Reklama

Reklama

The Doors - When You're Strange

  • USA When You're Strange (více)
Trailer

Americký rockový dokumentární film s komentářem Johnnyho Deppa.
Proslulý nezávislý scenárista a režisér Tom DiCillo (nar. 1953) využil v dokumentu o slavné rockové skupině The Doors: When You're Strange pouze pečlivě nashromážděné filmové a fotografické archivní materiály. Vyhnul se tak vzpomínkám pamětníků a na pozadí politické a společenské situace na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vytvořil nepřikrášlený portrét skupiny The Doors a především jejího zpěváka Jima Morrisona (1944–1971). Ten se svým krátkým bouřlivým životem nejvíc zasloužil o rozporuplnou pověst skupiny. Sebestředný Morrison (který původně studoval film!) se stylizoval do role pohledného a vyzývavého mladíka, ovšem drogy, alkohol a řada excesů při vystoupeních i mimo ně ukončila předčasně jeho život a tím i kariéru The Doors. Jejich hudba však žije dodnes a je nedílnou součástí doby, jak dokazuje např. Coppolova Apokalypsa, využívající působivým způsobem jejich skladbu The End. Dokument nás seznamuje se stěžejními událostmi i koncertními vystoupeními skupiny a je doprovázen důkladným komentářem v podání Johnnyho Deppa. Vznik, tvorba i rozpad skupiny jsou rovněž zobrazeny ve známém snímku Olivera Stonea The Doors (1991), v němž úlohu Morrisona přesvědčivě ztvárnil Val Kilmer. 
(Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (165)

ext_ 

všechny recenze uživatele

Manzarek s DiCillo prohlašovali, že tento dokument bude takový antiStone, že bude oproštěn od bludů, pomluv a legend jak vystřižených z deníku Blesk. To se sice úspěšně povedlo, nicméně vzniknul z toho dost bezpohlavní preparát, nemastný neslaný. A to přestože záběrů, které jsem v životě neviděl, je tam celkem dost. Nová fakta a zajímavosti, která nejsou dostupná v každé knížce nebo na Wiki, ale abyste hledali lupou. Škoda, zvlášť protože premiéra v kinech a na dvd byla odložena snad o rok a půl. ()

mcleod 

všechny recenze uživatele

Zajímavá historie výjimečné rockové kapely a výjimečné postavy rocku je doplněna o dobové záběry z koncertů, nahrávání, života kapely a především výbornou muziku. Co na tomto dokumentu hodně oceňuji, je zobrazení Jimova problému s pitím včetně vlivu okolí, které ho do těchto problémů neustále znovu neúmyslně vtahovalo. For the music is your special friend/ Dance on fire as it intends/ Music is your only friend/ Until the end. Působivý dokument stejně jako samotná neuvěřitelně originální hudba The Doors, která dokáže jak svojí hudební stránkou, tak svými myšlenkami oslovit i po 40 letech. ()

Reklama

KanjiVital 

všechny recenze uživatele

Je to už téměř 20 let od doby, kdy Oliver Stone natočil film THE DOORS. Po uvedení tohoto filmu rapidně vzrostl zájem o hudbu této legendární čtveřice a kultu Jima Morrisona. Myslím si, že i v případě tohoto originálního (výborný střih) dokumentu se tato úžasná hudba dostane dalším generacím, což je jenom dobře. Johnny Depp je známý svou slabostí pro Rock N' Roll, tím pádem propůjčení hlasu, který nás provází osudem jedné z nejlepších a nejvlivnějších rockových kapel pro něho muselo být obrovskou poctou. Pro mě, jakožto ortodoxního fanouška této legendy, dokument přinesl to, co už jsem viděl ve filmu a nebo četl v knize. Našli se tu však detaily o kterých jsem nevěděl (Manzarekovo hrání basové linky levou rukou, Jaggerova přítomnost na koncertě v první řadě (!!!)...). Oceňuji nápad s využitím scén z Jimbova pokusu o film (HWY: An American Pastoral). A v mých očích je to právě tento originální nápad, který dokument vyčleňuje od ostatních a posouvá o několik tříd výš. ()

F.man 

všechny recenze uživatele

Těžko přicházet u Doorsů s něčím novím. Přesto Tom DiCillo přišel s velkou řadou archivního materiálu, podchytil ty nejpodstatnější fragmenty kariéry Doors a Morrisona jako osobnosti a sehnal Johnny Deppa, jehož komentář k téhle skupině sedí více než dobře. Za mě spokojené čtyři hvězdy, možná že ta čtvrtá je však kvůli Doorsům samotným... ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Doors - to je historie spojená s mým mládím (když Doors vydávali svá alba) i stářím (většinu písní znám nazpaměť, a většinou když jedu vlakem čí autobusem, a dívám se na krajinu, tak si je v rachotu kol zpívám. Ale co z toho, že se Jim Morrison už v deset dopledne válel v některé pařížské hospodě pod stolem.... Všechno mě to ale přivádí zpět k jeho/jejich písničkám. A tak se na ně podívejme (především ty, které znám nazpaměť): 1. The Doors: „Soul Kitchen“ a „The Crystal Ship“, prostá nádhera; „Back Door Man“ silný cit pro blues, zde i na ostatních albech. 2. Strange Days: „Strange Days“, jak i depresivní může být krásné, skvěláá báseň i sama o sobě, a to se týká i „Love Me Two Times“ a „People Are Strange“, „When the Music's Over“ kromě verše "Cancel my subscription to the Resurrection / Send my credentials to the House of Detention" už trochu vyčpělé. 3. Waiting for the Sun: celé album nádherné, „Love Street“, „Summer's Almost Gone“, „Wintertime Love“, „Yes, the River Knows“, nádherné náladovky, které se dají sloučit do básnické sbírky "Když léto skončí (co si počneme)" „Five to One“ samozřejmě nepodceňovat. 4. The Soft Parade: album stojící trochu bokem, avšak „Shaman's Blues“ je druhou nejlepší bluesovou skladbou Doors a u „Wild Child“ se podařil pěkný filmový klip. 5. Morrison Hotel je jedním z nejlepších epických alb vůbec. Celý hudební stroj je namazán a vyladěn, že to lépe snad nejde. Ani jedna slabší píseň, i „Indian Summer“ sem krásně zapadá. A „Roadhouse Blues“ je spolu s "Someting Inside of Me" od Dannyho Kirwanan nejlepší písní od bílého bluesmana. Impozantní jsou vždy první dvě písě na každé straně. 6. L.A. Woman: morbidní „Cars Hiss By My Window“, drsné „The Changeling“, „Been Down So Long“ „L'America“, stroj funguje pořád dokonale, i když už ne tak hladce. ()

Galerie (21)

Zajímavosti (2)

  • Stejně jako ve snímku Mrtvý muž (1995) cituje postava Johnnyho Deppa básníka Williama Blakea. (4ward)
  • Název filmu je odvozen z refrénu písně People are Strange. (Zeebonk)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno