Turínský kůň

LFŠ 2011 | Absolutní dno již tak temné studně. Naproti totální depce z filmu vyvěrá, že si ho Tarr, jakkoli je to možné, pojal jako komedii - vyprávěč solí hlášky a Ohlsdorferova reakce na monolog jeho souseda je stěr roku. Nejen formálně dost možná nejlepší režisérův počin. (31.07.2011)

Záchvěv. Miliony záchvěvů. Bůh je mrtev. A lidé se nikdy nehnou z místa. A ta prázdnota. Duševní. Zůstává. Prostupuje. Je tady všude. Turínský kůň. Něco, co se nedá oznámkovat hvězdičkami. Nedá se zařadit do kategorie nejoblíbenějších. Ale. Stojí nadevším. Víc teď napsat nedokážu. (12.02.2012)

Je to opravdu totální pocitový a filmový mazec. Nádherný obrazový kompozice, který mají svůj smysl. Plno symbolů, který nelze rozklíčovat. Kouzlo tohohle filmu podle mě tkví v tom, jak se zabývá obyčejným životem - pět dní sledujeme monotóní život otce (zřejmě po mrtvici) a dcery, který naruší pouze tři zásadnější události, jenž trvaj ale dohromady tak dvacet minut. Turínský kůň je o nádheře obyčejnosti, úpadku civilizace a kouzlu odlehlých krajin. Tarr tu navíc pracuje s jedním hudebním motivem, který je úžasně depresivní a navíc se vůbec neoposlouchá. Strašně zajímavý film, kterej neni jednoduchej na pochopení, ale má v sobě hrozný bohatství. A důležitý je podle mě ho nechat minimálně pár hodin rozležet v hlavě, protože ač se v něm děje prd, dá se o něm dlouho a dlouho přemýšlet. Hvězdičku strhávám za přepálenou délku - dvě a půl hodiny jsou opravdu až moc. Jinak ale parádní záležitost. 80% (14.09.2011)

Moje teorie. (07.04.2013)

Touto snímkou som objavil Maďarského "Tarkovského" Bélu Tarra. A tak ma neprekvapilo že nešlo o nejakú jednoduchú obrazovú omáčku. Ale veru, bolo to takmer nad moje sily. Nie že by som nevedel čo sa deje pred mojimi očami alebo by som v Lynchovských manieroch nedokázal uchytiť plynulosť času ale samotná výpoveď bez absencie krátkych a dynamických strihov robí s tohoto, pre diváka, nekonečne trvajúce sústo ktoré nemožno len tak jednoducho stráviť. U mňa je to šťastie že, dlhé nábehy kamery a dlhé zábery v ktorom sa toho deje viac než dosť sú mnou veľmi obľúbené a cenené takže som si to takpovediac užíval aj keď trvanie 155 minút bolo viac než dosť. Celí dej sa krúti okolo dvojčlennej vidieckej rodiny ktorá žije na opustenej farme mimo civilizácie. Dej sa odohráva takpovediac symbolicky na sklonku jesene a je rozdelený do šiestich dňov ktoré sa svojim obsahom a realistickým zobrazením opakujú. Ide o monotónnosť rodinného života. V podstate ide o naturalistickú poéziu (30.08.2014)

Pri záverečných titulkoch som zostala bez slov. Bola som pripravená na niečo divné, ničnehovoriace, zdĺhavé. Turínsky kôň nie je ani jedno. Zvláštny áno, nič také som doposiaľ nevidela. Každý záber tu niečím dýcha, zdvíhajúci sa vietor znepokojuje, nádherná hudba doslova deprimuje. Spôsob akým sa samotný film vyjadruje a posúva dej dopredu je fascinujúci. Nehľadala by som v ňom nejaký obrovský skrytý význam, naopak si myslím, že Béla Tarr zobral život taký, aký je a zachytil ho. Ako sa mu podarilo, že som bola fascinovaná niekoľko minútovými zábermi na dvoch ľudí ktorí jedia a pozerajú z okna, neviem. Na jednej strane ma mrzí, aj som rada, že som na film nebola sama. Inak by si ma rozobral tak, že by som dnes nespala. (22.06.2016)

Jsou to jenom další dny, další dny hlubokého zatracení a prázdnoty, které se ale chýlí ke svému neodvratnému konci. (29.01.2017)

Rád bych se vyhnul patetickým reakcím. Ale sakra... Po skončení projekce jsem si konsternovaně chtěl dát cigaretu: kouřím, přemýšlím, koukám do blba, snažím se vyhnout diskuzím a najednou se koukám na ruce, že už kouřím bez povšimnutí filtr... Rozhodně je skvělý film, působivý film, ale taková je už tvorba Bély Tarra. Těším se na druhou projekci na LFŠ, abych o filmu mohl říct i něco zajímavého. :) (10.07.2011)

Okrajové podmínky - barva: černobílá (low key), živel: vítr, zvíře: kůň, folosof: Friedrich Nietzsche, László Krasznahorkai, metoda: sekvence v reálném čase, projekce: bez titulků, pixelizace při větším závanu větru, příběh: kůň přestal táhnout, ve studni došla voda, došel petrolej, už ani bramboro nemá smysl jíst.... Jestliže Carl Theodor Dreyer ukončil svojí Pannou orleánskou (1928) jednu část dějin filmu (němá dokonalost), pak totéž se "podařilo" po bezmála sto letech i Bélovi Tarrovi (smrt filmu). Snad už ani nejde o film, ale o procházku galerií, v reálném čase se měnících fotografií, kompozičně dokonalých fotografií... Promítám film známým, po zhruba pětiminutových částech (nebylo by správné přepínat necvičené filmové diváky) a mám úspěch: film/fotografie se líbí... V poslední době se nejen citliví lidé, ale i filmoví režiséři pídí po všech možných poselstvích z neevropských civizací (inuité, indiáni, aboriginálové a pod.), tady jim roste přímo u baráku, byť je to bylina poměrně hořká a jmenuje se Turínský kůň (neplést s tuřínem). (25.03.2014)

Nekompromisní jízda! Film hodně "nepřátelský" k divákovi. Sjetý na několik záběrů. Proti tomuhle je Tarkovskij maximálně akční :-). Minimum zvratů, děje, slov. Jeden hudební motiv. Derzsi neskutečnej ( zajímalo by mě, jak by si vedl Krobot, který to měl prý hrát ). Chtěl jsem dát *** jako průsečík mezi maximálním hodnocením za formu a koncept a minimálním hodnocením za nudný děj. Ale když se mi to rozleželo, přidávám ještě jednu za odvahu. Navíc tenhle film narozdíl od řady dalších jen tak z hlavy nevysublimuje. Ale, že bych to musel vidět dvakrát... :-) ( 46. KVIFF ) (12.07.2011)

Vichr. Námaha koně, který urputně táhne vůz a snáší svůj úděl bez hlesu, zbrocený potem. Dlouhý záběr, který je mu věnován, není bez příčiny. Kůň to není krásný sám o sobě, ale v té situaci ano. Je tragicky krásný, jako celý film. Když dokončí svou denní práci, je odstrojen a odveden ke žlabu. Zítra bude vše stejné, i pozítří. Pokud se nezastaví čas. I to se může stát. Hospodář, jeho mlčenlivý a stejně urputný majitel, je na tom stejně. Ráno ho dcera ustrojí, on odvede svůj díl, bude odstrojen a odveden ke žlabu. A bude to stejné i zítra, dokud se nezastaví čas. A když se čas zastaví, co potom? Ještě chvíli, snad ze zvyku, budou všichni dělat to stejné; snad je jim to předurčeno.           Hospodářova dcera se stejnou zarputilou pílí koná svoje povinnosti, bez stížností a bez naděje, ale bez naděje nač? Když ji sledujeme, jak jí svůj denní příděl, vždy stejně a oproti svému otci vybraným způsobem, vyvstane myšlenka: jak se vlastně liší od svých souputnic v bohatších sídlech? Horším oděvem? Chudou stravou? Vnitřním životem, o němž nic nevíme? Kam vlastně patří? A co její otec, je to nevzdělaný venkovan, nebo Atlas, na jehož bedrech spočívá tíha celého světa? Jen na úhlu pohledu závisí, zda jím výsměšně pohrdneme, nebo se s ním s trpkostí ztotožníme.           Týdenní martyrium nejistoty a opakování vedoucího ke smíření přeruší jen návštěva souseda, který zvěstuje zlou novinu, a cikánů, svobodně mířících do Nového světa. Nevíme, jestli tam dorazí, ale zkusí to. Filmem zní stále stejný temný hudební motiv. Věci jsou stejné a horší, padá tma a nyní vím, že téma mně již známé z Werckmeisterových harmonií se dobírá nové pointy. Nebo přesněji tu původní završuje. Řečeno slovy klasika: To svět se posral.                                                                                                                                                              Turínský kůň sestává z mnoha nekonečně dlouhých záběrů. Má obrovskou sílu, nejen kvůli obrazu a neutuchajícímu zvuku vichřice, ale i proto, že nad každou z nerozdílných situací se může divák donekonečna zamýšlet. Má-li ovšem nad čím. Nebo má-li důvod? Je to film, který funguje spíš jako obraz — stačí se v oblíbené galerii posadit na lavici a vnímat, nechat se ovlivňovat. Proč jsem vlastně nedal pět hvězdiček? To ještě nevím. Anebo vím? Moc dlouhý asi. (08.08.2011)

jeden gigantický zhmotnený smútok z tristnosti existencie, maďarský klon "mono no aware" a "lacrimae rerum" ...... koniec vôle = koniec času..... čas a vôla sú v nepriamo úmernom vzťahu, a na tom nikto, nikdy a nič nezmení.... len ma napadá taká kacírska myšlienka, či takéto filmy neotupujú tú vôlu ešte rýchlejšie, ako je to prirodzené a zdravé?... No ale keďže som na sebe už dávnejšie spozoroval, že podvedome inklinujem k apokalyptickým, kataklizmatickým, katarzným, sebadeštrukčným a iným pateticko-narcistickým víziám, nemohol som pohrdnúť ani týmto nihilistickým manifestom :) (18.07.2012)

musím tento film hodnotit tak slabě, protože bych bez přetáčení nevydržel až do konce. Věděl jsem, že příběh tam nebude a spíš se asi režisér snažil o vytvoření pocitu beznaděje, což se mu podařilo i v mém případě, jen jsem film zvládl za necelou hodinu ;-). Možná je to pro některé kacířské vůči Tarrovu uměleckému dílu - mají pravdu a bránit se nebudu. Nejsem prostě cílový divák, i když z filmu cítím, že si s ním dal práci a určitě si najde své publikum. Já přece jen potřebuji od filmu víc smysluplnějšího děje a větší tempo a střih. To se pak opravdu můžu klidně dvě a půl hodiny dívat z okna - i tam si najdu něco zajímavého. [ PŘÍBĚH: 1 /// NÁLADA: 0 /// ART: 3 /// STYL: 3 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (21.05.2012)

Pocta kráse pomalosti. Toto je nádherný film o konci světa. (16.08.2011)

Dostal som napad - natocit film pe vystudovanych filmovych teoretikov -elitarov . bude to 5 hodin trvajuci film o tom, ako muchy kladu vajicka do hovna. 5 % (17.05.2016)

Jsem rád, že se někdo pokusil v dnešní době natočit film, kde se nemluví slovy, ale obrazem. Jenže tohle se nepovedlo. Prostředí a hudba je přímo připravená pro depresivní art, jenže Tarr tu ujíždí na natáčení dlouhých záběrů. A věřte mi, nebavilo to. Ano, někomu dlouhé záběry fungují (Tarkovskij), ale Tarr je dělá pro to, že si v nich libuje, jenže je nezvládá udělat zajímavě. A tím vše padá. Taky když se jednotlivé záběry opakují pořád dokola (loupání brambor), nebudou fungovat na pátý pokus, na což Tarr zapomněl. Většina záběrů je nezajímavá a dlouhá, aby byla prostě dlouhá. Vlastně jediné povedené záběry jsou ty, kdy někdo kouká skrze okno (ale jenom napoprvé, pak to nefunguje) a finále, které je hodně depresivní. Ze začátku zajímavá hudba pak začne být trošku na obtíž. Ne, není tak silná, aby utáhla celý film. A i ten příběh je celkem šílený - Lidstvo je kruté, jak na sebe, tak na zvířata, v něco věří, ale neexistuje jakákoli naděje a je jen na nás, jak moc se chceme v naší bezradnosti trápit? Možná je lepší přestat se snažit a vše vzdát... Jako vážně? Jsem blb, nebo je tohle myšlenka filmu? A nebo je celý film v tom, že měl Tarr deprese a vyblil je do filmu. Pravda bude asi uprostřed. Nejlepší na celém filmu je ten příběh na začátku, škoda, že se toho film nedržel. 2* (26.07.2018)

Turínským koněm se nehovoří nic, co již nebylo Tarrem řečeno. A nehovoří se to lépe ani rafinovaněji či avantgardněji. Ono na tom vlastně není vůbec nic důmyslného a složitého přiblížit divákovi lidské vyprázdnění, lopocení a nesmyslnost tím, že ho necháte v reálném čase prožít filmový čas postav. Tvůrce na to jen musí mít koule; což ale diváci znalí Tarra o něm již dávno ví. A proto se pro mě za technicky dokonalým až magickým provedením bohužel skrývá jistá autorská neupřímnost, vykalkulovatelnost intelektuálního přijetí diváky či dokonce takový malý výsměch tomu, jak dobrovolně u jeho filmů trpíme. (31.07.2011)

Haec habui, quae dixi - Co jsem chtěl říci, řekl jsem. Dixi et animam levavi - Řekl jsem a ulevil jsem své duši. Finis coronat opus - Konec korunuje dílo. ___ God´s decreation. Pomalé uhasínání naplněné vyčerpané existence - Božské i lidské. ___ "Otec a dcera se dívají do okna stejně, jak my se díváme na obrazovku: pořád na něco čekáme, ale není na co čekat - nic se nestane. Ano, všechny jejich úkony se opakují. A co naše činnosti - neopakují se snad? Každé ráno vstáváme z postele a oblíkáme se, nikdo tomu však neříká hrůza. Nicméně je něco špatného, něco se rozladilo v tomto světě, a všichni to cítí." (Béla Tarr) ___ "Když uléhám, ptám se: Kdy už vstanu? a pak zase : Kdy se snese večer? Syt jsem toho, na lůžku se převalovat do rozbřesku." (Jób 7, 4)___ Konstatace: Bůh se stará o své věci, lidé ať se starají o své věci sami. Ite, missia est - Jděte, jste propuštěni. ___ S filmem je to stejné jako se světem - když zhasne zdroj světla, všechny obrazy mizí a zůstává jen slovo nebo ticho. S Turínským koněm je to stejné jako se životem: trvá sice celou věčnost, ale na konci mu chybí nějakých 10-15 minut - konec je totiž vždy náhlý, i když stále očekávaný. Turínský kůň je metafilm podávající vyčerpávající výpověď nezáviděníhodnosti lidského osudu a potažmo i Božího. ___ Bohu dávám za jeho opus kouli, Tarrovi - dobrou ... noc. Společný tvůrčí výsledek těchto dvou tedy hodnotím čtyřmi hvězdičkami za tu umořující délku, která je nutná k tomu, aby člověku nakonec došla ta velikost a ojedinělost každého slova i každého konání a zároveň jejich marnost nad marnost. ___ Interview s Bélou Tarrem viz http://aelitafrommars.blog.cz/1202 (06.02.2012)

Černobílý, metaforami prolezlý filmový organismus těsně před apokalypsou a vlastním zánikem, zároveň (snad) poslední Tarrův zdvižený prst způsobu života moderní společnosti. ~ Univerzální umělecký koncert s brilantní promyšlenou kamerou (typické několikaminutové záběry) sledující otce a dceru, kterak až s rituální pravidelností konají každodenní úkony (chození pro vodu do studny, vaření a jedení brambor, spaní, oblékání, koukání z okna, pití pálenky…). Automatismus, prázdnota, nicota. Téměř žádná slova. Člověk není nejsilnější a nejdokonalejší (viz počasí, vyschlou studnu, zhasínající lampu, koně odmítajícího táhnout vůz apod.). Jeden jediný, neustále se opakující hudební motiv zneklidňuje, deptá, podporuje apokalyptický ráz. ~ Zřejmě jen málokdo se na toto mimořádné podobenství bude dívat v pravidelnějších intervalech, ale jeho kvality jsou neoddiskutovatelné. Za mě tedy rozhodně jeden z největších filmových zážitků posledních měsíců. Spirituální klenot. Poselství. Dvou a půl hodinová vichřice, která ustane a zbude jenom ticho a tma. (11.02.2012)

Moje první setkání s Bélou Tarrem, ve skutečnosti jsem vůbec netušil, do čeho jdu. Při odchodu s kina jsem si říkal fajn, ale mohlo to být kratší. Ale jak jsem o filmu začal přemýšlet, tak mi došlo, že vlastně nemohlo... P. S. Film měl 19, slovy devatenáct střihů, předěly kapitol nepočítaje. (29.02.2012)