.2022)

I přes poměrně krátkou stopáž si režisér našel čas na dlouhatánské pasáže, ve kterých se v podstatě nic neděje, jen jsou provázeny typickou Liškovou hudbou. Jak už napsal gruzdej, atmosféra socialismu je vystižena dokonale. Uvědomělá Dvorská tak trochu pohrdá Brodským a označuje ho za podivína proto, že se nechce vystěhovat ze svého domku, který stojí v cestě výstavbě paneláků. Oko divákovo je potěšeno hezkou Schallerovou, aby bylo vzápětí znechuceno zjištěním, že tahle kočka chodí s Jandákem, kterého lze charakterizovat mnohými přirovnáními, bohužel však žádnými kladnými. Nepomůže ani, že se na konci rozejdou, protože ona kvůli tomu brečí místo aby jásala, no toto. Brabec je i přes svůj relativně mužný vzhled v chlapáckých postavách nepřesvědčivý od dob, kdy tak krásně ztvárnil hysterickou paní Zemanovou. A taky váhám, nakolik je tohle film vhodný pro děti... Furt je jim vtloukáno, že nemají skákat cizím osobám na bonbón a nikam s nimi nechodit, ale tady se Adam s Otkou klidně nechají odvézt z nádraží na sídliště úplně neznámou osobou a když teta není doma, neváhají a klidně jdou s Brodským k němu domů pod průhlednou záminkou prohlídky sbírky hodin. A nic se jim nestane. (06.06.2013)

Letní příběh dvou dětí, které jsou zvyklé na život na vesnici a příjezd do Prahy je pro ně plný nových zážitků i postav, které na sídlišti žijí. Velmi poeticky působí osoba starého hodináře (Vlastimil Brodský), který dětem ukazuje nejen staré hodiny, které mu tikají na zašlé stěně jeho domku, ale i jak má člověk správně vnímat čas a jeho hloubku. Dnes už přírodu a dětské radosti nikdo takto nenatočí, aby byl film milý a krasný stejně jako tento snímek z doby byť těžké normalizace, ale z doby kdy děti měly radost z maličkostí a každá hezká chvíle v nich zůstala na dlouhou dobu jako drahý kamínek. (27.01.2019)

V celku idylicky laděný příběh určený převážně pro dětského diváka. Ale i sem se dostala trocha té agitace. Je patrné, že počátkem sedmdesátých let měli soudruzi problémy s vystěhováváním z periférií, které se rozhodli zbourat, aby měli kde postavit mnohem komfortnější bydlení - paneláky. Aby posílili svou tézi, nechali si jí notně podpořit filmaři. Domky byly prezentovány jako chátrající vlhké objekty nevhodné pro bydlení socialistického člověka. (Stejný motiv najdeme Jak utopit doktora Mráčka nebo Okres na severu.) I to patřilo ke koloritu doby a je zde věrně zachyceno. Ovšem fousatému Bróďovi to slušelo a děti působily velice přirozeně. Pěkné jsou snové pasáže neodmyslitelně patřící k dětským filmům. Zdeněk Liška opisoval tak trochu sám od sebe, jsou patrné hudební motivy, které použil u majora Zemana. (24.04.2015)

"V Praze nejsou víly." Dedinské dietky na prázdninách v hlavnom meste. Naivne riskujú keď nasadnú Augustovi na korbu a vlezú Brodskému do baráku určeného k demolícii, ale v harmonickej normalizovanej realite sa im nič nestane. Aj betónová paneláková džungľa je vcelku idylická, vo výťahu stláča gombíky Schallerová s Kornovou platňou pod pazuchou, trhovkyňa ochotne poskytne zľavu, akurát miestni detskí rovesníci trochu zapárajú v rámci príjmacieho rituálu. Ako decko by ma premiera poetiky asi trochu nudila, ako dospelec oceňujem dobové zábery a atmosféru. Milé. (04.11.2022)