Velká žranice

čtyři mužští slaboši - Ugo, podpantoflák, který utekl do světa kulinářství (v čechách by to byly pivní tácky či vojenství); Marcello, mechanický svůdce obdivující mechanické věci, Michel, žena uzavřená v mužském těle, Philippe, chlapeček potřebující neustálou péči a laskání. A ženy? Buď se s nimi vyspí jako prostitutky a když zjistí, že chtějí jen žrát, utečou, anebo jsou tu matky- vražednice, které jim poskytují něhu, své ňadro, a vaří do úplného konce - Andrea. Tento film je skvělý test pro ženy - vemte na něj svého vyvoleného, a když se mu bude líbit, nechce ani tak milenku jako maminku. Jen doufám, že člověk není jen kupa ho..., natlakovaných do těla, které dříve či později explodují (jedna z metafor filmu). (14.07.2009)

Bizarní hnus, který však tu morbidní část mé osobnosti dokázal neomylně připoutat v očekávání, v jakém pořadí budou pánové zmírat. Jen nevím, jestli se na tyto Ferreriho pašije budu schopná ještě někdy podívat. (Opětovně viděno během Challenge Tour Speciál 2015: Filmový lov. Asi ambronovi neodpustím, že jsem kvůli němu znovu viděla záchodovou scénu.) (11.01.2015)

Neobyčejný film - zpočátku vrcholně zábavný, postupně přechází do teskné posmutnělosti. Mimořádné obsazení dělá ze sledování této klasické podívané výjimečný zážitek, umocněný tou neuvěřitelnou přehlídkou jídla, které hlavní postavy spořádají. Toto je film, u něhož člověku vážně vyhládne :) A u něhož si nejde nevzpomenout na Greenawayovu klasiku KUCHAŘ, ZLODĚJ, JEHO ŽENA A JEJÍ MILENEC z r. 1989, která s Ferreriho snímkem vykazuje řadu podobností (mj. v nalézání souvislostí mezi sexuální a gurmánskou poživačností - ostatně jak říká jedna z hlavních postav Greenawayova filmu: "Obě potěšení k sobě mají blízko. Intimní partie a nečisté partie jsou kousek od sebe, už jen to ukazuje, jak jsou si jídlo a sex blízké"). Při sledování nemá moc smysl přemýšlet, jestli je vážně se možné ujíst k smrti, apod. - ten film je více než co jiného především podobenství, a jako k takovému je nutno k němu přistupovat - od Marca Ferreriho jsem viděl zatím pouze dva filmy, ale už jen z nich jsem nabyl přesvědčení, že to byl pozoruhodný tvůrce, jehož filmy mají šanci oslovit i současného diváka. Jen to chce u filmu trochu přemýšlet... VELKÁ ŽRANICE je sympatický bizar, který mě zcela dostal. (04.04.2015)

Bezprostředně po jsme se doma shodli, že je to sice hořce zábavný, ale přece jen zbytečně prvoplánový fyzický útok na diváka, že jako alegorie na sebezničující konzum zpovykané moderní společnosti to nemá žádnou zvláštní hloubku a že v té době se holt zkoušelo, do jakých extrémů se dá zajít, ale co my s tím dneska. Jenže v dalších dnech se nám to oběma nezávisle rozleželo a najednou jsme mluvili o tom, s jakou zvláštní směsicí ironie a smutku to vystihuje typického ducha chlapské pospolitosti nebo oddanost, s kterou si se svými tak či onak blízkými bytostmi navzájem pomáháme, byť by to bylo do hrobu, o tom, odkud v sobě Mastroianni vydoloval ten černočerný vnitřní vztek, který jeho postava vyzařuje (tipoval bych na zvlášť ošklivou krizi středního věku), o Andrée jako přelaskavém andělu smrti, o záběrech zpustlé zahrady, a o tom, že na rozdíl od příbuzné Pasoliniho Saló tenhle film nechová k lidstvu smrtelnou zášť, ale spíš se nad ním jen zpola znechuceně, zpola s lítostí ošklíbá… Zkrátka spektrum pocitů a myšlenek bylo po tom prvotním odmávnutí nečekaně široké, tohle by s námi čistě provokativní a jinak zapomenutelný biják neudělal. (31.01.2019)

Protože nemám ráda ani Mastroianniho ani Noireta a už vůbec ne Tognazziho, čekala jsem spíš utrpení a začínala film sledovat s velkým despektem, v podstatě kvůli partnerovi. Piccoliho snesu a tak jsem to brala tak, že se soustředím na něj. Mimochodem, hrál ve filmu všechna sóla na klavír. Tehdejší „umělecké fotografie“ byly erotičtější než dnešní druhy porna. Obdivuhodná byla Piccoliho pohyblivost, baletní průprava, a k tomu ten klavír. Renesanční umělec. Tanga jako páska přes oko boží, hodná vyzkoušení. „Marlon Brando“ úplně skvělý. Okořeněno děvkami, a paní učitelkou, přicházím tomu trochu na chuť. A taky dostávám hlad a chuť a pomalu plánuji jídelníček na víkend. „Představ si, že jsi hladovějící malý Ind v Bombaji.“ Na žranici je nejhorší, že člověk neví, jestli má větší chuť jíst nebo šukat. Balet přežraného Piccoliho nemá chybu. A jetšě prdění (jinak se to nedá nazvat) excelentní. Stejně jako dvě mrtvoly ve vitríně. Třetí způsob byl pak jeden z nejpříjemnějších pro muže, alespoň co si tak myslím. V rámci pravidel konec prozradit nesmím, ale čekala jsem jiný, tvůrci mne překvapili. (06.08.2011)