Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Proč lidé nezasáhnou, když se před jejich očima na ulici odehrává násilí? 13. března 1964 ubodal osmadvacetiletou Kitty Genovese na newyorské ulici její vrstevník Winston Moseley. Byly 3 hodiny ráno, přesto později vyšlo najevo, že vraždu nějakým způsobem zaregistrovalo 38 lidí v sousedství. Nikdo z nich se však neobtěžoval zvednout telefon. Vrah na její zavraždění potřeboval 50 minut, pozdě přivolaná policie přijela na místo činu za 2 minuty. Vědci Darley a Latane o čtyři roky později tuto nepochopitelnou lidskou vlastnost prozkoumají a pojmenují jako „Janovský syndrom", častěji též jako „syndrom nezúčastněného diváka". Žijeme o čtyřicet let později a musíme si přiznat, že se situace příliš nezměnila. Lidé stále páchají násilí a stále se mezi námi najde málo těch, kteří jsou ochotni pro neznámého a anonymního občana vzdát se svého pohodlí, případně si způsobit nějaké nepříjemnosti.
Režisér Radim Špaček přetavil téměř půlstoletí starý příběh v univerzální situaci a tu provokativním způsobem inscenoval na ulici, mezi nic netušícími chodci – diváky – a vlastně i aktéry. V originálním polohraném dokumentu uvidíme mimo jiné Jiřího Černého, Gabrielu Pyšnou nebo Pavla Opočenského. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (20)

Andresito 

všechny recenze uživatele

Originální dokument na zajímavé téma, kombinující názory odborníků a lidí, kteří podobnou situaci skutečně zažili se záběry zinscenovaných napadení nicnetušících lidí. To všechno by bylo fajn, kdyby se tvůrci nesnažili dokument ještě víc zatraktivnit příběhem kluka, který v metru náhodně na kameru zachytí napadení a začne se o problematiku víc zajímat. Ten je z velké části trapný a nezáživný, a nebýt celkem zajímavého konce, celý dokument by stáhl ještě hlouběji, což by si rozhodně nezasloužil. 60% ()

Dan9K 

všechny recenze uživatele

Opravdu nám chtěl ten chlapec s kamerou a dívka Gábina namluvit, že jejich rozhovory mezi sebou a vlastně kýmkoliv dalším jsou autentické? To snad ani neměli v plánu, protože při sledování jejich kreací aby se člověk hanbou propadnul. Být dokument složen jen z poznatků (snad) odborníků, měl by vysokou úroveň, neboť fenomén, jímž se zabývá, je velmi podstatný. Ona rádobyhumorná, zbytečná a zcela nezvládnutá "hraná" složka strhává dokument jen těsně nad hranici odpadu. Závěrečná snová pasáž se supermanem je už pak jen pro otrlé. ()

Reklama

Isherwood odpad!

všechny recenze uživatele

Neskutečně pozérská intelektuálština, která se s cigaretou v jedné ruce a kamerou v druhé, snaží o hlubokou sondu do současné společnosti a její lhostejnosti k násilí. Hlavní hrdina je pouze arogantní spratek, který s vystupováním ‚sežral jsem všechnu moudrost světa‘ jenom spoluvytváří dojem, že je to všechno „fake“. Minimálně záběry z pražského dopravního podniku ano. Nevadilo by to, kdyby šlo alespoň rozpoznat, kde je to autorský záměr a kde už obyčejné filmařské diletantství, které hodinu pečlivě vytváří demagogii o tom, že jsme národ zbabělců, který se nedokáže postavit proti bezpráví. Jakákoliv absence druhého pohledu či výraznější (sebe)reflexe (ne, ten závěr v hospodě a trapná pointa nakonec to nespraví) je naprosto neomluvitelná. Nemám přehnané filmové cítění, ale dokument mě má něčím obohatit. Tohle pouze do krve urazilo! ()

ichtiandr 

všechny recenze uživatele

Suhlas. Tema zaujimava. "Dokument" pozostava z casti, ktora tvori akoze kostru nejakeho pribehu a casti kde sa k problematike vyjadruju odbornici. Hrana cast absolutne mimo, fakt slabota. Nerozumiem vobec na co tam bola. Nestacilo nakrutit fingovane indicenty, reakcie ludi na ne a nejaky ten komentar odbornikov? Zaujali ma fakt iba komentare odbornikov. Tazko ale pozerat dokument, kde so zaujmom pozerate nazory odbornikov a za okamih uz len zhnusene hodnotite absolutne nulove vykony v hranej casti. Pobavila ma len fingovana scena bitky ku koncu, kvoli jej humornemu vyzneniu. Inak fakt slabota. zaver: Napad dobry, spracovanie fakt slabe. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Polo-dokument o sociologickém experimentu, který je sám sociologickým experimentem. Do sebe zahleděným a (úmyslně?) bolestivě trapným. Nakonec už vůbec není důležité „co“, nýbrž pouze „jak“. Být tvůrci důslednější, vznikne počin polovinou diváků obdivovaný, polovinou nenáviděný. Takto to není nic proti ničemu. Andy Kaufman by každopádně měl radost. 55% ()

Galerie (9)

Reklama

Reklama