Průvodce

Značně neuchopitelný a celkově poněkud chladný začátek, který v celkovém měřítku působí jako hodinu dlouhý úvod do života Daiga, by vás neměl odradit. Průvodce je totiž i přes odlišnost kultur poctivým lidským dramatem o osudu jednoho neúspěšného muzikanta, který se pokouší nalézt svůj nový smysle života. A překvapivě jej nalézá coby společník na ceste k poslednímu odpočinku pro zesnulé. Snímek je kvalitním zástupcem žánru, který nabízí širokou škálu emocí a dokazuje, že i přes odlišnost kultur a životních postojů, když se jedná o vzdání posledního holdu našim nejbližším, jsme ochotni odložit své masky všednosti. Škoda jen trochu nesedících humorně laděných pasáží. (26.05.2011)

Velmi zvláštní film tenhleten Okuribito. Na jednu stranu v něm je spousta nenásilně vložených vtipů a zábavy a na druhou stranu v některých scénách je to neuvěřitelná citová ždímačka a doják, který ale asi zapůsobí jen na určitého člověka s určitými předpoklady tak silně, aby dal rovnou pětku. Je tu všechno co se týká práce pohřební služby a jejího nejnovějšího zaměstnance Daiga, který ani neví nejdřív do čeho to vlastně jde, aby se ve výsledku změnil jeho pohled na život a na vlastní minulost a jeho život dostal nějaký nový smysl. Pochopitelně jsou tu i předsudky lidí vůči pracovníkům pohřební služby a následné problémy ve vztazích se sousedy i vlastní manželkou, ale ve výsledku to vyzní velmi pozitivně i přesto, jak dojemné a smutné to nakonec je. K tomu se nedá už nic moc dál psát. Pro mě osobně to mělo ještě mnohem silnější účinek díky určitým osobním důvodům, takže bych nemohla jít níž než na pětku, protože jsem brečela jak želva, ale jsem si jistá, že divák co se dokáže vcítit do filmu by tomu stejně tu nejmíň čtyřku dal :). (02.04.2011)

+4* velmi emotivní seznámení s obřadným rituálem ukládání do rakví. Přibližuje nám to melancholický klidně plynoucí příběh violoncellisty, který se tomuto umění učí, což mu i jeho okolí přináší nemalé strasti. Musím pochválit, že to režisér dokázal natočit s jemným nadhledem, takže se dočkáte i veselejších momentů. Hudební doprovod ještě o stupínek přidává k zážitku, i když to občas působí až kýčovitě. Přesto si minimálně silné 4 hvězdičky zaslouží. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 3 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (19.03.2016)

Koho neprostoupí po filmu myšlenka: "Uvidět Okuribito a zemřít," je necitelná zrůda. Vždyť teď už víte, že pohřeb bližního (vás) je jedna z nejhezčích věcí, které můžete svým příbuzným věnovat. Zkušený průvodce vás pěkně načančá, vymydlí, oblékne a tím se zacelí všechny rány, zaženou chmury. Někdy je to i legrace, ale to si musíte nechat narůst kozy, jste-li chlap, či vousy, jste-li žena. Nebo se nechat shnít. Pohřeb, to je jako když vaše nové štěnátko udělá svou první loužičku - úplně se sice neradujeme, ale kdo by se na toho roztomilého chlupáčka zlobil, ňění liž plafda? Průvodce však nevypráví dojemně pouze o smrti, ale i o manželství. Japonská žena, to je (téměř) bezpodmínečně milující tvor. Přijdete o práci, usmívá se na vás, máte cello na dluh 180 000 doláčů, usmívá se na vás, ale pozór - SPOILER - děláte profesionálního "pohřbívače" za těžké prachy a tajíte to před ní, co se asi stane? Tipoval jsem dvě možnosti. A) Dozví-li se to až v závěru filmu, bude se jistě opět usmívat a řekne manželovi: "Ty truhlíku, ty ses za to styděl? Dyť já tě mám ráda." B) Dozví-li se to dříve, bude se mračit, ale v závěru uvidí, jak nádherná je to práce a zase se usměje. Nikoliv C, ale B je správně. Ono je to ostatně dramaticky obloukovatější. Děj, který Průvodce rozehrává kolem vztahu hlavního hrdiny s otcem, to už je vůbec ryzí kýč. KONEC SPOILERU. Cellistou byl náš pohřbívač nejspíše proto, aby si mohl Hisaishi zaexhibovat. Hráli tam japonci, pohřeb byl japonský (ačkoliv, jeden Japonec mi říkal, že tam nic takového nemají - ale spíš jde o to, že už to v současnosti nemají), natočili to japonci v Japonsku, jedlo se tam japonské jídlo, ale japonský film to dle mého názoru není. (05.11.2010)

Za pěknými obrazy, pod libou hudbou od Hisaišiho se skrývá patos, nelogičnost, náhoda jak hrom a vůbec to má spoustu much. Je to hezký film, dá se na něj koukat a když člověk vypne toho hlodavého červíka tam v zadu v hlavě, aby to krucinál konečně přestal komentovat, tak se mu i bude hrozně moc líbit. Bohužel já tlačítko na vypnutí nenašla, takže film pro mě není nic jiným než průměrným dílem Japonců, kteří na tohle téma natočili jiné, snad i lepší věci (stačí si proklikat filmografii Jamazakiho Cutoma). Jsou tu dobří herci, obrazy na nádherné fotky, japonské předsudky (u kterých bylo jasné, jak skončí), ale to, co to všechno propojuje, stojí za starou bačkoru (a ne, opravdu nemluvím o té úžasné hudbě!). (15.04.2012)