Sin Nombre

Dramata z rozvojových zemí u mě narážejí na jeden zásadní problém a to, že těžko budu soucítit s někým, kdo drancuje a vysává vlastní zemi jenom proto, že má taky právo reprodukovat se. Na základě pořekadla, že čím chudší a nevzdělanější země, tím větší přírustky, pak logicky nastává chudoba a prostředí, ve kterém bují kriminalita a sociální nepokoje. A už vůbec se není čemu divit, že v takovém prostředí berou vládu do svých rukou gangy a drogové kartely, kde nejsou vyjímkou ani desetileté děti s kvéry. A do právě takového prostředí je zasazen příběh Sin Nombre, a řeknu to narovinu, Iňáritových kvalit (k jehož taktovce má film tématicky nejblíže) se zde nedosahuje ani náhodou - ať už jde o vykreslení dramatu, akce nebo toho fatálu, který by si měl divák z filmu odnést. Rád bych uznal kvalit tohoto filmu, ale pokud se balancuje na hranici okoukanosti, lehce se vkrádající nudy a toho nervy drásajícího prostředí, nemůžu více, než za tři. (26.08.2014)

Škoda nalinkovaných šablon událostí budoucích, které se před vámi po celou dobu míhají jako směrové tabule na dálnici, a tak v každém okamžiku víte, co bude následovat. Nebýt téhle, bohužel ne zas až tak drobné, vady na kráse, bylo by Sin Nombre díky zárodku beznadějné romance na pozadí nijak vyděračské sociální sondy o mnoho výživnější exkurzí do jednoho z abscesů lidského bytí. I když těžko říci, skutečnou syrovost Fukunaga na plátno evidentně přenášet nechtěl. Chudoby, zmaru a oné beznaděje se dalo "zneužít" mnohem víc. Originál Pandořiny skříňky zůstal v trezoru. Čtyři bez přemýšlení, což je docela divný, (nejen) Kevspu k tomu Sin Nombre nutil. Snad to nebolelo. Filmová Výzva 2016 od SlecnaSmilly (17.01.2016)

Upřímná kritika života, ke kterému jsme všichni (v duchu Sartrova pojetí) odsouzeni. A svobodných (?) rozhodnutí. Je mi jasné, že v tomhle kontextu mluvit o "svobodě" je na pováženou, nicméně je to na místě. Sin Nombre je vyloženě existenciálním snímkem, který bez jakékoliv omáčky servíruje podívanou na odhalené jedince, kteří musí nést následky svých rozhodnutí, a to dost syrovým způsobem. Casper se přidal ke gangu Mara Salvatrucha. V komunitě, v níž žije, mu členství zajistí ochranu, zázemí, respekt. Vlivem okolností se náhle rozhodne, že všechno změní... Mladá Sayra se vydá se svým otcem na cestu do země snů. Stejně jako Casper se ale rozhodne seskočit z vlaku... a stejně jako on i ona je vyplivnuta do nelítostného boje o přežití a nucena hledat směr. Cary Fukunaga svou výpovědí ze života "za hranicí" (nebo na hranici?) zabodoval na celé čáře. Jeho výplod mi svým motivem připomněl Cidade de Deus, který je sice zpracovaný ze zcela jiných přísad a jiným způsobem, nicméně jeho chuť je stejně hořká. A nezapomenutelná... Víc než na efekty a ozvláštnění narace klade režisér důraz na autenticitu příběhu, prosté zachycení událostí v dokumentárním stylu. A je to právě ta zdánlivá odtažitost a nezaujatost, která dráždí - to "smíření" s tím, že "takhle to prostě je" a tak se na to podívej. Na mě pan Fukunaga rozhodně zapůsobil. (17.10.2009)

Zajímavě propojenej útěk uprchlíků z Mexika do Ameriky s tématikou mexických gangů. Jak část s gangy, která je celkem syrově drsná a připomíná podobný filmy z Jižní Ameriky, tak útěk jsou dobře natočený a vlastně na sobě nezávislý, ale díky dvoum postavám, se tyhle dva příběhy propojí, jenomže mi přišlo, že film až moc okatě míří k nevyhnutelnýmu a předvýdatelnýmu konci, kterej nikterak nepřekvapí a spíš trochu zklame. (27.09.2009)

O specifickou atmosféru filmu se podstatnou měrou postarala i pozoruhodná muzika, která si přinejmenším zaslouží ***** a dále úspěšným spojením obrazů, v nichž dominují pouliční gangy s hodně barvitou škálou záběrů zákoutí a nehostinných míst zdejší mexické krajiny s pachem krve plného násilí a uvěřitelně ztvárněnými prvky sociální bídy těch nejchudších, kteří celý život hledají a poté čekají na svojí šanci kdesi v Americe, což dokresluje tvář současné Latinské Ameriky. Je zde i zajímavé herecké obsazení, kde především zaujmou hlavní postavy Casper a Sayra. Přestože film občas působí jako dokumentaristická stylizace, tak to nemění nic na věci, že film činí ve své žánrové poloze vpravdě dílo nevšední. (09.05.2010)