Pěst plná hněvu

Študent bojových umení (Bruce Lee) väčšinou nezvláda svoj hnev, čím nevzdáva česť svojmu mŕtvemu majstrovi, za ktorým tak veľmi smúti. Vo filme si môžeme všimnúť, že pomsta veci nerieši, ale komplikuje, no opakovane je nám spomínaný študent servírovaný ako najväčší hrdina a ešte aj v závere, keď ide do väzenia, je oslavovaný... Zloba opozičnej japonskej školy je daná do súvisu aj s rozpustilosťou mravov. No táto súvislosť je však dosť nevýrazná, "vďaka" zbytočne výraznému tancu, ktorý tu zobrazuje spomínanú mravnú neviazanosť. (22.06.2007)

Ti Japonci jsou ale zlí. Schválně staví své jaderné elektrárny do cest vlnám tsunami, v zátoce máchají delfíny v krvavé lázni a nyní by ještě chtěli pošlapat odkaz čínského mistra Huo Yuan Jia? To Chen nedovolí, takže nunčaky k akci připravit a jde se porcovat Japonce ve velkém. Je to sice plné asijsky nervních hovorů, bojovníci přitom ještě nelétají zavěšeni na šňůrách, Chenovy převleky budí pobavený úsměv a závěr neobsahuje žádnou vymazlenou scénáristickou kličku, ale kdo ještě tápe v pohybových vzorcích k sejmutí třiceti soupeřů za minutu, tak si tady rozhodně může doplnit vzdělání. (08.03.2014)

Nemám problém od sebe rozeznat Bruce Leeho a Jackie Chana či nanuk od nunčaku, ale asijské martial art mely mě zkrátka neberou a ono se není co divit. Pěst plná hněvu měla být jedním z žánrových majstrštyků, ale co mi vlastně nabídla? Mistra Lee Jun-fana střídajícího pózy zádumčivý, pochybovačný a nasraný, asi patnáct minut bojů (když u toho zrovna není Bruce, připomíná to spíš kočkování trojice Larry, Moe a Curly) a teatrální příběh, který je retardovaný jak šanghajský drožkář s polovinou mozku. No dogs and Chinese allowed.. (19.06.2017)

O tomhle filmu se často mluví jako o nejlepším Bruce Leeho filmu, já si to však nemyslím. Ze čtyř filmů, které dokončil, je Fist of fury rozhodně nejvíc poplatná HK kung-fu produkci – jedná se o souboj dvou různých škol, okořeněný ještě o rivalitu mezi Japonci a Číňany, což byla tehdy poměrně časté téma bojových filmů. Ve filmu není ani špetka humoru, který se v obou pozdějších Leeho filmech docela osvědčil (hlavně ve Way of the dragon), a sází se tu spíš na emoce, dramatičnost. To nějak nevychází – film působí často dlouhavě. Další problém jsem měl s chápáním Leeho postavy – ten tu hraje nejlepšího žáka svého Mistra – když učitele zabijí, žák nevidí jinou možnost než pomstu. Lee se tak mění ve vraždící stroj, který dřív mlátí než přemýšlí. Postava tedy není záporná, ale vzhledem ke svému běsnění ani kladná. Člověk pak přemýšlí jestli mu má v soubojích fandit, když ví, že proti Leemu nemá nikdo šanci – on to taky ví – a kosí jednoho za druhým. Myslím, že tu pak dochází k jakémusi rozporu, který, alespoň ve mně, vyvolává jakousi netečnost k tomu, co se dál stane. Scény soubojů jsou jinak samozřejmě perfektní. (12.09.2005)

Spousta lidí tady srovnává Fist of fury a remake Fist of legend. Proto tento komentář přikládám k oběma filmům. Zatímco Bruceův Chen je plný vzteku a nenávisti, Jetův Chen je vyrovnaný a klidný bojovník. A to je základní rozdíl mezi oběma filmy. Fist of legend nám ukazuje spoustu vypiplaných soubojů, nádhernou choreografii a ladného kung-fu. Fist of fury nám ukazuje tvrdé a rychlé údery Bruce Lee, které jsou jasně vedené k cíli zabít, nebo alespoň hodně ublížit. Fist of legend je film o kung-fu, bojový a akcí nabitý. Fist of fury je drama proložené několika zabijáckými údery, o pomstě a vzteku. A ten Bruce ukazuje dokonale v každém záběru. Tyto dva filmy nelze srovnávat. Fist of legend je převážně o soubojích, Fist of fury je převážně o myšlence. (14.10.2011)