Těžce zamilován

Zprvu se to zdálo jako velmi dobrý nosný nápad, vsugerovat hlavnímu hrdinovi myšlenku, že krásá lidí je uvnitř, takže krásné mohou být i ženy, které nejsou podle jeho obvyklých měřítek (playmate 90-60-90 na 170), ale postupně se vkrádá otázka, že to vnitřní krásno si tvůrci představují přesně tak, jak on to vnější povrchno, takže tím tu původní bohulibou myšlenku vlastně shazují. Každopádně Jack Blackova komika a jeho ležérnost, s jakou si dělá šoufky sám ze sebe ...... to mám ráda. (20.02.2005)

Filmy Farrelly brothers mám rád, protože jsou krásně cyničtí, ironičtí, v podstatě nekorektně političtí a hlavně do haldy krásných retušovaných "dokonalých" fotek hází fotky reality. Prostě tak nějak kazí ten "krásný, dokonalý, povrchní, malovaný svět", kterým se snažíme opájet a ukazují, že je takový i bez toho opájení. A přesně takový je i tento jejich film. Jenže jeho problémem je, že ten daný problém prostě jen vzali a postavili na hlavu, v podstatě ho zachovali. Onen kritický náhled na povrchní náhled: krásné-dobré, škaredé-zlé, jen jakoby otočili a v jejich filmu jsou krásné postavy většinou zlé a "škaredé" postavy ty dobré. Což pomáhá vlastně jen takovému tomu klasickému americkému prvoplánovitému ultravýchovnému povrchnímu zjednodušení. I když i výjimky se najdou, kamarád hlavního hrdiny je nechutnej, v podstatě zlej a ještě k tomu škaredej, a jeho závěrečná katarze tomu trapnému výchovnému tónu jen odpovídá (a je to věc, která mi na filmu vadí nejvíce). I hezcí lidé jsou dobří a škaredí lidé jsou někdy zlí. Každý to známe. O tom měl ten film být. A není. Přesto film obsahuje spoustu humorných a zábavných momentů a scén (když si hlavní hrdina splete svou milou se služkou), a i těch dojemných (návštěva dětské nemocnice mě dojme vždycky), skvělou Gwyneth Paltrow, oceňuji, že i přes svou možná zbytečně nataženou stopáž vůbec nenudí. A to ani nemluvě o tom, že v hlavní roli hraje Jack Black, herec, který je mi hrozně nesympatický a dalo by se říci, že ho nesnáším, ale baví mě filmy, v nichž hraje. 3,5* (28.08.2014)

Co oči nevidí, srdce nebolí, aneb zhypnotizovaný Jack Black hledá pod nánosem tukové tkáně vnitřní krásu.. Hrozně schizofrenní komedie, která chce tít do povrchního posuzování zevnějšku, ale sama k tomu používá povrchní prostředky. Jeden z problémů filmů bratrů Farrellyových je, že trvají v průměru asi tak o 20 minut déle, než by měly. Opravuji. Problém filmů bratrů Farrellyových je, že trvají o 100 až 115 minut déle, než by měly.. (20.12.2016)

Trošku kostrbatý příběh o tom, jak bychom si všichni měli všímat spíše vnitřní krásy, než té, kterou se prezentujeme navenek. Potenciál to mělo, ne že ne, ale velmi rychle celý příběh sklouzl do klišoidní podívané a v poslední části filmu, kdy už není možné koukat na krásnou Gwyneth, je jistým vysvobozením to, že příběh skončí co nevidět. Srandy jsem si tedy moc neužila, romantika o něco lepší. (05.01.2012)

Největším handicapem této komedie je její přístup k dané „problematice“. Pokud se bratři snažili říct, že všichni tělesně postižení jsou duší dobráci (což sice není pravda, ale budiž), pak nechápu, proč naprostá většina vtipů pramení právě z jejich zesměšňování. 50% Zajímavé komentáře: JohnnyD, Slarque (19.06.2006)