Sin Nombre

Fukunaga je v první půlhodině dost nejistý a příběh je v úvodu trochu zmatený, postupně ale začne získávat velmi realistické a docela děsivé obrysy. Hlavní hrdina je mladý kluk, kterého do gangu nedostala jeho povaha, ale sociální postavení. Člověk zkrátka ocení, že žije v o dost šťastnější zemi, ze které nemusí utíkat. Osobně bych ovšem nafackovala všem těm "namakámoš" latinos, kteří umějí střílet, ale pracovat už ne a to samé učí svoje děti. Takhle se z té žumpy nikdy nevyhrabou. (30.05.2010)

Spočiatku som sa preľakol, že ma stvoritelia Sin Nombre chcú nakŕmiť nejakým mexickým Slum(hot)dogom, teda príbehom pritiahnutým za vlasy a srsť, vycucaným z palca na nohe a za každú cenu snažiacim sa vytlačiť z divákovho oka nejakú tú slzu (alebo aspoň z ksichtu pupák). Našťastie sa nič také nekonalo. Príbeh teenagerov z Mexika a Hondurasu je ľahko uveriteľný, priamočiary a vzhľadom na predvedené civilné herectvo účinkujúcej mládeže, jednoduchú kameru šetriacu oko normálnym strihom, skoro skutočný. Skúsenému divákovi síce v polčase bude koniec viac než jasný, no menej ako štyri spokojné hviezdy si film nezaslúži. (01.06.2009)

Tak trochu mexický milionář z chatrče, teda bez milionů a ještě o něco syrovější. Líbí se mi ta neameričnost, pro našince má Sin Nombre až dokumentární hodnotu, vidíme prostředí, do jakých se zahraniční štáby ani neodváží, neřešitelná problematika gangů a zoufalá snaha lidí dostat se do vysněné země. Vynikající kamera. (26.11.2009)

Gang je navždy a když zabijete vůdce, tak se před rozzuřenýma Mexikáncema neschováte ani na Sibiři. Drsný až brutální film a především pravdivý, což podtrhují herci, u nichž jsem si chtě nechtě položil otázku, zda z podobného prostředí skutečně nepocházejí. Fukunaga si postavil laťku vysoko a já jen doufám, že mu to nebude na škodu. 90% (05.07.2010)

"Sin Nombre" jsem si sehnal kvůli svému nadšení z Fukunagova druhého snímku "Jana Eyrová" z r. 2011. Stejný divácký zážitek se však u mě nekonal: jednak nemám podobné filmy moc rád, jednak mi jsou osudy nějakých společenských vyděděnců na druhém konci světa ukradené (a na rozdíl od jiných to klidně přiznám). Film jsem navíc viděl v příšerném českém dabingu, což na dojmu z něj zrovna dvakrát nepřidá. "Sin Nombre", to je krásná kamera a strašná nuda, alespoň u mě. Na debut je to ale samozřejmě výborné, a pokud vás podobné filmy oslovují, pak si na své jistě přijdete. Mě osobně to však emočně minulo, podobně jako třeba podobný film "Město bohů" z r. 2002, s kterým je "Sin Nombre" často srovnáván. Nemohu si pomoci, ale dojímat se nad podobnými filmy někde v klimatizovaném multikině s pytlíkem popcornu v ruce mi přijde falešné a pokrytecké. (04.08.2011)