• tuntavala
    ****

    Pravda, nebo milosrdna lez?(25.4.2017)

  • Marthos
    ****

    Filmů, a nejen českých, které by svou pozornost obracely k lidem se specifickým postižením, tedy k těm, jejichž život se odehrává ve výrazně se odlišujících společenských mantinelech, není mnoho. Rážova televizní inscenace se možná i díky tomu jeví právě dnes mnohem důležitějším a naléhavějším vyprávěním; tato exkurze do světa nevidomých přitom nepůsobí zbytečně přepjatě, ani zvlášť zploštěle. Markéta Zinnerová, populární spisovatelka a scénáristka, z jejíž autorské dílny vzešel i tento snímek, se spíš pokusila zachytit jemná vlákénka složitých vztahů mladých lidí, odkázaných tak jako tak na pomoc druhých. Vystihla přitom nejen formální stránku věci, v tomto případě takřka přátelské prostředí internátu, ale především to, jakým způsobem se tito lidé se svým handicapem vypořádávají. Jejich pocity, obavy, hřejivé sny a vzpomínky i bláhová zamilování potom naznačují, že ztráta zraku ještě nemusí nutně znamenat definitivní prohru. Ráža svěřil hlavní postavy mladým, začínajícím hercům, tzv. silné generaci osmdesátých let (Bubník, Beneš, Vacek, Pichlíková, Svobodová i věkově o něco starší Ondřej Havelka), kteří v náročném příběhu o hledání smyslu života obstáli víceméně se ctí. Ze starších, zkušených partnerů lze zmínit alespoň vynikající Janu Hlaváčovou v roli chápající maminky hlavního protagonisty. Prestižní dobové ocenění tohoto skromného televizního filmu v Monte Carlu pouze potvrzuje určitou výlučnost daného žánru.(20.12.2016)

  • Přemek

    Podle stejného námětu napsala Zinnerová také rozhlasovou hru Paprsky ve tmě (1982). Více zde: http://mluveny.panacek.com/?p=167532(19.9.2017)

  • EKLEKTIK
    ***

    "Sme ti jí snědli." Narodit se jako nevidomý musí bejt blbý, avšak přijít o zrak v průběhu života je ještě blbější. Nejblbější jsou však ty překonané názory z tohoho melodramatu, které říkají že zrakově postižení mají žít pouze mezi zrakově postiženými a podle kterých si nevidomé dívky nemají vytvářet citové vazby ke zdravým kamarádům, protože by to nebyl opravdový cit, ale jen soucit. Mě na tomto televizním filmu tak nejvíc zaujala slovenská lidová ukolébavka "Zahrajte (mi) tichúčko", kterou zpívá hlavní hrdinka Katka společně s pěveckým souborem.(21.12.2016)

  • Sandiego
    ***

    Zlatou nymfou oceněná kýčovitá romance z pražského ústavu pro slepé konzervatoristy. Exportní směska, jež si nezadá s Herzovým artiklem Den pro mou lásku, těží z ideálního obrazu nevinné mládeže, která pěstuje umění, skládá básně a vyjadřuje se vznešenými slovy, z malostranských kulis, srdceryvného dívčího chóru, i nezbytné vánoční melancholie. Určitou přirozenost v situacích však filmu upřít nelze, především vztah dívky ztrácející zrak k bezhlavému mladému restaurátorovi zaujme svou hořkou poezií, jež působí rozhodně lépe než přecukrovaný vztah stejně postiženého mladíka ke stejné slečně. A navíc se Ráža opět mohl opřít o svěží herecké výkony mladých představitelů, které ovšem scénář občas dostával do trapných chvilek. I tak nejvíc válela Vítkova malá ségra v podání Jitky Suchanové. Škoda, že se objevila jen ve dvou scénách - její živelnost by určitě rozproudila unylé plynutí inscenace a věčně zasněné výstupy ostatních.(24.7.2015)

  • - Mezi herci jsou uvedeni Vladimír Dlouhý a Roman Skamene, kteří však ve skutečnosti pouze propůjčili svůj hlas. Vladimír Dlouhý namluvil Gustava Bubníka a Roman Skamene zase Tomáše Vacka. (pávek)

  • - Autor hudby k tomuto filmu Vadim Petrov si zde zahrál profesora zpěvu a hráče na varhany. (pávek)

  • - Film získal v roce 1981na MFF v Monte Carlu hlavní cenu. (M.B)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace