Una giornata particolare
Zvláštny deň
A Special Day
Režie:
Ettore ScolaKamera:
Pasqualino De SantisHudba:
Armando TrovajoliHrají:
Sophia Loren, Marcello Mastroianni, John Vernon, Françoise Berd, Alessandra Mussolini, Adolf Hitler (a.z.), King Victor Emmanuel III (a.z.) (více)Obsahy(1)
Květen 1938, v ulicích se chystají mohutné oslavy fašismu a vylidněný činžovní dům se stává svědkem neobvyklého milostného vztahu. Za úsvitu jednoho květnového rána roku 1938 musí Antoinetta (Sophia Lorenová) postupně vzbudit a vypravit všech svých šest dětí i s manželem do obřího slavnostního průvodu. V malém římském bytě propuká obvyklá ranní strkanice, ve které si matka sotva stíhá sepnout vlasy a zavázat zástěru. Nakonec ale celá rodina odchází včas a spolu s nimi vyráží do ulic i celý činžák. Chvíli ticha si strhaná Antoinetta ovšem užívá jen krátce. Dobře ví, že se od ní očekává poklidit celou domácnost dřív, než se manžel vrátí. Začíná každodenní koloběh uklízení, vytírání, praní a vaření, ze kterého ji náhle vytrhne seznámení s Gabrielem (Marcello Mastroianni), jejím šarmantním sousedem. Přestože život nevzdělané ženy v domácnosti nemůže být vzdálenější světu svobodného mládence a známého rozhlasového hlasatele, mezi oběma lidmi rychle vzniká pouto, které zcela promění jejich dosavadní pohled na život... Snímek Ettore Scoly z roku 1977 vychází ze skutečné návštěvy Hitlera v Římě, zcela záměrně se ovšem vyhýbá bujarým oslavám v ulicích a zaměřuje se na zdánlivě nepodstatné dění ve ztichlém činžovním domě. Během jediného dne tak režisér postupně rozkrývá tichou odevzdanost manželky fašistického funkcionáře i smutné vyhlídky režimem pronásledovaného intelektuála. Film o náhodném setkání dvou lidí, kteří stojí doslova i symbolicky stranou zájmu fašistické strany, získal ve své době nominaci na Zlatou palmu v Cannes i na Oscarech za nejlepší zahraniční film a za hlavní mužskou roli. Cenu si však tvůrci nakonec odnesli jen ze Zlatých glóbů. (Česká televize)
(více)Recenze (80)
Nesmírně uvolňující film. Především klidným a plynulým tempem. Atmosféra minulých časů mnou zcela prostoupila. A civilní a přesvědčiví herci - Mastroianni, ale pro mne především překvapivá Lorenová. Vždy jsem ji zažila v rolích si podobných, nyní v roli stárnoucí a osudu odevzdané ženy byla famózní. ()
komorní poesie ()
Na vcelku malém prostoru se v tomto komorním dramatu podařilo nenásilně vykreslit tísnivou atmosféru, kdy divák na rozdíl od zmanipulované většiny přímých účastníků tehdejších dějů ví, kam všechno spěje a jak obludné důsledky má nakonec (nejen) fašistická totalita. Sophia Loren i Marcello Mastroianni předvádějí doslova herecký koncert v pro ně možná ne úplně typických rolích - dokazují tak, že opravdu špičkový herec může přesvědčivě ztvárnit v podstatě jakoukoliv postavu, aniž by přitom pokaždé hrál vlastně jen sám sebe, jak se to děje mnoha současným našim hereckým celebritám. Velice zajímavá sonda nejen do psychologie obou hlavních postav, které se vymykají zglajchšaltované většině, ale i do atmosféry v mussoliniovské Itálii, kdy byl duce ještě na vzestupu. ()
Niterný, citlivý snímek. Mastroianni dokazuje, že je geniální herec a Lorenová mu zdatně sekunduje. ()
Tenhle citlivě vyprávěný příběh o lidské osamělosti a kouzlu sblížení na pozadí událostí fašistické Itálie třicátých let mám v tomto hereckém obsazení nejraději. Oba protagonisté opět dokazují, jak široký výrazový rejstřík mají. Příběh se odehrává v kulisách jediného činžovního komplexu, který kamera snímá jako otevřené jeviště, takže se pořád pohybujeme v těchže kulisách, v malém sevřeném sdíleném světě, kde se člověk cítí zároveň osaměle. Zvuková kulisa je geniální: nenechává nás ani na chvíli zapomenout, kde to spolu s hrdiny teď žijeme a co se to tam dějinného odehrává: společenská i osobní historie. ()
Krásný komorní film. Nemá smysl opěvovat protagonisty. Mastroianni byl prostě skvělý herec a Lorenová taky odvedla vynikající práci. Uvěřitelné, dojemné, milé, smutné. ()
Hitler přijel do Říma a Itálie se stala fašistickou. Tím pádem Gabrielovy začínají těžké časy. Lidé jako on nemají v současném režimu šanci. Jenže potká Antoinettu a ta chce na chvíli zapomenout, být milována. Je to komorní drama o dvou hercích, to celé odehrávající se v jednom domě. Možná by bylo zajímavé se podívat i na to, co se s touto rodinou dělo po válce. Protože zatímco Gabriel se bál během ní, A. se musela strachovat o budoucnost s jejím koncem. Opět se potkávají Sophia Loren a Marcello Mastroianni a opět byli výborní. ()
Dvojice Sophia Loren a Marcello Mastroianni tentokráte v dramatu z období Války podali "už zase" skvělý výkon. Je úžasné jak ve filmu funguje náhodilost, která dala dohromady Antoniettu a Gabriela, prostě kvalitní filmová podívaná, plně doporučuji, ale jelikož tomuto filmu něco chybí tak dávám "jen" 4 hvězdy. ()
Akí sme rozdielní, takí sme rovnakí. Skvelé herecké výkony a film, ktorého posolstvo je naveky aktuálne. ()
Celý film jsem čekal, kdy už zavřou okna ;-) ()
Takovýmto filmům se říká koncert herců...... ()
Náhodné setkání dvou citově osamělých duší a životních outsiderů v jeden zvláštní den. Den zvláštní pro Itálii, která pompézně vítá Adolfa Hitlera, ale hlavně pro ty dva človíčky, které jejich vzájemné poznání a blízkost, alespoň na pár hodin vytrhne ze smutné reality jejich životů, byť jsou to lidé zcela názorově odlišní. Jejich sbližování a rozvíjející se vzájemné citové souznění probíhá v kontrastu s všudepřítmným rozhlasovým vstupem ze slavnostní přehlídky na počest Hitlera, kterou prožívá celé město - kromě těch dvou. Skvělá Sophia Loren a skvělý Marcello Mastroianni, jejichž výrazové projevy a krásné dialogy ve mne zůstanou navždy a nesmazatelně uchovány. Nádherný filmový zážitek. 90%. ()
Zvláštní den, zvláštní doba, zvláštní film a dokonalej výkon Sophie Loren. ()
Výborná dráma, ktorá na malej ploche náhodného stretnutia dvoch osôb v činžiaku vykresľuje pokrivenosť fašistickej spoločnosti. Antonietta je obyčajná žena v domácnosti, ktorá je celá vzorom fašistickej ideológie. Jej manžel je straník a vysoký štátny úradník. Všetci hrdo nosia uniformy a Antonietta má album ducceho fotografií popísané fašistickými mottami. Náhoda však spôsobí, že v deň slávnostného stretnutia Mussoliniho a Hitlera v Ríme stretne Gabriela, suseda od naproti, ktorý je homosexuál a je fašistami vyhodený z práce. Stret týchto odlišných svetov zapáli svetielko v tme. Aj keď malé, sotva tlejúce, bez hrdinského pástosu, ale predsa len svetlo. Umožňuje to kvalitná produkcia, ktorej netreba veľa, len nechať Marcella Mastroianniho a Sophiu Lorenovú hrať prirodzene svoje postavy, dobrou kamerou zaznamenať pocity ich postáv a podfarbiť to rozhlasovým prenosom slávnostného stretnutia fašistických pohlavárov. 90% ()
Už len pozerať sa na Lorenovú je zážitok ()
Zajímavý film, ale iritovalo mě to neustálé rádio na pozadí. 65%. ()
Ani po 45 letech od natočení to neztratilo nic ze své jemnosti, inteligence a herecké nonšalance. ()
Zatímco římané mávají v ulicích pravicemi na své dva polobohy Hitlera s Mussolinim, v prázdném činžáku se nevzdělaná manželka fašistického úředníka a matka šesti dětí setkává s homosexuálních rozhlasovým moderátorem, který zrovna čelí hrozbě doby. Herecký koncert Lorenové a Mastroianniho. ()
Nádherný film! Měl jsem možnost si ho vychutnat jen díky německo-francouzskému kulturnímu kanálu Arte. U nás jsem ho nikdy neviděl. ()
Konverzační drama odehrávající se jednoho velice „zvláštního dne“, 4. května 1938, kdy německý Führer Adolf Hitler navštívil hlavní město fašistické Itálie Řím. Začátek filmu vypadá jako historický dokument, kdy sledujeme příjezd Führera na nádraží, kde jej uvítá italský král Viktor Emanuel II. a také duce Benito Mussolini se svým zetěm – ministrem zahraničí hrabětem Cianem. Vše je samozřejmě oslavně komentováno a je zdůrazňována jednota mezi novým Německem a Itálií. Tuto fašistickou parádu je pak slyšet během celého filmu, kdy probíhá vojenská přehlídka. Děj se ovšem odehrává v jednom obyčejném římském činžáku, kde bydlí krásná, naivní a udřená matka šesti vesměs rozmazlených dětí Antonietta se svým mužem, vysokým fašistickým pohlavárem. Ráno je velice náročné, po budíčku v 6 ráno je třeba všechny vypravit a nachystat jim snídani. Její děti jsou klasičtí puberťáci – dcera ráda tančí, syn má fotky polonahých slečen, další syn je tlustý a bojí se posměchu a jiný syn zase hlásá, že „vezmeme těm jugoslávským sráčům Dalmácii“. Následně děti a manžel odcházejí na tu fašo-nacistickou parádu a matka-hospodyně zůstává v bytě sama, aby se mohla věnovat úklidu, praní a vaření. Nedopatřením jí uletí domácí pták z klece, a usadí se na římse bytu naproti. Antonietta se tam vydává a zaklepe na dveře bytu, kde bydlí sympatický chlapík jménem Gabrielle, který se zrovna chystá spáchat sebevraždu, avšak Antonietta jej vyruší. Společně se jim povede ptáka odchytit a Gabrielle začne být k Antoinnetě přitahován a snaží se být neustále v její přítomnosti. Dokonce se jí snaží darovat knihu Tři mušketýři, ale to se mu povede až na druhý pokus. Ona několikrát projeví svůj nezájem, postupně však jeho kouzlu podlehne. Možná tomu pomohlo to, jak se jí snažil naučit tančit rumbu. Dají si společně kávu u Ant doma, a přitom je navštíví místní domovnice, stará hnusná ježibaba plně oddána straně, pro kterou je věrnost fašistickému režimu důležitější než lidská dobrota. Z Gabriella postupně vypadne, že je rádiovým hlasatelem, kterého právě vyhodili, protože má na ostatní „špatný vliv“. Jakmile Ant zjistí, že Gabrielle je proti režimu, chce jej vyhodit z bytu. Přesto se znovu setkávají na střeše při věšení prádla, kdy dojde k lehkému intimnímu sblížení a také k tomu, že Ant dá Gabriellovi facku, protože ten jí vyčítá, že se s ním chtěla vyspat na střeše. Následně se odeberou k Ant do bytu, kde dojde k plnému doznání, že tento milý chlapík není jen antifašista, ale také homosexuál. A režim vyžaduje pouze pořádné chlapi, kteří mají spoustu dětí a také nějaké ty milenky. Ant se totiž zase svěří s tím, že její manžel je namyšlený a chodí za jinými ženskými, protože je to u nich ve straně běžné – prostě se ti fašounští pohlaváři seberou a jdou za svými fašounskými kurvami. A navíc má její manžel také nějakou milenku – mladou vzdělanou ženskou. Oba jsou tedy oběťmi režimu, a tak nezbývá nic jiného, než svou vzájemnou náklonnost potvrdit sexem na podlaze u Ant v bytě. Gabrielle je sice homosexuál, ale nedělá mu problém vyspat se s hezkou ženskou. Nic se pro něj ale nemění. Oslavy končí a rodina se vrací domů. Gabrielle je odveden do exilu a manžel Ant chce jít do ložnice dělat další, v pořadí sedmé dítě. Byl to skutečně zvláštní film s úchvatně krásnou Sophiou Loren a nedivím se tomu, že se líbila také homosexuálovy. Jen mi trochu nehraje fakt, že udřená ženská po šesti dětech může být pořád taková milfka. () (méně) (více)