poster

Velká žranice

  • Francie

    La Grande bouffe

  • Itálie

    La grande abbuffata

  • anglický

    The Big Feast

  • anglický

    The Great Feed

  • Slovensko

    Veľká žranica

  • USA

    La Grande Bouffe

  • Velká Británie

    La Grande Bouffe

  • Velká Británie

    Blow Out

Drama / Komedie

Francie / Itálie, 1973, 135 min

  • pjotr76
    *****

    Problémem tohoto filmu je tato společnost. Vypovídací hodnota filmu je obrovská a právě to je jeho největší klad. Přes velmi silné zvětšovací sklo si bere na tapetu konzum, obžerství, a život, který je pouze o uspokojování primárních potřeb - jíst, pít, defekovat, milovat se. Geniální nápad - tři muži odjedou do luxusního sídla jednoho z nich a tam se obžírají a "ušoustávají" k smrti. Primitivní příběh, ale velké podobenství (podobně jako Nejasná zpráva o konci světa). Neuvěřitelně kontroverzní film, na festivalu v Cannes rok po uvedení byli herci, kteří tam hráli málem pranýřováni. Ten film šokuje, šokuje bez vkusu, ale na správném místě. Opět si neodpustím přirovnání ještě s jedním filmem - Natural born killers - Stone také šokuje, a také bez vkusu, ale bohužel tak, že se to míjí účinkem.(11.1.2004)

  • Radiq
    ***

    Když budete hledat, tak tam myšlenku najdete. Musí se to brát trochu satiricky. Lidstvo je, globálně bráno, nechutné. Koukněte na internet, vyhledejte si pár nechutných stránek se sexuálními úchylkami, mučením, válkami, hromaděním majetku, neúctě k ženám a budete vědět, vo čem tu kurva mluvím. Pro někoho to možná bude těžké, ale hodně lidí oplývá něčím, čím se Marcello, Michel, Ugo, Phillipe nebo Andréa vyznačují - leč, každý si to musí najít sám. Každý zná sám sebe nejlíp. A teď si jdu dát čápa s mákem. PS: imitace Marlona Branda z Kmotra byla super.(12.9.2006)

  • jatamansi
    **

    Protože nemám ráda ani Mastroianniho ani Noireta a už vůbec ne Tognazziho, čekala jsem spíš utrpení a začínala film sledovat s velkým despektem, v podstatě kvůli partnerovi. Piccoliho snesu a tak jsem to brala tak, že se soustředím na něj. Mimochodem, hrál ve filmu všechna sóla na klavír. Tehdejší „umělecké fotografie“ byly erotičtější než dnešní druhy porna. Obdivuhodná byla Piccoliho pohyblivost, baletní průprava, a k tomu ten klavír. Renesanční umělec. Tanga jako páska přes oko boží, hodná vyzkoušení. „Marlon Brando“ úplně skvělý. Okořeněno děvkami, a paní učitelkou, přicházím tomu trochu na chuť. A taky dostávám hlad a chuť a pomalu plánuji jídelníček na víkend. „Představ si, že jsi hladovějící malý Ind v Bombaji.“ Na žranici je nejhorší, že člověk neví, jestli má větší chuť jíst nebo šukat. Balet přežraného Piccoliho nemá chybu. A jetšě prdění (jinak se to nedá nazvat) excelentní. Stejně jako dvě mrtvoly ve vitríně. Třetí způsob byl pak jeden z nejpříjemnějších pro muže, alespoň co si tak myslím. V rámci pravidel konec prozradit nesmím, ale čekala jsem jiný, tvůrci mne překvapili.(6.8.2011)

  • LeoH
    ****

    Bezprostředně po jsme se doma shodli, že je to sice hořce zábavný, ale přece jen zbytečně prvoplánový fyzický útok na diváka, že jako alegorie na sebezničující konzum zpovykané moderní společnosti to nemá žádnou zvláštní hloubku a že v té době se holt zkoušelo, do jakých extrémů se dá zajít, ale co my s tím dneska. Jenže v dalších dnech se nám to oběma nezávisle rozleželo a najednou jsme mluvili o tom, s jakou zvláštní směsicí ironie a smutku to vystihuje typického ducha chlapské pospolitosti nebo oddanost, s kterou si se svými tak či onak blízkými bytostmi navzájem pomáháme, byť by to bylo do hrobu, o tom, odkud v sobě Mastroianni vydoloval ten černočerný vnitřní vztek, který jeho postava vyzařuje (tipoval bych na zvlášť ošklivou krizi středního věku), o Andrée jako přelaskavém andělu smrti, o záběrech zpustlé zahrady, a o tom, že na rozdíl od příbuzné Pasoliniho Saló tenhle film nechová k lidstvu smrtelnou zášť, ale spíš se nad ním jen zpola znechuceně, zpola s lítostí ošklíbá… Zkrátka spektrum pocitů a myšlenek bylo po tom prvotním odmávnutí nečekaně široké, tohle by s námi čistě provokativní a jinak zapomenutelný biják neudělal.(31.1.2019)

  • Ghoulman
    ****

    Je to docela paradox. Zatímco nedostatek člověka posiluje, nutí ho bojovat o vlastní důstojnost „navzdory“ a tím tříbí jeho charakter (a soucit k druhým, kteří jsou na dně), velký nadbytek má naopak nezřídka za následek znecitlivění a absolutní ztrátu soudnosti o hodnotě věcí a dokonce i o hodnotě druhých lidí. Skoro, jakoby díky neustálé hrabivosti v sobě člověk pod nánosy dalších a dalších věcí pohřbíval základní stavební složky lidství, jakými jsou třeba svědomí či svoboda. Je celkem jedno, na co alegorii Velké žranice vztáhneme – zda to budou peníze, drogy, moc či sex nebo (jak to nejčastěji u všemožných epikurejců bývá) vše dohromady. Čím více se člověk ponořuje do požitků, tím více je svazován, až nakonec dokáže ničit i ty nejpodstatnější věci (včetně sebe sama), výměnou za drobounké kousky toho, či onoho potěšení. Avšak celá tragédie „nenažranosti“ nakonec tkví v mnohem podstatnějším problému. Je jistě samo o sobě smutné, dívat se na někoho, kdo vyplní celý svůj život pouhou honbou za naplněním nenasytnosti, která je už z podstaty nenaplnitelná. Avšak lidé nejsou ostrovy jen pro sebe a jejich konání (v menší, či větší míře) vždy ovlivňuje i zbytek světa. A ti, kdo si „berou vše jen pro sebe“, neberou nikdy ze vzduchoprázdna, ale vždy ze svého okolí. Nejlépe je tento problém viditelný v ekonomickém systému, kdy malá malá část populace rozhazuje peníze za dokonalé zbytečnosti, zatímco další (neskonale větší) část lidstva umírá hlady. Nicméně nerad bych v tomto ohledu šířil nějaké revolucionářské myšlenky (jak je dnes v okruhu „mladých intelektuálů“ v módě, hned v závěsu za opulentními večírky plných alkoholu a jídla) – už z podstaty výše nastíněného problému je posledním rozumným přáním chtít, aby všichni lidé žili v nadbytku. V ten moment by byl konec naší civilizace nejspíš nevyhnutelný. Mnohem lepší (a také mnohem idealističtější) je podle mne přání, aby si všichni lidé dokázali vystačit s málem...(15.10.2017)

  • - V závěrečné scéně na zahradě můžeme na lavičce číst báseň Dorothy Frances Gurney. Hovoří se v ní mimojiné o tom, že “na zahradě jsi blíže Božímu srdci, než na jakémkoli jiném místě na světě“. (džanik)

  • - Film získal Cenu FIPRESCI na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes v roce 1973. (contrastic)

  • - Snímek byl v době uvedení považován za kontroverzní a byly pokusy jej zakázat. (contrastic)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace