Večírek

Prvním problémem je fakt, že Večírek je v podstatě nedějovým filmem - jedná se jen o sérii vzájemně nijak významně narativně souvisejících gagů, což zpočátku nevadí, ale s přibývající stopáží začíná film těžce ubíjet a nudit. Druhým problémem je přílišná délka trvání mnohých ne zas tak úžasně vtipných pasáží a především nešikovný timing point, kdy smích přijde často už na začátku či v polovině gagu a pak už člověk jen čeká, kdy započne konečně něco dalšího - a nutno podotknout, že mnohdy velmi dlouho. Je škoda, že se ten film více nezaměřil na přirozeně vykvétající náklonnost mezi Sellersem a Longetovou, protože chemie, která mezi těmito dvěmi panovala, byla neskutečně silná. (20.11.2014)

Překvapivě lehce zvládnuté zpracování něčeho tak trapně důvěrně známého jako je večírek s dobrou společností, zde v duchu pohrávání s britskou koloniální minulostí. Řada drobných inspirací pro Svěráka se Smoljakem, filmařská sebranka, vystavěné gagy, swingující Ej uchněm, lakonické "Zachraňte její šperky, zachraňte obrazy". (07.03.2017)

Večierok je mojím obľúbeným filmom. Nie je príliš známy, ani príliš dobre hodnotený a podľa mňa nezaslúžene ostáva v tieni filmov s inšpektorom Clouseauom. Peter Sellers je v ňom nasledovníkom Jacquesa Tatiho a predchodcom Mr. Beana. Film mi pripomína explóziu nasnímanú rýchlobežnou kamerou. Po epizódach z nakrúcania sa prehupneme do okázalého večierka, ktorý sa zásluhou Hrundi Bakshiho premení na katastrofu. A nielen jeho zásluhou. Aj pri scénach s opitým čašníkom mávam nezvládnuteľné záchvaty smiechu. (10.04.2013)

Pořád jsem čekal, kdy vyjde najevo, že Hrundi V. Bakshi je ve skutečnosti šéfinspektor Clouseau v dalším ze svých šílených převleků. Peter Sellers zde ve filmu hraje hodně podobnou postavu a opět dokazuje, že je komediální génius a také mistr všemožných přízvuků. Ať je to Francouz, Číňan nebo Ind, on zvládne bravurně zahrát všechny. U destrukce záchodu jsem brečel smíchy. Škoda, že v poslední dvacetiminutovce, jakmile se objeví pomalovaný slon a začne se padat do vody a tancovat, se to celé zvrhne v bezduchou frašku. Ale to je jen malý kaz na jinak velice zábavném snímku. Birdie num num. (28.02.2010)

Ok, chce to vydržet. Někdy kolem 50. minuty už se ty trapné a spíše rozčilující nehody nakumulují tak, že se kvantita empiricky změní v kvalitu a už to prostě začne být netrapně vtipné i zpětně, při pohledu na bohorovného Inda s nezničitelným úsměvem, mile a bezelstně pobaveného všemi těmi roztodivnými překvapeními, jež nepodstatný, ale zábavný vnější svět nabízí každou vteřinou (samozřejmě aniž by byl s to uvědomit, nakolik tomu svým přístupem napomáhá) vám nakonec nezbude než se navzdory stupňující se destrukci totálně uvolnit a nechat to plynout – čímžto se oprávněně domnívám, že se jedná o nejrychlejší, nejsvéráznější a nejpůsobivější praktický kurz odpoutání a ovládnutí základní dovednosti východních filosofií – uvedení se do stavu nelpění absolutně na ničem. Mimochodem – ten Bakshiho stoický úsměv je asi opravdu jediná nezničitelná věc v celém příběhu. *** Nezapomenutelná a nosná sama o sobě je pak role metodicky se opíjejícího číšníka, jehož postava je vtipná od samého začátku – její herecké ztvárnění má oscarové rozměry z doby, kdy Oscar ještě hodně znamenal, a tu první polovinu filmu, než začne kumulativně fungovat sám ze sebe, jsem určitě vydržela jen díky němu, čímž této promyšlené roli převozníka do druhé, části vzdávám zasloužený hold. Závěrem se sluší jen dodat, že euforie a katarze, jimiž diváka snímek odmění ve finální části, kdy na scénu vstoupí dcera hostitelů se svými rebelskými přáteli, jsou epochálního kalibru. *** Výborným komentářem k filmu a jeho zpřístupnění divákům tu posloužil uživatel Oskar. *~ (24.07.2020)