Škoda, žes taková potvora

Jedna z nejlepších italských komedií, natočená v době, když vznikaly nejkrásnější italské filmy. Působí neuvěřitelně příjemným dojmem a doba, ve které se film odehrává působí i přes své nesporné problémy pohodově a lákavě. Příběh o zlodějské famílii, v níž mistrně krade babička i ti nejmenší a poctivém taxikáři, který se jen tak nevzdává, aby se dočkal spravedlnosti. Divák se baví od začátku do konce a vychutnává si výborné herecké výkony Sophie, Marcella a skvělého Vittoria De Sica. (16.01.2017)

Režisér Blasetti natočil dva známější filmy, z nichž Peccato che sia una canaglia je ten první. Oba mají velmi podobný děj, avšak na každém z nich je něco výjimečného. V tomto snímku režisér vsadil na šarm a herecké dovednosti Sophie Loren a jeho sázka se mu na 100% vyplatila. Úžasné scény plné ironické přetvářky, komediálních výstupů Marcella Mastroianniho a sladkých lží - to vše tvoří tento skvělý kousek italské kinematografie. (03.11.2007)

Mladý poctivý taxikář Paolo ( Marcello Mastroianni ) je málem okraden o svůj zánovní automobil dvojicí výrostků a krásnou Lindou ( Sophia Loren ). Už v té době byl na autě ale alarm :-). Linda se po té pouští do hromady lží a v těch pokračuje i o Paolovi směrem ke svémo otci ( Vittorio De Sica ). Ten jen zloděj specializující se na krádeže na nádražích. Paolo se neustále snaží dostat Lindu na policejní komisařství, ale když se mu to povede, tak Lindy otec jako výborný stratég udělá toho špatného vlastně z Paola. V celém snímku se střídá zamilovanost Paola s nenávistí, která přijde po každém Lindy podrazu.U snímku jsem se zasmál a celé to končí typicky italsky, kdy teprve po pár fackách padne Linda Paolovi do náručí. Když si Sophia Loren stále pobrukuje Bingo, Bango, Bongo je kouzelná. (12.04.2011)

Mimochodom, i napriek tomu, že Vittorio De Sica, je uvedený, ako prvý v obsadení (v úvodných titulkoch), nemal pred kamerou až toľko hereckého priestoru, ako zrovna Sophia Lorenová & Marcello Mastroianni, kde tentoraz zaznamenávam ich už v poradí 'tretiu', spoločnú spoluprácu (začínajúcu titulom Cuori sul mare z roku 1950), ktorá de-facto; podľa mňa až práve teraz, konečne nastavila latku hodne vysoko, čo bude s prestávkami pokračovať až do roku 1994; končiac pri "altmanovke" Prêt-à-porter, keď počas štyridsiatich-štyroch rokov, spoločne účinkovali až v rovných 14 tituloch, z čoho snáď automaticky vyplýva, že sa jednalo o naprosto ikonickú, filmovú dvojicu v dejinách kinematografie! • On stelesnil mimoriadne dôverčivého taxikára Paoloa Silvestrelliho, ktorý sa zapletie s akousi podivuhodnou skupinkou ľudí, medzi ktorými sa rovnako zrovna nachádzala i ona, hriešne zvodná: Lina Stroppianiová, ktorá sa začína pomaličky pohrávať s jeho (po)citmi. • Ďalší taliansky režisér A. Blasetti, s ktorým sa premiérovo stretávam, vytvoril nadštandardne svižnú komédiu, kde sa to len tak hemžilo samými, vtipnými dialógmi, ktoré je neuveriteľná radosť vstrebávať. A síce to finále je predsa z mojej strany trochu diskutabilnou bodkou za predchádzajúcim dianím, ale nakoľko som sa počas sledovania titulu: Peccato che sia una canaglia, sotva pozrel na hodinky (ani jediný raz!), tak opäť sa dostavuje vysoká spokojnosť, pozostávajúca najmä z ústrednej dvojice, ktorá odštartovala hviezdne duo Lorenová-Mastroianni.  (01.09.2023)

"Italská Leopardí žena", chce se mi až říct. Těch podobností bylo zde dost na to, aby mě podobně svérazné přirovnání opustilo... I zde aktivnější ženská postava přivádí do rozpaků tu mužskou, taky si úplně nedává pozor na to, co kde vypustí z úst, taktéž je zde písnička provázející celý tento příběh (byť v tomto případě na samé hranici snesitelnosti a pocitu trapna), no a nezapomeňme na nějaké to zakoukání se s policejním rozřešením navrch. Vlastně jsem si už dřív říkal, že pokud by v evropských podmínkách vzniklo něco jako kopírka hollywoodského screwballu, tak by nebylo moc vhodnějších dvojic (pokud vůbec nějaká), než Marcello se Sophií - hlavní charismatické lákadlo filmu. Jejich slovní přestřelky připomenou právě zmíněné kočkování Caryho s Katharine, přičemž dívčí polovina je tu ještě drzejší... Takže v zásadě něco jako splněné přání, s kterým jsem nepočítal. Jinak ale nutno konstatovat, že snímek oproti třeba tomu zmíněnému (a dalším podobně starým zástupcům žánru) není až tak svěží, jak by se na první pohled zdálo. Překážkou se mi zde jeví typická italská expresivita, stejně tak jako možná až velké množství postav okolo, z kterých nemám ten příjemný pocit, co z titulního páru či nahraváčů z jiných fikčních světů... Výjimkou budiž Vittorio de Sica. I přes to všechno není vůbec na škodu, že Sophia byla toho času takovou potvorou, ba naopak, neboť i to pomohlo do budoucna otevřít jeden velký herecký příběh. 60% (22.02.2021)