Růžový panter

„Bolí to, miláčik?“ Ak je reč o filmoch, ktorých vedľajšie postavy si pre seba ukradli celý film, zvykne sa často skloňovať napr. Johnny Depp z prvých Pirátov Karibiku, ale desaťročia pred ním to bezprecedentne urobil už šialený 38-ročný Peter Sellers v jednotke Ružového pantera. Už tá síce disponuje trademarkom nasledujúcich dielov (= animovanými titulkami), ale Sellersov mimoriadne inteligentný imbecil inšpektor Jacques Clouseauov je tu naozaj ešte len podpornou postavičkou a prím hrá nonšalantný a okúzľujúci, ale zároveň nesmierne nudný David Niven. Hoc bol Niven v tom čase už držiteľom Oscara, proti živelnému tornádu menom Peter Sellers nemal najmenšiu šancu. Je to ako porovnávať útok čivavy s atakom veľkého bieleho. Rovnako druhé (ak nie piate, šieste) husle hrá Claudia Cardinale. I kvôli tomu sa však vo filme bijú dva štýly: decentná kriminálka a bláznivá komédia s absurdným vyvrcholením (ktoré sa mi vlastne vôbec nepáčilo) a naopak s famóznou autonaháňačkou. Zápletka o ukradnutom diamante je fajn, ale pamätám si moje obrovské detské sklamanie. Keď som to videl v 9O. rokoch, mal som načítané semic-slovarťácke komiksy, kde Ružový panter naozaj bol reálny panter (ružovej farby) a nie „nejaký blbý šuter“. Takže si asi viete predstaviť moje sklamanie, keď som videl v rámci možností realistickú komediálnu kriminálku. Dobrou správou je, že Sellers je tu síce naozaj vedľajší, ale aj tak je na plátne často a jeho šialenosti sú proste parádne (glóbus, husle). Samozrejme treba oceniť nezameniteľný ústredný hudobný motív. (21.12.2004)

Úvod série mi nikdy k srdci nepřirostl a to protože prostě do Clouseauovské série nepatří. Jedná se jen o mírně podprůměrnou krimikomedii s nevýrazným obsazením, kde na sebe veškerou pozornost strhává Peter Sellers, kterému se ani tolik nesměju, jako že mi ho je líto, že si na prsou hřeje takovou mrchu. Vtip přijde až v závěru, honička v autech společně se zebrami je nezapomenutelná. (30.04.2006)

Jako spousta jiných diváků, i já jsem teto první díl viděl až jako poslední. Zřejmě i tím bylo dáno, že se mi to nelíbilo. Clouseau se zkrátka během série někam vyvinul a tak jsem ho pak znal, tak jsem ho měl rád. V prvním díle ještě není tou úplně hlavní postavou. Tak nějak jsem si to zdůvodnil a když jsem film teď viděl znovu, musím říci, že můj dojem byl o poznání lepší. Těch humorných situací je tu méně, ale jsou. A jaké! Všem zklamaným doporučuju si to zopakovat. (23.08.2006)

Slavná to komedie, ten Růžový panter. Že tahle série fungovala rozhodně nebyla náhoda, což dokazuje jméno už tehdy renomovaného režiséra Edwardse. Jednotlivé gagy ještě teprve nabírají ty pravé grády, které vyvrcholí pozdějšími díly, Sellers si musel postavu zcela vžít. Na druhou stranu zde ještě nedocházelo k vnitřním bojům uvnitř štábu, pro pozdější díly tak příznačným. Odsunutí postaršího milovníka Davida Nivena na vedlejší kolej neodbytně připomíná obdobnou situaci ve Fantomasovské série o rok později. Na sérii to mělo vliv pozitivní, ale první film ještě svoji pravou tvář jen hledal. (02.03.2006)

Prvním v řadě byl právě jednoduše pojmenovaný Růžový panter. Právoplatná dědička pátrá po svém diamantu, aby si jej pro sebe zpětně ukradla, a jejím vypátráním je pověřen právě inspektor Jacques Clouseau. Toho měl původně hrát Peter Ustinov, jeho ženu Ava Gardner, ale nakonec byl pro tuto pro sérii netypickou roli vybrán Peter Sellers. Netypickou, protože se děj soustředí spíše na Sira Charlese Littona (v českých podtitulcích Lytton), takto zloděje – fantóma, jeho syna a jejich hosty v rozlehlé vile v horách. Inspektor Clouseau patří pouze k jedněm z hostů, i když zde doufá vypátrat zloděje diamantů. Rovněž netypickou postavou je jeho manželka Simona v podání tehdy populární herečky Capucine, a snad neprozradím příliš mnoho, když se dozvíte, že nakonec se ve filmové sérii stane Littonovou manželkou. A ani zde nehledejte herce Herberta Loma (jistě víte, že se narodil v Československu), budoucího Clouseauova nadřízeného, ani Clouseauova trenéra Kato. (31.03.2012)