poster

Průvodce

  • Japonsko

    Okuribito

  • Japonsko

    おくりびと

    (Japonsko)
  • anglický

    Departures

Drama

Japonsko, 2008, 130 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • nash.
    *****

    Pro plný prožitek filmu jsem nejprve musel přijmout velmi těžko uvěřitelnou premisu, že mladý Japonec střední třídy dobrovolně přijme nečistou práci, a jako burakumin se odřízne od zbytku společnosti. Jistě, oficiálně jsou dnes již rovnoprávnými, ve skutečnosti však „oficiálně“ nic neznamená. Teprve takto vybaven, mohl jsem si naplno prožít nádherný příběh, který mě znovu přesvědčil, že Japonci umí vzít ty nejpodivnější témata a vybrousit z nich naprosto dokonalé filmové klenoty. Ještě nikdy jsem neviděl tak dojemné a smutné a přesto svým způsobem optimistické zpracování smrti. Navíc s výborně vkomponovanou a citově velmi silnou linií rozbitého vztahu rodiče a dítěte, která mimo jiné otvírá také otázku smyslu života. Jemné, poklidné, křehké, přesto i nenápadně excentrické, občas ochucené černým humorem.(27.11.2014)

  • Subjektiv
    **

    Koho neprostoupí po filmu myšlenka: "Uvidět Okuribito a zemřít," je necitelná zrůda. Vždyť teď už víte, že pohřeb bližního (vás) je jedna z nejhezčích věcí, které můžete svým příbuzným věnovat. Zkušený průvodce vás pěkně načančá, vymydlí, oblékne a tím se zacelí všechny rány, zaženou chmury. Někdy je to i legrace, ale to si musíte nechat narůst kozy, jste-li chlap, či vousy, jste-li žena. Nebo se nechat shnít. Pohřeb, to je jako když vaše nové štěnátko udělá svou první loužičku - úplně se sice neradujeme, ale kdo by se na toho roztomilého chlupáčka zlobil, ňění liž plafda? Průvodce však nevypráví dojemně pouze o smrti, ale i o manželství. Japonská žena, to je (téměř) bezpodmínečně milující tvor. Přijdete o práci, usmívá se na vás, máte cello na dluh 180 000 doláčů, usmívá se na vás, ale pozór - SPOILER - děláte profesionálního "pohřbívače" za těžké prachy a tajíte to před ní, co se asi stane? Tipoval jsem dvě možnosti. A) Dozví-li se to až v závěru filmu, bude se jistě opět usmívat a řekne manželovi: "Ty truhlíku, ty ses za to styděl? Dyť já tě mám ráda." B) Dozví-li se to dříve, bude se mračit, ale v závěru uvidí, jak nádherná je to práce a zase se usměje. Nikoliv C, ale B je správně. Ono je to ostatně dramaticky obloukovatější. Děj, který Průvodce rozehrává kolem vztahu hlavního hrdiny s otcem, to už je vůbec ryzí kýč. KONEC SPOILERU. Cellistou byl náš pohřbívač nejspíše proto, aby si mohl Hisaishi zaexhibovat. Hráli tam japonci, pohřeb byl japonský (ačkoliv, jeden Japonec mi říkal, že tam nic takového nemají - ale spíš jde o to, že už to v současnosti nemají), natočili to japonci v Japonsku, jedlo se tam japonské jídlo, ale japonský film to dle mého názoru není.(5.11.2010)

  • Rudovous
    ****

    Navdzory jiste schematicnosti me tento film zaujal pro svuj jimavy, ale zaroven vlastne celkem dost cerny humor. Krasna hudba, skveli herci, pozvolne - pro me velmi prijemne tempo. Lze souhlasit se Subjektivem, ze film je svym zpusobem vlastne nejaponsky. Mozna take pro mnoztvi jistych klise. Nadruhou stranu nosne tema jez si tvurci vybrali je pro japoskou spolecnost vice nez tipicke. Nejen tedy smrt, ale pristup vetsinove spolecnosti ve vztahu k lidem pracujicim se zesnulimi.(27.2.2011)

  • Blizzard
    *****

    Japonci sice chrlí spoustu dramat a nutno dodat, že je z nich dost na velmi dobré úrovni, ale na rozdíl od korejské tvorby jsou svým způsobem více vážná a pro mě místy až těžkopádná. Ne však v tomto případě. Při sledování Departures jsem si připadal jako bych se díval na korejský film. Je lehký, smutný, ale obsahuje i správnou dávku výstřednosti a humoru. Snímek netrpí zdlouhavými a nudnými dialogy, klade důraz na detail a scény smutečních obřadů jsou skoro tak dokonalé jako některá umělecká díla. Masahiro Motoki, který si zahrál postavu Daiga je herec na svém místě, trochu nesmělý i roztržitý zároveň, ale postupně se z něj stává mistr ve svém oboru a teď se díky němu o to víc mohu těšit na film The Longest Night in Shanghai, který tu již nějaký ten pátek suším na disku a ne a ne se k němu dostat. Úchvatný je tu ale i skoro 73 letý Tsutomu Yamazaki - Ikuei Sasaki jinak řečeno boss, který má stručně řečeno dokonalé charisma. Někomu možná bude tohle filmové dílo připadat příliš sentimentální, ale nic není uměle vykonstruované či neopodstatněné a tak se bezduchá ždímačka emocí vůbec nekoná. V Departures zazní i spousta krásné hudby, tento poetický soundtrack stvořil Joe Hisaishi, kterého jistě není třeba dále představovat, i tentokrát odvedl vynikající práci. Na závěr bych rád ještě dodal, že tohle drama není jen obyčejným pojednáním o smutku a rozloučení se zesnulými, ale především chytře natočenou a výborně zahranou černou komedií, která vnesla svěží vítr mezi dramatickou tvorbu a i když se tento závan nese ve znamení smrti, je velmi vřelý a vítaný. (9/10)(27.3.2009)

  • Tsuki
    ****

    Japonské drama se zajímavý tématem - Jaké je to mít práci ukládače mrtvých do rakve? Je to něco, zač se stydět? Podřadná práce? Nebo je to přesně naopak? ... Sledujeme, jak se k této práci dostane mladý muž, který se cítí být ztracen ve svém životě. A v této práci nalézá svůj úděl. Stejně tak jeho okolí nakonec pochopí... neřekla bych, že se jedná o snímek na pohled "krásný", přece jen se zde obejevuje i ta trochu černého humoru, i když jen okrajově. Okuribito však rozhodně nepostrádá cit a myšlenku. ~(3,9)~(29.12.2009)

  • - Masahiro Motoki jako přípravu na natáčení podstoupil kurz obřadního ukládání do rakví u skutečného pohřebního mistra. Režisér Yojiro Takita se pak ůčastnil mnoha náhodných pohřebních obřadů, aby ve filmu zachytil skutečné chování pozůstalých. (Raztubyl)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace