Noruwei no mori
Nórske drevo
Norwegian Wood
Režie:
Anh Hung TranScénář:
Anh Hung TranKamera:
Mark LeeHudba:
Jonny GreenwoodHrají:
Ken'iči Macujama, Rinko Kikuči, Kiko Mizuhara, Tecudži Tamajama, Kengo Kóra, Eriko Hacune, Tokio Emoto, Reika Kirišima, Kentaró Tamura, Haruomi Hosono (více)Obsahy(2)
Filmová podoba knižního bestselleru Haruki Murakamiho vypráví stejně jako kniha příběh o nostalgii lásky, ztrátě a probouzející se sexualitě. Děj se odehrává na konci 60. let v Japonsku na pozadí studentských bouří. Toru Watanabe je tichý a uzavřený vysokoškolák, který se v Tokiu znovu potkává s křehkou Naoko, přítelkyní z dětství. Jejich vztah se postupně prohlubuje, zároveň je ale vystaven rostoucímu tlaku minulosti, kterou poznamenala tragédie jejich společného přítele. Během divokých nočních večírků, na které Torua bere jeho kamarád Nagasawa, potká Toru impulzivní mladou ženou jménem Midori. Ta mu razantně vstoupí do života a Toru Watanabe se ocitá v situaci, kdy si musí vybrat mezi dvěma ženami, mezi vášní a svými principy, mezi budoucností a minulostí. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (223)
Priserne nudna a dlouha adaptace jedne z nejlepsich Murakamiho knih. Tohle asi neni lehky dostat na platno, kdo kdy cetl byt jen jedinou knizku od tohodle chlapa mi snad da za pravdu. Prkenni herci snazici se dostat ze sebe aspon neco emoci, nefungujici hudba, uspavaci kamera, proste fakt pruser. Nevim jestli chci vubec kdy videt nejakej dalsi pokus zfilmovat dalsi jeho knihu, tady nemuzu dat ani 1 hvezdu, i kdyz bych si to kvuli knizni predloze moc pral. Je mi lito 0% ()
Obraz (a kamera vůbec) dobrý, herci dobří, příběh přetažená triviálka, zakamuflovaná za děsivé sociálně-společenské psycho. Dejme tomu, že tato kombinace bude u diváka zabírat, kde je ale nějaký vnitřní kontext? Mrtě minimalismu, divákova smrt. II Scénář: Anh Hung Tran (podle stejnojmenného románu japonského spisovatele Haruki Murakamiho). Hudba: Jonny Greenwood. 50% ()
Murakamiho "Norské Dřevo" příběh plný smutku, melancholické nostalgie týkající se lásky. Barevné spektrum krásné přírody ladí divákovu oku. Film mne odzbrojil i když se ze začátku příběh o milencích pomalu odkrývá slasti a ztrasti života. Nakonec strhne film psychickým rozpoležením a dodatečně nepředstavitelnou ztrátou milované osoby. Japonci umí hrát velmi impozantně. Film působí velmi depresivně a určitě málo, kterého diváka nadhne. Pro citlivé duše bych radila se tomuto filmu vyhnout anebo se obrnit velkou dávkou pozitivismu. ()
Knihu som nečítal, takže na mnohé sa mi ťažko reaguje. Vizuálne pekné zábery. Rozhodne film, ktorý má čo ponúknuť na premýšlanie. Zodpovednosť, stagnácia a život v minulosti, hľadanie lásky, lepších zajtrajškou... Mnohé však zašlo za okraj unostnosti. Z očarenia a vcítenia do prehánania až gýču. Nórske drevo však má čo ponúknut. Ale nie každému. Romantickú vložku zachraňuje Midori. Ktorej som to uveril. A Hatsumi. ()
Na to, kolik událostí v příběhu šlo ještě zobrazit,133min délky filmu nebylo vhodně využito ani z poloviny. I když by se knižní předloha a film něměly moc srovnávat, v tomto případě musím poznamenat, že adaptace knihy se příliš nevyvedla. Musím však pochválit výběr hlavní hrdinky Naoko a hudební doprovod. Kdybych nebyla unesena dílem Murakamiho, déle než hodinu bych se na tento film dívat nezvládla. ()
Povedená adaptace, která velmi věrně zachycuje atmosféru knižní předlohy. Asiaté tento typ filmu holt umí:). ()
Cha cha chááá!! Jsem vládce barev tohoto filmu!! V tomto momentě. Pokud domu dám 5* bude to mít 70% a bude to červené, pokud mu dám míň jak 5* bude to 69% modré... cha cha :DDD Bohužel to moc dlouho nevydrží :( ...a nemyslím si, že by si ten film zasloužil pět hvězd. Hodně věcí tam chybělo, hodně si jich režisér předělal. Pokud na to neměl prachy, tak to prostě neměl točit. :/ ...spoustu věcí si poškrkal, nechápu proč :// třeba hořící dům...vždyť tu scénu uplně zničil!!! posran Jinak atmosféra byla krásná :))) (....až na ty detaily, pche!) ()
Na tenhle film jsem se těšil opravdu hodně, protože Murakami patří k mým oblíbeným autorům a adaptace jeho knihy mě nemohla nechat jen tak. Bohužel Anh Hung Tran knihu převést na plátno nedokázal... tedy ne podle mých představ o tom, jak by měl dobrý film vypadat. Je sice pravda že předlohy se drží velmi věrně, ale bohužel si vybral jen některé části z knihy (nejspíš dost náhodně), takže člověku, který knihu nečetl, bude celý film připadat jako zmatený nesouvislý slepenec. Čímž de facto je. Tahle naprostá absence dobrého scénáře tak nedokázala z výborné předlohy vytěžit nic víc než několik souloží a pohledů do přírody. Ale na druhou stranu musím říct, že herce si režisér vybral opravdu skvěle, a to nehodnotím jen herecké výkony, ale i vzhled. Stejně tak kamera a ty zmíněné pohledy do přírody a makrodetaily jsou nádherné. Ale to co dostává film výš, než jak bych ho normálně hodnotil je hudba. Jonny Greenwood si s ní opravdu vyhrál, smyčcové pasáže jsou nádherně depresivně sugestivní (a mě navíc potěšily mikrotonální čtvrttónové pasáže) a kraut rockový podkres v podání kultovních Can už je jen třešničkou na dortu. Tudíž jako celek musím film hodnotit dost velkými třemi hvězdami. ()
V Odvážných palcích určili správně, jeho divácké rozdělení; buď vám sednou dlouhé záběry nebo nikoliv. Rozhodně tady nečekejte hudební překvapení, něco ve stylu Vrchní, prchni, kde byly rychlé scény s pomalou písničkou. Ne ne, tady film plyne v naprosté pohodě, zbytečně se nikam nežene. Ale přece je tu jedno překvapení, mám na mysli sex, přesněji řečeno jak je sladěn s dějem, a jak je tady předkládán publiku (tady je za přirozenost, něco čemu byste neměli věnovat sebevětší pozornost). Úprava: po přečtení knihy, kterou jsem celkem zhltl a velmi se mi líbí (a jediném zhlédnutí), mám dojem, že se zfilmování povedlo jen tak napůl. Atmosféra a přístup k sexu se přenesl celkem věrně. Problém je v tomto filmu děj, který je nepříliš vhodně pokrácen, ale po více něž 2 roky od chvíle, co jsem byl v kině bych si to ho rád v brzké době oživil. ()
Možná je to proto, že nijak zvlášť nemiluju japonský filmy; možná je to díky tomu, že jsem četla knížku. Přišlo mi to strašný! A hvězdičku dávám jenom proto, že jsem to ani nedokoukala - tak kdyby tam nakonec nějaký dobrý chvilky byly. ()
Norské dřevo je jednou z mých jednoznačně nejoblíbenějších knih. Její zfilmování pro mě bylo vřele očekávanou chvílí. Samotný film může na diváka působit chaoticky, jelikož střih jednotlivých událostí někdy neuvěřitelně rychle přeskakuje a divákovi pak připadá, jako by byl v divadle, kde se každých deset minut mění kulisy. Bez znalosti knihy se divák nemůže v ději neztrácet. A to je škoda. Režisér nám totiž předkládá jakési leporelo, kde se sem tam vyskytují známé hlášky z knihy, ale to nestačí. Filmu chybí forma, ale určitě mu nechybí duše. Jak napsal Superpero - Citliví jedinci budou nadšeni. A proč? Protože filmem se vleče neustálá existenční melancholie mladých dospívajících lidí, kteří se lépe či hůře vyrovnávají s tragickými životními událostmi. Herci jsou výborní, jen je škoda, že scénář jim nedopřál větší rozlet. Hudba může někomu přijít dost agresivní, což je otázka názoru. Psychické vyčerpání podtrhuje tlustou čarou a poukazuje na bolest, se kterou hlavní postavy bojují... Ve filmu je několik dobrých scén, které se vám do paměti určitě zaryjí. Norské dřevo není dokonalé, ale fanoušky knihy (kteří si vizuálně doplní přečtenou knihu), či ty, kteří chtějí uronit pár slz nad melancholickou mozaikou jistě úplně nezklame. Pozorné jedince naopak potěší. ()
Tran už mě nudil s Joshem Harnettem a teď mi zprznil oblíbenou knížku. Vůbec nepochopil atmosféru a komunikaci knihy. Vypustil dost důležitých faktů a nevím proč si dal záležet na studentských bouřích pro příběh zbytečných... 10% ()
Věřím, že kniha je dobrá, protože když si představím, že bych o tom četl - možná bych to ocenil lépe. Nicméně film je dějově neskutečně plochý - vyhrocená, "osudová" témata se chrlí jako voda ve vířivce do už přeplněného bazénu - tudíž vzniká taková neprůhledná pěna, skrz kterou jsem zkrátka nepochopil, jestli z primitivních, modelových popisů mám něco vyzískat, něco objevit... neobjevil jsem - dokonce jsem se musel párkrát nešťastně uchechtnout, protože to bylo zkrátka hloupé. Třeba to takové mělo být, třeba jsem jenom neobjevil, že šlo o něco víc... Každopádně celý snímek mi připadá zpětně dost zoufalý a to jak provedením, tak tím, jak na mě působil - depresivně, hloupě. Jakoby se jednotlivé postavy potáceli v (alespon tak prezentovaném) "složitém" životě... Líbila se mi písnička a kamera - některé záběry z výšky, ale i detaily jsem si užíval. ()
Kdybych nečetla knihu, asi bych se v ději vůbec nevyznala. Obrazy se střídají někdy až příliš rychle a souvislost mezi nimi může často odhalit jen čtenář původního Murakamiho románu. Film má tu výhodu, že oproti knize pracuje s obrazem i se zvukem a v jedné minutě toho může divákovi sdělit mnohem víc než celá strana knihy. Tohle je ale bohužel přesně ten případ, kdy potenciál filmového média prakticky nebyl využit. ()
Jak už je u adaptací zvykem, výhodou do začátku bylo, že knihu jsem již stihl notně pozapomenout. Drtivou většinu svých vzpomínek jsem však ve filmu spatřil, čili nic podstatného ořezáno nebylo. Literární předloha byla vynikající a tak sem se výsledku trochu bál. Naštěstí, neprávem. Film je čistou stylovou asijskou romancí: celý film je protkán překrásnou scénografií dechberoucí přírody (což je věc, která na mě opravdu zapůsobila - stejně, jako interiéry a vlastně celý prezentovaný japonský genius loci), která zároveň splývá s emotivními pochody postav. Asijský filmový manýrismus je zde tedy uplatněn ve své nejčistší podobě. Zpočátku jsem byl trochu překvapen možná až příliš civilním vzhledem hlavnbích hrdinek, což se ale v průběhu ukázalo spíše jako plus, stejně jako z počátku rozpačitý dojem ze samotných hereckých výkonů: postavy se jakoby ve svých rolích rozehrávají. A tak se i snímek stává postupem času emočně účinnějším. Naopak věcí, která se moc nepvedla, je nepříliš povedený hudební doprovod, navíc absolutně otřesně sestříhaný (za celý snímek jsem zaregistroval pouze jedno ušinetrhající ukončení hudebního motivu - naštěstí je většinou komorní ticho). Suma sumárum jsem byl ale velmi příjemně překvapen a zážitek mi nezkazil ani zvukově ne zrovna odizolovaný Lucerna Music Bar pod promítacím sálem. ()
Asijský pohled je trochu jiný než evropský. Předloha je vždy jiná. Film se až moc soustředí na hlavní postavu a nevnímá okolí. ()
proč norské a proč dřevo???Film asi opravdu pro znalé literární předlohy...mě víc zaujala práce se světly a kamerou a exteriéry.To je bohužel všechno ()
Není to špatný film, ale kvality literární předlohy nedosahuje. Rád bych viděl, jak by Japonci zfilmovali Murakamiho román 1Q84. Ten je hodně dějový, takže by se nemuseli uchylovat k dlouhým záběrům kamerou na to či ono, což je zřejmě způsob, jak divákovi naznačit, že film má psychologickou hloubku. Osobně preferuji Murakamiho romány napsané ve stylu, který bych označil za japonský magický realismus. Nejzářnějším příkladem je právě 1Q84. ()
Relativně zdařilá adaptace vystihující melancholickou náladu knihy. Ale nejspíš by to šlo i lépe, film občas balancuje na hranici kýče a párkrát ji i překračuje. ()
Po pár minutách vypnuto, jelikož pro neznalého knižní předlohy je film naprosto nekoukatelný!! Divák absolutně neví která bije, postavy se zjevují zničehonic, dialogy nedávají hlavu ani patu. Myslím že pan "režisér" vzal knihu, otočil pár stránek a kam bodnul prst, to nafilmoval! A šup o pár kapitol dál udělal to samé, jen aby to měl co nejdříve z krku a takhle je to celý film, vždy shlédneme snad namátkově vybraných pár vět či stránek a jedeme dál. Tohle z filmem nemá pranic společného!!! ()