Jasná hvězda

Kvalitní umělecký film, vizuálně nádherný. Vztah básníka Keatse a Fanny je tu podán převážně ženským pohledem. Postavy jsou vesměs charakterní a tak po shlédnutí filmu zůstává pěkný pocit. Ne úplně zkažený charakter tu nakonec ukáže i Keatsův  hrubiánský přítel, který na sebe vezme odpovědnost vztahu se služkou... (28.08.2021)

No, nevím, jsem z toho trochu rozpačitá. První polovinu filmu jsem byla s Brownem zajedno a nejradši bych Fanny nakopla - ne moc pěkná fiflena, která se jenom parádí a o poezii se začne zajímat jenom proto, že se jí líbí Keats. (Prostě pipina, která za ním šíleně dolejzá.) Další výtky mám ke scénáři, na začátku je příliš stručná expozice - vůbec jsem netušila, která bije (ostatně víc věcí nebylo vysvětlených), a závěr je oproti tomu dost rozvleklý. Líbily se mi vlastně jenom dvě věci - stará Anglie (výprava byla bezchybná) a fešák Ben Whishaw v roli básníka Keatse :) (27.03.2010)

Poklidné, zčásti proustovsky laděné vyprávění, avšak bez Proustova šarmu a nadhledu, a z části hemingwayovské, avšak bez Hemingwayova vypravěčského talentu... K tomu citace z Jana Zábrany (Celý život 2, str. 944): "Cremieux ve studii o Proustovi říká, že Proust nechtěl své hrdiny zachycovat v mimořádných, vypjatých situacích, protože se domníval, že tyto situace je zkreslují. Což je pravý opak toho, co si myslel Hemingway, který věřil, že právě z chování lidí v "okamžicích pravdy", v situacích krize, kdy se rozhoduje o životě a smrti, lze líp než z čehokoli jiného poznat, co jsou zač". (08.04.2016)

Určité klady to má, částečně poetiku, sem tam z toho umělečno i čiší. Dívat se na tento film je ovšem utrpení. Zdlouhavé, nudné dialogy o hovnu. Úplně nejvíc mě tam iritovaly postavy těch dvou otrapů, co dělaly hovno, válely se u krbu na břiše a údajně psaly poezii. Proč náš František Gellner činil jinak? No a abych to shrnul: Frantu Gellnera mám rád a Frantu Villona taktéž. Ti činili poezii jiným a dramatičtějším způsobem. Tito dva čuráci mě neiritovali, oni mě přímo srali a ta šlapka(Abbie Cornish), též! (15.12.2011)

Přestože mám vystudovanou literární historii - poezii opravdu nesnáším. Ale doufám, že u mě v životě někdy nastane ten okamžik a já ji dobrovolně a s úsměvem otevřu ;) Příběh na motivy života Johna Keatse byl pro mě oříšek, jelikož jeho tvorbu znám, ale tento film je spíše z pohledu dívky, která se do něj hluboce zamilovala a on její lásku opětovat, ale je tu jedno veliké ALE. Film je hodně silná romantika, ale stojí to za to. Milostné dopisy a i mluva ve filmu je prostě okouzlující a prostředí, v kterém se to odehrává, už i jen to samotné připomíná dobu Jane Austen, která se ve své tvorbě zaměřuje na hodně podobná témata. Kostýmy a hlavní herci - to jsou tahouni celého filmu a musím říct, že některé momenty jsou ve filmu opravdu silně emotivní a snad každý, kdo někdy v životě miloval a vcítil se do postavy, ať už dívky či chlapce ve filmu, ucítil alespoň mrazení po těle, husí kůži či slzu stékající po tváři. Z celého filmu mě také dost zaujala postava, kterou ztvárnil Paul Schneider, u kterého jsem celou dobu čekala, zdali se nějak projeví, jelikož si o jeho pocitech k hlavní ženské hrdince od počátku filmu myslím své a zajímalo by mě, zdali své city někdy projevil... (13.04.2012)