poster

Průvodce

  • Japonsko

    Okuribito

  • Japonsko

    おくりびと

    (Japonsko)
  • anglický

    Departures

Drama

Japonsko, 2008, 130 min

Scénář:

Kundó Kojama

Kamera:

Takeši Hamada
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Aky
    *****

    Posmutnělé a součaně komické a extravagantní drama, které plyne pomalu a příjemně jako nevtíravá, vlídná hudba, která je provází. Pozorovat umění smutečních obřadů za staletí vypracovaných do lehkosti a dokonalosti člověka už samo o sobě smiřuje se smrtí, která nemusí postrádat poezii. Více jak dvě hodiny se nehraje o ničem jiném než o smrti a umírání, přičemž má člověk pocit, jako by ho houpali ve vlídné náruči.(27.10.2010)

  • Flego
    *****

    Skoro každý dotyk s japonským filmom zaručuje nevšedný filmový zážitok. Nie je tomu inak ani pri snímke Yojira Takitu. Rozprávanie o svojom živote, hudobnom talente či nevšednej práci, ktorú získal hlavný hrdina na základe inzerátu a netušil do čoho ide, je veľmi citlivou sondou do duše mladého muža, ktorý musel začať odznovu. Divák je konfrontovaný s kultúrnymi i rodinnými zvyklosťami súčasného japonského vidieka, ale najväčší zážitok prináša pohľad pod povrch. Núti nás premýšľať o mnohých veciach a robí to jedinečným sofistikovaným spôsobom. Režisér vniesol do deja až pietnu melanchóliu a treba podotknúť, že niektoré scény zaváňajú citovým vydieraním, ale takto sa na film nesmie pozerať. Bolo by to nepochopenie celej myšlienky. Lebo tento film je hlavne o premýšľaní. A o tom ako mnoho mŕtvych dokáže naučiť živých žiť. Musím sa pozastaviť pri hudbe Džó Hisaišiho, ktorý s pomocou Bramsovej Wiegenlied, Bachovej a Gounodovej Ave Marie či Beethovenovej 9. symfónie pomohol vytvoriť aj po hudobnej stránke výnimočné dielo.(21.10.2010)

  • jojinecko
    ****

    Za myšlienku a filozofický kontext dávam jasných *****. Ono, človek je len moment v čase a jeho odchod je ešte rýchlejším momentom a často krát je úcta k zomrelému, tak ako sa to tak pekne zobrazuje v tomto filme, len utópiou. Realita je rýchla, povrchná a nedôstojná. Nad tým všetkým som sa intenzívne počas (a hlavne po skončení) filmu zamýšlal a práve kvôli tomuto presahu si tento film budem pamätať. Ten "zvyšok" (formálna stránka) je presne to, kvôli čomu nie som fanúšik japonskej kinematografie a nestojí to za reč...:)(25.6.2012)

  • Sandiego
    ****

    Průvodce sice na sto hony zavání pečlivě vyváženou univerzalitou, snahou oslovit mimojaponské publikum a svěřit příběh do péče zaručeně fungující struktury, avšak to niktera nesnižuje konečný zážitek. Samozřejmé míšení černého humoru nejhlubšího zrna s jemnou lyrikou a jímavým rodinným dramatem vytváří směs, která je imunní vůči nadměrečnému sentimentu i zlehčování tématu. Scénami obřadu se daří přenášet důležitou životní filosofii, aniž by se plýtvalo prázdnými slovy a i jednoduchá symbolika zaručeně působí. Vše navíc korunuje slastná Hisaishiho smyčcová hudba. Nakonec vzniklo dílo, které se těžko pojmenovaným působením na afektivní stránku může zařadit mezi takové klenoty japonské kinematografie jako byl Ostrov či Legenda o Narajamě. Některé okamžiky tohoto filmu dosahují téže působivosti a úctyhodné pokory.(8.10.2011)

  • Radek99
    *****

    Oskar za nejlepší cizojazyčný film mne upozornil na tenhle melancholický snímek zkušeného japonského režiséra Yojiro Takita. Okuribito = Odchody... Krásný, pozvolna plynoucí děj, sofistikovaná filmová řeč, vhled do starobylých rituálů tradiční japonské společnosti, v první půli překvapivě komický, v druhé pak nekýčovitě sentimentální. Nejsem znalcem japonské kinematografie, ale otevřenost filmu západnímu divákovi byla dle mého nebývalá - Beethoven znějící na zkoušce symfonického orchestru, ,,západní" filmová hudba, časté odkazy ke křesťanství...Oskar jistě nebyl udělen jen náhodou... Vrcholně zajímavé je pak porovnání obou tak odlišných kultur - pracovní pozice (ale spíše poslání) ,,ukladač do rakví" hodně napoví o odlišnosti kultury, která své mrtvé v kruhu rodinném doprovází na onen svět, v té naší kultuře již byl fenomén smrti z osobního, rodinného i veřejného prostoru zcela vytlačen... A tradiční japonský rituál přípravy k rozloučení s nebožtíkem byl pak vrcholně estetickým zážitkem...(22.6.2009)

  • - Masahiro Motoki jako přípravu na natáčení podstoupil kurz obřadního ukládání do rakví u skutečného pohřebního mistra. Režisér Yojiro Takita se pak ůčastnil mnoha náhodných pohřebních obřadů, aby ve filmu zachytil skutečné chování pozůstalých. (Raztubyl)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace